Měli by však veslovat ze všech sil. Státní člun totiž může doplout do poklidných vod amsterdamského grachtu nebo norského fjordu. Nebo ho strhnou peřeje slovenského Hnilce.
Zatímco tři visegrádské země, Slovensko, Polsko a Maďarsko, zažívají vážnou krizi, Česko, typicky česky, ji odkládá. Ale donekonečna to nepůjde. Buď sklouzneme k vládě závislé na nevypočitatelných a odpudivých výstřednících jako v Polsku a na Slovensku, nebo zemi čeká drancování hlavních tříd metropole jako v Maďarsku.
Ale pořád je naděje, že bezvládí povede k civilizovanému řešení. Mnohé záleží na těch třech mužích ve člunu. Zatím zabírají každý jinak, takže se zdá, jako by kormidlovali loď bláznů.
Mirek Topolánek
Je nejramenatější. Nekouká dopředu ani dozadu, zabírá. Je největším překvapením politické scény za poslední léta. Paroubek, který ho chtěl rozdrtit v kafemlejnku, mu posloužil jako sparingpartner.
Dojem z Topolánkových vystoupení je lepší a lepší. Sice Paroubkovi naletěl při vyjednáváních o vládě a ukázal tím jistou prostotu, ale vzpoura lidovců ho zachránila.
Správně říkala paní Topolánková, že její muž má štěstí. Vyhrál zatím všechny hry, do kterých vsadil. Dokonce ani manželská krize a povážlivá fakta o jeho podnikání ho příliš neoslabily. Má totiž výhodu, kterou druzí muži ve člunu nemají. Levému Topolánkovu veslu pomáhají v potu tváře Bém a Nečas, pravému Langer a Tlustý.
Šéf se skoro nenadře, stačí, když se v pravou chvíli dobře tváří. Topolánek těžko překvapí. Ví, že musí udržet tempo a styl. Středem řeky, velkou rychlostí, hip hip hurá! K útesům předčasných voleb.
Jiří Paroubek
Paroubek vypadá, že by byl raději, kdyby se loďka zvrhla, než aby ji kormidloval někdo jiný. Zabírá tu zleva, tu zprava, brzdí. Hlavně však člunek rozhoupává, aby se ostatní báli, že se spolu s ním utopí jako štěňata.
Co hůř: pozval na palubu i takové podivné vagabundy, kteří nejen snědí studená kuřata a vypijí chablis, nejspíš dokonce plavidlo zrekvírují. Zatím jen skučí na břehu, ale Paroubek jim člun slíbil.
Je stejně neústupný jako Topolánek. Ten vesluje doprava, onen doleva. Jejich síly jsou vyrovnané, a tak kocábku unáší proud tam, kam se mu zachce. Na rozdíl od Topolánka, který musí zabírat podle toho, jak chtějí ti, kdo mu s vesly pomáhají, má Paroubek větší svobodu.
Není ve své straně, ale nad ní. Když se mu někdo nelíbí, pošle ho k odborářům. (více zde) Místopředsedové mu s poklonami nosí svačinu. Paradoxně je to Paroubek, dosud často vydávaný za největšího škůdce, kdo má možnost zamířit do evropských vod. Pokud uzná volební prohru a nárok vítězné strany na to, aby vyřešila pat podle svého, tedy předčasnými volbami, zachrání situaci.
Pokud se bude dál opírat do vesel, zrudne ve tváři, ale Topolánek ho nejspíš stejně přetlačí. Možná se člun rozlomí a půjde ke dnu.
Václav Klaus
Gentleman dělá, jako že přihlíží. Ve skutečnosti celou dobu pomáhá Topolánkovi. Ne že by mu přímo tlačil veslo. Zlehka mu pofukuje do zad. To při vyrovnanosti může stačit.
Paroubek to samozřejmě ví a o to víc napíná síly ve svém směru. Klaus ho nikdy nepřesvědčí, že ho nechce srazit přes palubu. V tom je problém té loďky: přes palubu se chtějí shodit všichni tři navzájem. Jenže Klaus s Topolánkem přece jen o něco míň.
Klaus, budeme-li pokračovat v přirovnání, byl zvolen kapitánem. Jenže kapitánem bez jakékoliv reálné moci. Dokonce ani nesmí říct, komu fandí. Přesto bude jeho podpora Topolánka rozhodující. Paroubkovi docházejí síly, a dokonce ani ti vagabundi, které pozval, už mu nevěří. Čekají, že jim kuře a víno spíš dají Klaus a Topolánek...
