V podrobné kronice letecké společnosti Japan Airlines se o 12. srpnu 1985 mnoho nedozvíte. „JA8119 při letu 123 havaroval,“ píše se mezi zprávami o tom, pro kterého člena japonské císařské rodiny či vlády vypravily aerolinie během léta speciální spoj a jaké stroje rozšířily flotilu společnosti.
Černý měsícLetecká doprava prožila před 30 lety těžké období. Tragédie letu JA123 nebyla jedinou nehodou, při níž v srpnu 1985 umírali cestující. Jen deset dní před havárií v Japonsku nezvládli piloti Delta Airlines přistání v americkém Dallasu, přejeli ranvej a vyřítili se z areálu. Zahynulo 136 lidí z letu číslo 191 a řidič auta, který jel po silnici za letištěm. Přežilo 27 lidí. Třetí katastrofa přišla deset dní po japonské tragédii. Boeing 737 letecké společnosti British Airtours začal během vzletu z Manchesteru hořet kvůli závadě motoru. Uniknout stihlo 82 lidí, 55 zemřelo. |
Nenápadná věta však odkazuje na nejtragičtější nehodu v dějinách, která se přihodila jedinému letadlu. Více obětí si vyžádala už jen srážka dvou strojů Boeing 747 na ranveji tenerifského letiště Los Rodeos, kde v březnu 1977 zahynulo 583 lidí (více o srážce letadel čtěte zde).
Letadlem na pravidelné lince z Tokia do Ósaky otřásla 12 minut po startu silná rána. Mezi vyděšené cestující vypadly dýchací masky a piloti se snažili přijít na to, co se v zadní části boeingu vlastně stalo. Dispečerům nahlásili ztrátu zadních dveří, ve skutečnosti byl však problém vážnější. Letadlo s 524 lidmi na palubě přišlo o kýl a směrové kormidlo.
Fungovat přestaly třeba i výškovky. Ačkoli má totiž Boeing 747 čtyři nezávislé hydraulické systémy, hadice s kapalinou u všech z nich procházejí právě kýlem. Palubní inženýr Hiroši Fukuda mohl v kokpitu jen sledovat, jak při úniku kapaliny ze zničených hadic klesá hydraulický tlak.
Mezi horami bez kormidla. Letoun kličkoval díky motorům
Zkušený kapitán Masami Takahama a jeho mladší kolega Jutaka Sasaki neměli šanci zabránit katastrofě. Letadlo bylo takřka neovladatelné a dostalo se do takzvaného fugoidního cyklu. Stroj v ní nejprve prudce klesá a nabírá rychlost, rostoucí vztlaková síla letadlo postupně obrátí k vzestupu, při něm však stroj opět zpomalí a po čase začne klesat (podrobnější vysvětlení najdete zde).
Piloti se pokoušeli vrátit zpět na tokijské mezinárodní letiště Haneda, to však nebylo možné. Z kokpitu se dal měnit jen tah motorů, ovládat klapky na křídlech a vysunout podvozek. Je úctyhodné, že se posádce podařilo udržet letadlo ve vzduchu a vyhýbat se vrcholkům po dobu 32 minut od ztráty kýlu. Posádka i cestující však po celou dobu tušili, že se jejich let řítí do záhuby. Někteří dokonce stihli napsat pro své blízké dopisy na rozloučenou.
Čtyři minuty před sedmou hodinou večer narazil Boeing 747 do svahů hory Takamagahara asi 150 kilometrů od Tokia. Na místo neštěstí asi po čtvrt hodině dorazil americký vrtulník z blízké základny v Jokontě, jeho posádka však od Japonců nedostala povolení spustit se mezi trosky a hledat přeživší. Všechno měli nechat na japonských záchranářích. Ti zanedlouho dorazili také, z helikoptéry však neviděli žádné stopy po přeživších.
Boeing 747SR-46 s imatrikulační značkou JA8119. Stroj se v srpnu 1985 zřítil v japonských horách.
Japonci záchranu odložili, ráno našli čtyři přeživší
Kvůli náročnému terénu a špatné viditelnosti se Japonci záchranu rozhodli odložit na druhý den. Přes noc vybudovali 63 kilometrů od místa nehody improvizovanou základnu, odkud ráno vyrazili k vraku letadla. Pomoci se 12 hodin po nehodě nakonec dočkali čtyři cestující. Kdyby záchranáři dorazili včas, bylo by přeživších více.
„Po havárii jsem kolem sebe slyšela spoustu lidí přerývaně dýchat a lapat po dechu. Ozývalo se to ze všech stran. Nějaký chlapec volal maminku,“ vzpomínala v dokumentárním seriálu May Day známém v Česku pod názvem Letecké katastrofy letuška Jumi Očaiová. Během letu z Tokia do Ósaky nebyla ve službě, cestovala jako pasažérka.
„Zřetelně jsem slyšela nějakou mladou ženu říct: ‚Ale no tak‘. A pak chlapecký hlas pronesl: ‚Dobře, vydržím to‘. Zněl jako školák,“ uvedla letuška, které bylo v době neštěstí 26 let. Na vrtulník se záchranáři podle svých slov mávala, ale stroj nakonec odletěl. „Potom jsem už hlasy toho chlapce ani té ženy neslyšela,“ vylíčila Jumi.
Kromě nesloužící letušky, která však podle svých slov po explozi svým kolegyním pomáhala uklidňovat cestující, přežili ještě tři lidé. Všichni seděli v zadní části letadla. Záchranáři z trosek vyprostili Hiroko Jošizakiovou a její osmiletou dcerku. Přežila také dvanáctiletá Kaiko Kawakamiová, která v letadle přišla o rodiče i mladší sestru.
Boeing špatně opravil přepážku, vydržela 12 tisíc letů
Vyšetřování později ukázalo, že za explozí v zadní části stroje stálo selhání masivní přepážky, která zajišťuje udržení hladiny tlaku v letadle. Poškodila se sedm let před tragickou nehodou, když jeden z pilotů Japan Airlines během přistání odřel záď letadla o přistávací dráhu.
Stroj dali na žádost Japan Airlines do pořádku technici společnosti Boeing, opravu však provedli v rozporu s předpisy. Části poškozené přepážky měla držet pohromadě spojovací deska se třemi řadami nýtů, opraváři však použili dvě oddělené desky - jedna z nich měla dvě řady nýtů, druhá jednu.
Oslabený spoj měl oproti správně provedené opravě jen 70procentní odolnost a podle odhadů společnosti Boeing by se u něj po 10 tisících letů měla projevit únava materiálu. Letadlo s imatrikulační značkou JA8119 jich po nepovedené opravě absolvoval přes 12 tisíc.
Minuta po minutě - Trasa letu JA123 a hlasový záznam z černé skříňky:
