Výsledek voleb v sobě obsahuje hned tři dobré zprávy. Tou hlavní je, že předchozí vzestup komunistů od voleb k volbám přinejmenším pro tentokrát skončil. Nejenže nepřibylo hlasů pro KSČM, je jich dokonce téměř o dvě stě tisíc méně. Tento propad přišel i díky Jiřímu Paroubkovi.
Sociální demokraté a jejich předseda se nemusí každému líbit, ale pořád je lepší, když v parlamentu sedí třeba sociální demokrat Sobotka než další a další Grebeníčkové.
Druhou dobrou zprávou je, že lidé ukázali touhu po změně. Vítězství Topolánka, ale i dvousettisícová převaha hlasů pro trojici ODS, lidovci, zelení dokazují, že si voliči přáli střídání u moci. Zdá se, že i naše země žije běžným politickým rytmem, kdy se občané po čase rozhodnou pro střídání levice a pravice.
A třetí dobrou zprávou je, že se nejrůznější obskurní politická uskupení - kam lze po letošní kampani zařadit i dosud vládní Unii svobody - nepřiblížila parlamentu ani na dohled.
Lidé berou volby docela vážně. Pravicoví voliči si pak mohou k pozitivům přičíst i to, že ČSSD s komunisty už nemohou pohodlně prosazovat nejrůznější levicové zákony jako dosud.
Jistě, výsledky by mohly být lepší. Komunistům by vysloveně slušel jednociferný výsledek. A méně komplikovaný přepočet hlasů na křesla ve Sněmovně by dal stranám, které fakticky získaly většinu hlasů, lepší možnost vládnout.
Remíza sto na sto není nic moc, ale ještě pořád nemusí vést k politické krizi. Existuje možnost mít docela solidní vládu. Topolánek a ODS teď mají coby vítězové dostat šanci, aby se pokusili vládu sestavit.
Stojí před nimi dvě možnosti. Ta první je reálnější - mohou si pro kabinet (ať jej složí sami, či s menšími stranami) vyjednat toleranci u demokratické opozice. Nebylo by to nic nového, vládl tak Václav Klaus od roku 1996 i Miloš Zeman o dva roky později.
Druhou možností pro Topolánka může být velká koalice. Měl by silnou vládu, ovšem s osekaným programem.
Navíc by případné zapojení ČSSD do vlády mohlo do budoucna opět posílit komunisty jako "skutečnou" levicovou opozici. I přes tato rizika se velká koalice ukazuje minimálně jako možnost.
Jisté je, že se ODS ani v jednom případě nepodaří uskutečnit slibované reformy. Ale naplnila by je, kdyby spolu s lidovci a zelenými měla například 103 poslanců? Lze o tom pochybovat.
Topolánek je teď na tahu a musí - stejně jako další lídři - ukázat, co umí vyjednat. Teprve pak má smysl uvažovat o dalších volbách. Lze totiž očekávat, že by skončily opět vyrovnaně jako už troje za sebou.
Pokud by k nim mělo dojít, je možné před nimi mluvit i o změně ústavy. Nemusí to hned nutně vést k většinovému volebnímu systému.
Možná by stačilo jen zvýšit počet křesel ve Sněmovně na 201. Lichý počet by vyloučil možnost opakování remízy účinněji než neustálé úpravy systému hlasování. Proč asi mívají lichý počet míst kupříkladu dozorčí rady ve firmách?
