Jediná linka na třídění odpadu v třebíčském okrese byla do provozu uvedena v roce 1993. Dnes stačí kapacitně pokrýt sotva třídění papíru. Linka patří technickým službám, příspěvkové organizaci města. „Ročně přispíváme 4,6 milionu korun, což je optimální dotace v rámci našich rozpočtových možností," konstatoval starosta města Jan Nekula.
Podle ředitele technických služeb Františka Kuchty na investice do modernizace linky finanční prostředky nezbývají. "Třídění odpadu je dnes velmi nákladné. Provoz linky utáhneme jen díky tomu, že nám zde pracují nezaměstnaní v rámci dohody uzavřené s úřadem práce na veřejně prospěšné práce," dodal Kuchta. Na třídění domácích odpadků si lidé pomalu zvykají. „Odpad samozřejmě třídíme. Rozhodně je to dobré," řekl Kamil Menšík. Také rodina Věry Rajtíkové ví, kam s papírem a kam s plasty. „Využíváme kontejnery i sběrný dvůr," potvrdila Rajtíková.
Na papír se doplácí
Potíže s tříděním papíru spočívají v tom, že technické služby nemohou vozit vytříděný odpad přímo do papíren. „Papírna v Přibyslavicích potřebuje pravidelné dodávky určitého objemu. My jako nepravidelní dodavatelé musíme uzavřít smlouvu s nějakou větší firmou, přes kterou papír prodáme. Zvyšují se nám pochopitelně náklady. Na jeden kilogram papíru doplácíme asi dvě koruny," vysvětlil Kuchta.
Za loňský rok vytřídily technické služby 230 tun papíru, z toho se prodalo 130 tun. „Zbytek šel na skládku jako komunální odpad," posteskl si ředitel. Jeho slova potvrdila i pracovnice u třídící linky. „To už není odpad z kontejnerů, ale z popelnic," ukázala Jaroslava Krejčí na kelímky i použité dětské pleny. Aby se provoz rentoval, musela by výkupní cena papíru výrazně stoupnout. „Jednáme s firmou, která má u nás zájem třídit papír ze Znojemska a Dačicka. Potřebovali bychom, aby nám pomohli s rozšířením linky. Kapacitně nestačíme," uvedl Kuchta.
Plasty na skládce nekončí
V plastech byla situace ještě v loňském roce podstatně horší. „Chyběla koncovka. Nyní jsou firmy, které mají zájem o plasty. Třídění plastů se soustředí na PET lahve a igelity. Potíže jsou s udáváním tvrdých plastů a fólií," přiblížil Kuchta. Na kilogramu PET lahví má firma více než tříkorunový zisk. „Loni jsme prodali 30 tun PET lahví, letos jsme v polovině roku na 40 tunách," podotkl Kuchta.
Plastové lahve, které firmě na rozdíl od papíru vydělají nějakou korunu, se třídí ručně. „Třídící linka opravdu stačí na papír. Lahve se separují podle barvy. Dva lidé je ručně třídí a jeden lisuje přímo na místě," připustil ředitel. „Den- ně nám projde rukama tak deset tisíc lahví," řekl jeden z pracovníků Jiří Petr.
Problémy jsou i se sklem
Sklo se sváží na hromadu, kde ho lidé opět manuálně přebírají. „Třídí se třikrát. Je povoleno určité procento jiného odpadu," řekl Kuchta. Se sklem je to v podstatě stejné jako s papírem. „Sklárny od nás sklo nevezmou. Potřebujeme mezičlánek, jinou firmu, přes niž sklo prodáme. Za rok máme zhruba 120 tun skla," konstatoval Kuchta. Tříděním prochází i textil. „Slisujeme ho, ale končí v komunálním odpadu," doplnil ředitel.
V rámci uceleného programu na sběr a třídění odpadu pamatovaly Technické služby i na přírodní humus. „Každých čtrnáct dní svážíme bioodpad ve městě. Máme vlastní kompostárnu. Konečný produkt využíváme pro naše potřeby," upozornil ředitel na nepřehlédnutelnou hromadu kompostu. Technické služby také dokončily úpravu sběrného dvoru. Je zde místo pro nebezpečný odpad, pro železo.
Sečteno a podtrženo - vyplatí se vlastně třídění odpadu? „Je sice ekonomicky náročné, ale dobré. My jsme s naší linkou předstihli dobu, chyběla legislativa. V současnosti je řada věcí vyřešena. Stát i výrobci obalů budou muset třídění dotovat," odpověděl František Kuchta.
|
Lidi od pásu třídící linky už nic nepřekvapí |
|
Dusno, prach, trošku zatuchlý vzduch a haldy papíru. Lidé, kteří u linky na třídění odpadu v Moravských Budějovicích pracují, si na prostředí zvykli. „Jsem zde devět let. Člověk si už nepřipouští, že je zahrabaný v odpadcích," mávne rukou vedoucí směny, osmatřicetiletý Václav Ambrož. Na dopravníkový pás putuje odpad z kontejnerů určených pro papír. Pět lidí musí vybrat vše, co tam nepatří. Stojí po obou stranách linky na vyvýšené mřížce, ruce v rukavicích hbitě kmitají. „U linky jsem osm let. Vidíte, co všechno tady jede," bere do rukou použitou dětskou plenu Jaroslava Krejčí, která má pár let před důchodem a jinou práci nesežene. „Nedokáže mě nic překvapit. Sem tam projede i kus masa. Když jdou pytle od cementu, jsme tady jak ve mlýnici," dodává Krejčí. Její mladší kolegyně se přidává. „Nedávno nám jely i ryby. Velké, uzené. Schválně jsem se koukala v obchodě, kolik stojí. Dobře dvě tři stovky." Nejhorší jsou ale bezesporu použité injekční stříkačky. „Už jsme se i píchly. Prý jsou od cukrovkářů, ti si píchají inzulín. Přesto máme strach," shodují se ženy. Vedoucí Ambrož zcela vážně hovoří o potkanech. „Těch je v hale hodně, živých. Mrtvý se dostal i na pás," líčí Ambrož, podle něhož skutečně nelze počítat s tím, že by obsluhu cokoliv zaskočilo. „Za den projdou linkou metráky odpadků. Když jsme začínali, nebylo to tak zlé jako teď," ukazuje na zvláštní nádobu, do níž padá odpad, který nemá s papírem vůbec nic společného. Čisté noviny do jedné krabice, různorodý papír do druhé, s kartonem šup přes rameno na hromadu za zády - a už jde další várka. „Ačkoliv to nevypadá, je to dřina. Nejvíc trpí záda. Celý den stojíte a hrbíte se nad pásem," dodává vedoucí s tím, že ženské osazenstvo netahá balíky. „Dělám u lisu. Musím tam poskládat papíry, pak to zavázat, odtáhnout. Kontroluji, jestli je vše v pořádku. Pokud je papír špatně vytříděný, snižuje se cena," říká Ambrož, k jehož povinnostem patří i zaučování nových lidí. „To se musím postavit k pásu a ukázat, jak třídit," předvádí vedoucí názorně u třídící linky. |
 Z třídění PET lahví mají moravskobudějovické technické služby zisk, narozdíl od papíru. |
