Paní režisérko, jak dlouho jste se rozmýšlela, že nabídku na ministryni kultury přijmete?
Měla jsem to už malinko rozmyšlené, protože ta nabídka kolem mě jednou létala v létě, ale byla nekonkrétní a od mých kolegů, kteří byli zřejmě v kontaktu s někým z politické scény. V létě jsem o tom přemýšlela, probírala všechna pro i proti a nakonec se mi ulevilo, když se to tehdy ubíralo jiným směrem. Když ta nabídka dva dny před Silvestrem opět přišla, byla stejně šokující. Ale už nebyla nová.
Slyšel jsem, že ta první nabídka pocházela z lůna ODS. Je to tak?
Přesně nevím, šlo to přes kolegy režiséry. Ale pravděpodobně se to týkalo ODS.
Pak o vás uvažovali prý i zelení. To vyhovujete skutečně všem stranám připravované koalice?
To by bylo hezké, ne? Nikdy jsem do žádné strany nevstoupila a ve své práci jsem se zabývala věcmi, které nemají politické konotace. Asi proto nikomu nevadím. Možná teď brzy zjistím, jak moc a komu naopak vadím.
Víte, jak na vaši nominaci reagoval prezident Václav Klaus?
Vůbec netuším.
Prý řekl, že je to bláznivý nápad, že Jiří Čunek podlehl lobbistům a že jste takzvaná havlovka. Což je pro něj v překladu ideologický nepřítel.
Havlovka? To je zajímavá představa. S panem prezidentem Havlem jsem se setkala jen několikrát krátce, naposledy před třemi roky na promítání mého filmu o Pavlu Tigridovi. Nechápu, proč se Václav Klaus tak vymezuje. Proč by si člověk nemohl vážit zároveň Havla i Klause?
Co si myslíte o současném prezidentovi, vždyť on má jmenovat vládu, ve které máte sedět.
Je zásadní figurou naší politiky. Prezidentská funkce mu sedí nejvíc, protože je reprezentativní člověk. V jeho předchozích funkcích jsem měla pocit, že při politických střetech byl méně nad věcí.
On vás nechce ve vládě a vy tvrdíte, že mu funkce sedí. To je zvláštní.
Nevím, jestli někdy bude šance, abychom si to vysvětlili. Vím, že při našich rozhovorech o kinematografii v létě v Karlových Varech byl kritický k různým ministrům kultury. Ale představa, že bychom se někdy, kdy budu končit ve funkci, potkali s panem prezidentem a on by mně poklepal po rameni a řekl: „Heleno, dobrý“, je hodně zajímavá.
Taková scénka se podle mne nikdy neodehraje.
Co vy víte? Život přináší i neuvěřitelné zázraky.
Dnes však chtějí všichni vědět méně zázračnou věc, a to, zda jste politicky vlevo, či vpravo. Kde jste?
Jestli se to dá zjednodušit, tak ve středu. Ráda bych v něm zůstala.
Podobnou odpověď jsem čekal, proto se to pokusím rozluštit. Jste pro snižování daní?
Jsem.
Mělo by se platit za recept a určitá částka za pobyt v nemocnicích?
Mělo.
Zavedla byste nějaké školné na vysokých školách?
Uznávám, že určité poplatky by se na vysokých školách zavést měly, ale měl by to být velmi pozvolný proces.
Podle těch odpovědí nejste volička sociální demokracie a komunistů.
To skutečně nejsem.
Koho jste v červnu volila?
Dovolte mi v tomto zůstat tajemnou ženou.
Nevím, jestli vám tajemnou dovolí zůstat voliči, takže zapátrám dál. Hovoří se o tom, že na ministerstvu posloužíte lidovcům jako maskot.
Mým náměstkem by prý měl být pan Talíř, který už kdysi ministrem kultury byl a který je z KDU-ČSL. Poznala jsem ho jako lidsky příjemného a odborně erudovaného člověka. Ministerstvo je podle koaličních dohod přisouzeno lidovcům, a nejspíš tam budou i náměstci odjinud.
Na veřejnosti budete ale názory resortu reprezentovat hlavně vy. Umíte to?
Nevím, zatím jsem nic netrénovala. Dostala jsem nabídku zhruba před týdnem a v té době jsem se učila zacházet s novým počítačem a měla úplně jiné starosti.
Jste známá režisérka a hodnocení vašich filmů bylo pochvalné. Ale ve čtvrtek byla vaše nominace komentována v novinách i kriticky. Čekala jste to?
