Okamžitě jsem napsal tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi a požádal jej, aby Lence udělil milost.
Mladý člověk si totiž nezaslouží, aby si s sebou nesl do dalšího života kříž v podobě zápisu v trestním rejstříku kvůli takové klukovině, jakou je kouření (nebo držení a pěstování) trávy. Podotýkám, že Lenku Kamišovou tehdy nikdo ze školy nevyhazoval a šlo jen o nápravu důsledků nesmyslně formulovaného zákona.
Potrestat studenta je hřích proti právu i proti rozumu
Václava Havla tehdy spolu se mnou požádaly o milost další dva tisíce lidí. Tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl udělení milosti doporučil a Václav Havel Lenku Kamišovou omilostnil. Ti všichni pochopili, že trestat sedmnáctiletou studentku kvůli trávě je hříchem proti smyslu práva, hříchem proti svědomí i proti zdravému rozumu.
Od té doby uběhlo sedm let. Za tu dobu jsem napsal desítky článků, mluvil s mnoha poslanci, odborníky, novináři a s uspokojením jsem sledoval, jak se veřejné mínění pomalu mění.
Už dva roky jsem nemusel jako konopný ombudsman řešit žádný opravdu závažný případ a skoro jsem nabyl dojmu, že konopného ombudsmana budu moci pověsit na hřebík. Když tu se mi před pár dny ozval pan Karel Chromý z Českých Budějovic a řekl mi, že jeho syna vyhodili ze školy kvůli třem gramům marihuany - měsíc před maturitou!
Poznámku do žákovské a desetkrát vyběhnout schody
Když jeden z učitelů střední integrované stavební školy načapal devatenáctiletého Jana Chromého na záchodě se třemi gramy trávy, měl mu napsat do žákovské poznámku a nechat ho desetkrát vyběhnout schody.
Takový trest by zhruba odpovídal prohřešku, kterého se Jan Chromý dopustil. Místo toho však putoval za ředitelem Pavlem Veselým, který se rozhodl, že z Jana udělá exemplární případ. Zavolal policii a hned druhý den Jana vyloučil ze školy, přestože měl za měsíc maturovat.
Výchovný účinek takového trestu je nulový. Jediné, co tím pan ředitel Veselý dokázal, je zničit mladému člověku vstup do života a vzít mu všechny iluze o spravedlnosti systému. Pan ředitel se nezachoval jako pedagog, ale jako dráb, který nemá nejmenší potuchy o vychovávání žáků, natož cit pro něj.
Z tohoto důvodu by měl být okamžitě vyhozen ze školy a nejméně na pět let by mu měl být zakázán výkon pedagogické praxe i jakéhokoliv jiného povolání, kde by mohl působit na mladé lidi.
Člověk, který uvažuje jako pan Veselý, by totiž neměl působit ani jako pionýrský vedoucí, neboť svým chováním dokázal, že umí na mladém člověku napáchat víc škody než užitku.
Nechme ho dostudovat
Janovu otci Karlu Chromému se naštěstí podařilo do celého případu zapojit několik významných osobností včetně ministra spravedlnosti Pavla Němce, ministryně školství Petry Buzkové a opravdového ombudsmana Otakara Motejla.
Ti všichni se teď snaží udělat vše pro to, aby Jan Chromý mohl dostudovat, a nezbývá než doufat, že se jim to nakonec podaří. Sám se navíc obrátím na ministryni Petru Buzkovou s žádostí o potrestání ředitele střední integrované stavební školy pana Pavla Veselého.
Hryzalo by mě svědomí, kdybych neučinil nic pro to, aby tento člověk přestal škodit. A konopného ombudsmana na hřebík nepověsím. Prozatímní školní ředitel Veselý mě definitivně přesvědčil, že je ho stále třeba.
