ČTĚTE TAKÉ:
Lesní vrah chtěl střílet i v metru, vězení už neopustí
Podzim 2004: Procházel jsem se celé noci po Nuselském mostě a chtěl jsem skočit. Dvakrát na mě zavolali policii. Do této doby to byla deprese, pak jsem už aspiroval na titul blázen. Vybral jsem si úsek metra Ládví-Holešovice. Je to nový úsek, takže to tam nedrncá. Opatřil jsem si pistoli a dvanáct zásobníků. 4. října jsem nastoupil ve stanici Ládví na plošinu. Pistoli jsem držel pod deskami. Zkoušel jsem to ten den třikrát a pak i další dny. Zkoušel jsem zabít i sebe. Jel jsem na Brněnskou přehradu na Štědrý den. Cestou jsem zahodil peníze, abych se nemohl vrátit. Chtěl jsem se zabít pod hradem Veveří. Ale když jsem tam přišel, zjistil jsem, že tam postavili nový most, a to mě rozhodilo. Vrátil jsem se. Průvodčí mě nechal jet bez lístku, protože byl Štědrý den.
Krávy stály jako pozůstalí
Září 2005: V jižních Čechách jsem v úterý hledal krávu. Našel jsem ji a šel ke stádu. Pětkrát jsem jí vystřelil na hlavu. Ostatní krávy se k ní seběhly a strkaly do ní. Vypadaly jako pozůstalí u hrobu.
Poslední rána z milosti
Říjen 2005: Ve čtvrtek jsem hledal člověka, kterého bych mohl zabít (v lese u Nedvědice na Brněnsku). Napřed jsem viděl člověka s vozíkem. Ale nevěděl jsem, jestli je sám. Pak mě minuli ti manželé. Teď už jsem si nemohl nalhávat, že tam jen projíždím. Poslouchal jsem ptáky a skutečnost na mě působila jako pohled na obraz. Nakládali dřevo do kárky. Cítil jsem se nereálně, jako by mi uhýbala perspektiva. Pak se mi připomněla Olga (vražedkyně Hepnarová – pozn. red.). Střelil jsem dvakrát na ni a dvakrát na něj. Pak jsem je střelil do hlavy, když už leželi na zemi, aby se netrápili. Jako bych se díval na film, dostal scénář a pak ho plnil. Pak jsem jel (v dalších dnech) zase do Ládví a označil si týdenní jízdenku. Pak se pocit viny vzdaloval. Vzduch jako by měl větší hustotu. Já v něm mohl plavat.
(O poslední vraždě na Kladensku): Původně jsem šel do lesa zabít sám sebe. Pak tam šel člověk naproti mě. Střelil jsem ho a on utíkal. Napoprvé jsem ho netrefil, tak jsem ho doběhl a střelil znovu, padl k zemi. Pak jsem ho ještě střelil do hlavy. Málem jsem pak zabil i dědu u Křivoklátu. Naštěstí k tomu nedošlo. Po zatčení Jaro 2006: Ještě že nejsem buddhistou, protože kdybych byl, tak bych se v příštím životě stal podzemním červem. Možná to byl rekord. Sebevražda trvající tři roky.