Samozřejmě. Bude to osobně zajímavá zkušenost, protože zatím jsem byla přijímána spíše kladně. Beru každou kritiku jako podnět k přemýšlení o sobě, o pozici, ve které jsem se ocitla, o tom, abych se pokusila svými kroky kritiky přesvědčit.
Proč bychom vám to měli věřit? To říkalo už tolik politiků, a pak to často byla tristní vystoupení.
Je těžké si stoupnout a o sobě hovořit, že jsem bezvadná, i když vím, že to politici dělají. Mou výhodou je snad slušná znalost naší kultury a lidí z kultury. I když je pravda, že umělci jsou specifičtí lidé. Mají vypjatějšími reakce, než je zvykem.
V čem se to projevuje? Vy jste také specifická?
Nevím, jak jsem specifická, ale doufám, že budu vnímána jako člověk konsenzu. A ministr má také k dispozici spolupracovníky, kteří mu věci připravují, aby mohl pracovat.
Když jsem dělal rozhovor se senátorem a hercem Tomášem Töpfrem, tak mi řekl, že on by nemohl být ministrem kultury, protože nerozumí do hloubky památkám, literatuře či výtvarnému umění. Navíc pod ministerstvo spadají církevní záležitosti. Vy všemu rozumíte do hloubky?
Asi byste se moc divil, kdybych vám řekla, že všemu rozumím.
A víte, že nedivil? Většina politiků se tváří, že rozumí naprosto všemu.
Jo, jo. S mým manželem dlouhá léta sbíráme moderní české výtvarné umění a o tu problematiku se přirozeně zajímám. Památky jsou tématem mého muže, který je původním povoláním architekt a doma o tom hovoří. Hodně věcí si budu muset nastudovat a především dobře spolupracovat s lidmi, kteří na ministerstvu vedou odbory, a radit se s lidmi, kteří tomu rozumějí. Ráda bych se vyvarovala teatrálních činů.
V posledních dnech vidíme teatrální gesta při konfliktu v Národním divadle. Už víte, jak ho budete řešit?
Tu kauzu vidím z velké vzdálenosti. Problémem je, že lidi tam podle mého spolu moc nekomunikují. Obě strany se opevnily v zákopech a nejsou ochotny z nich vylézt. Možná jsem idealista, ale pokud by ti lidé lépe komunikovali, tak by se snad i dohodli. Národní divadlo bych řešila okamžitě po nástupu do funkce.
Zatím hovoříte idealisticky, ale ministr by měl být i dobrý manažer, protože ovlivňuje toky peněz i práci mnoha lidí. V tomto směru vaši dva předchůdci selhali. Vítězslav Jandák předváděl komediální výstupy a Martin Štěpánek nepředvedl nic. Dokážete být dobrou manažerkou? A dokážete si ve vládě dupnout?
To jsou hypotetické otázky, protože jsem ministryní nikdy nebyla. Pokud jsem si někdy myslela, že věc je zásadní, tak jsem si vždy dupla. Mnoho věcí se dá řešit kompromisem. Není normální napsat si transparent se svými názory a pak s ním všechny ostatní mlátit po hlavě. Tak se věci většinou nedají vyřešit.
Nebude ministrování jen obdobou vašich slavných Manželských etud, kde se láska střídala s nenávistí?
Může to tak být. Byl by to určitě zajímavý dokument.
Kritika, která souvisí s vaší nominací, je způsobena zřejmě i tím, že není jasné, jaké máte představy o řízení ministerstva a na co byste se chtěla zaměřit. Už to víte?
Velkým tématem jsou památky. Představa, že dál chátrají, je strašná, protože jsou nenahraditelné a je to jedna z věcí, která dělá Česko Českem. Dále bych chtěla co nejvíce využít možnosti, které nabízejí fondy Evropské unie. Bolavým tématem je také podfinancovaná kinematografie, ale i výtvarné umění a vlastně i všechno ostatní. Nevyřešen je i církevní majetek...
Každý ministr sliboval více peněz na kulturu. Jenže rozpočet je schválený a s tím nehnete. Co slíbíte vy?
V koaliční smlouvě je věta, že na kulturu má jít to jedno žádoucí procento. Míněno je to samozřejmě na další rok.
Pavel Tigrid, jeden z vašich předchůdců, řekl, že ministerstvo kultury by se mohlo zrušit. Není to skutečně jen přerozdělovač peněz? Nemohly by většinu věcí dělat kraje?
Zatím má ministerstvo smysl jako platforma pro legislativní rámec, ve kterém se kultura pohybuje. Naráz to někam přehodit v současnosti asi nejde. Uvidíme ale, co bude v budoucnosti, protože řízení kultury je vlastně protimluv: kultura by měla žít sama, má být pouze jemně podporovaná, nikoli řízená.
