Jako by si kupoval jízdenky na MHD v trafice či rohlíky na krámě. Bylo to vlastně příznačné. Poplatky za pět měsíců tak nějak zlidověly: lid otvírá peněženky, tu více, tu méně nadává, ale to na stále se zdražující jízdné a koneckonců i ty rohlíky taky.
Ministr Julínek si pochvaluje, jak poplatky fungují a platí na zneužívače: ubylo pacientů, kteří přicházejí "jen tak", ubylo i léků, které si lidé nechali předepsat a pak se jim válely v šuplíku.
Docela mu věřím, protože naopak nevěřím na bezplatné zdravotnictví. Občas mi lidé, když se poplatků zastávám, nelichotivě píší, že budu mluvit jinak, až jednou budu doktory potřebovat a budu muset "solit".
Tak dobře. Je to tak. Doktory už teď někdy potřebuju a taky "solím". A taky si přitom o těch regulačních poplatcích sem tam pomyslím něco nelichotivého.
Třeba nedávno: syn si ve škole zranil koleno. Když vytahuji devadesát korun za večerní pohotovost, ani nehlesnu. Však je synkovi ještě strhnu z kapesného, neboť je typickým příkladem zneužívače pohotovosti. Tak dlouho tvrdil, že to nic není, dokud večer noha neotekla jako balon.
Lékař si nás zve na druhý den, pak zase za týden, pak za tři týdny – a pokaždé za třicet. Aha! Už chápu, proč ten muž u okénka nakupoval ve velkém! A hned mám chuť zeptat se ministra: Chodí snad syn na ty kontroly jen tak pro nic za nic?
Anebo tento týden: malá dcera kolabuje s křečemi v břiše, takže rychle do nemocnice. Házím do automatu třicet korun, dítě absolvuje první vyšetření. Posílají nás pro jistotu ještě vedle k chirurgovi, aby vyloučil operaci. Sestra žádá o dalších třicet korun: "Chápeme, že už jste platila, ale jsme jiná klinika..."
Proboha, Julínku, to už má zase někdo podezření, že si to celé vymýšlím? Aby mě pan ministr správně pochopil: poplatky mě osobně neruinují a ochotně je kdykoli zaplatím, budu-li vědět, že je o mé děti dobře postaráno a že se jim nemusím pokoušet někde bokem shánět protekci.
Ale ať je pak přinejmenším řečeno jasněji: že poplatky jsou dalším zdrojem peněz do zdravotnictví a my si při nich máme uvědomit, že medicína má svou cenu a není zadarmo. Že tu nejde jen o ty zneužívače.
Jinak už můžeme rovnou počítat s tím, že to Julínek celé zpackal a Ústavní soud mu poplatky šmahem zruší. Jako teď zrušil neplacené tři dny nemocenské – pro "pohodlný postup státu, který kvůli malé části lidí, co dávky zneužívají, je omezí všem".
Ještě bych moc stála o ujištění, že těmi poplatky všechno to snažení neskončí. Čtu, jak farmaceutická firma uplácela lékaře výletem do Keni, předepíší-li 420 balení jejích léků. Jak téhle sprostotě asi zabrání můj regulační poplatek za předepsaný lék?
Jinak mezi námi: s námi pacienty to budou mít všechny vlády vždycky těžké. Ať už budeme platit všichni a pokaždé a (relativně) málo nebo někdo a někdy pod pultem a (nepochybně) dost, nadávat budeme pořád.