Je v Česku jemně podporovaná, nebo řízená?
Něco mezi tím. Vztah ke kultuře, diskuse o ní i její financování se od listopadu 1989 dramaticky změnily. Například i kauza Národního divadla by mohla nakonec vést k hlubší diskusi o tom, jak podobné instituce podporovat nebo řídit.
Ještě se vrátím k té otázce o rušení ministerstva.
Musel by to být postupný proces. Pavel Tigrid, který s tou myšlenkou přišel, mi pak říkal, že špatně usínal, když si na to vzpomněl, a myslel si, že tím naštval hodně lidí.
Naštvete jako ministryně lidi?
Mám obavu, že je to pozice, ze které není možné nikoho nenaštvat.
Podívejme se ještě na vaše kulturní zájmy. Jací jsou vaši oblíbení spisovatelé a co právě čtete?
Velmi mě zajímá literatura faktu a tu čtu nejvíce. Například knihu Pavly Frýdlové Ženská vydrží víc než člověk. Nebo V plesových střevíčkách sibiřským sněhem od Sandry Kalniete. Velký zážitek jsem nedávno také měla i z díla Normana Mailera Katova píseň. U toho jsem si uvědomila, jak Američané umějí skvěle psát. Úžasné. Z domácích spisovatelů Karel Čapek.
Z výtvarného umění?
Výborná byla výstava Akné v pražském Rudolfínu, kde byla díla ze soukromé sbírky Richarda Adama. Sbírání je naše rodinné téma. My sbíráme obrazy našich vrstevníků a můj muž je velký sběratel kubistické keramiky.
Jaké máte ráda filmy?
Vyrostla jsem na Bergmanovi a Fellinim. Ale dnes jsme už někde jinde. Z poslední doby se mi líbili Mistři od Marka Najbrta a Štěstí Bohdana Slámy.
Chodíte do divadla? A na co?
Občas. Před nějakou dobou mě zaujala Markéta Lazarová v Národním divadle. Chodíme na operu a hodně do divadla Kašpar.
Hudbu máte ráda spíše vážnou, nebo populární?
Více vážnou.
Mnozí ministři, hlavně Pavel Dostál, kroužili kolem lidí ze showbyznysu. Kroužíte také?
Vůbec ty lidi neznám. To je jiný svět, než ve kterém žiji.
Viděla jste třeba pěveckou soutěž SuperStar?
Poslední, třetí ročník ani kousíček. V tom druhém jsem se dívala na finále, jak vyhrál Vlasta Horváth. Byl to zajímavý pohled na vyhrocené emoce. Z tohoto hlediska mě to zaujalo, ale představa, že by s tím měl člověk trávit tolik večerů, to se mi zdá příliš velkou časovou investicí.
Na co se díváte v televizi? Jen neříkejte, že hlavně na dokumenty.
Ale to je fakt, na dokumenty, skoro na všechny. A na filmy. Nedávno dávali Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem a byla jsem tím opět ohromená. Rodinným rituálem je pak dívání se na zprávy.
Uvidíme, zda se budete dívat, až v nich bude kritika na vás jako ministryni. Čtete noviny a časopisy?
Každé ráno běžím do schránky, protože máme předplacené MF DNES a Lidové noviny. Čtení novin je zásadní věcí mého života. Když se stane, že nám noviny někdy nedoručí, tak jsem úplně rozhozená.
Říkala jste, že práce ministryně a režisérky jde skloubit. Skutečně chcete při výkonu funkce něco točit?
Možná to vyznělo, že jsem neseriózní člověk, když chci místo ministrování točit, ale tak to není. Dodělala jsem velký projekt před Vánocemi. Ten bude mít premiéru v březnu. Je to filmová verze jednoho z příběhu Manželských etud. Pokud budu něco točit do mých rozjetých časosběrných projektů, tak to bude jen pár dní v průběhu roku, a to si vezmu dovolenou.
Alespoň se odvezete ministerským autem.
To proboha ne! Při natáčení dokumentů je nejlepší, když přijedete tramvají. Už jsem si koupila tramvajenku na tento rok. Byla by věčná škoda ji nevyužít.
Mám pro vás námět na dokument. Takový další díl Manželských etud. Můžete točit přímo ve vládě. Je to velké drama lásky a nenávisti a týká se přímo premiéra.
Toho už se dávno chopil bulvár. Já jsem se vždy snažila jako režisérka být jinde, než kde je hrozen novinářů, fotografů a kameramanů. Navíc u mých filmů vždycky všichni aktéři s natáčením souhlasili. Takže z toho nápadu nic nebude.
