Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Trest smrti? Snad pro teroristy, říká soudce Bernát

  5:40aktualizováno  5:40
Soudce Jiří Bernát stříhá pomyslný metr. Čtyřiasedmdesátiletý muž totiž může soudit jen do konce tohoto roku. Svůj poslední případ, kauzu údajně zmanipulovaných konkurzů pojmenovanou po soudci Berkovi, tak už nerozhodne.

Soudce Jiří Bernát | foto: Ladislav NěmecMF DNES

Předáváte kolegovi proces se soudcem Berkou. Jaké to je mít proti sobě člověka s titulem JUDr.?
Soudit soudce není příliš radostná záležitost. Vrhá to nepříznivé světlo na justici. Ale beru to profesionálně. Mám před sebou člověka, který je obviněn ze závažné trestné činnosti.

Tomuto případu se říká kauza konkurzní mafie. Policie na něm pracovala od roku 2003 až do loňska. Nebál jste se, na závěr své kariéry, ujmout se takové kauzy?
Vůbec jsem nepředpokládal, že by to mohlo doputovat až do Tábora a potažmo ke mně. Ale vyšlo to tak. Bylo to podle rozvrhu práce táborského soudu.

Měl jste vůbec šanci případ vyřešit, když vaše "povolení soudit" platí jen do konce prosince 2007?
Zpočátku se zdálo, že ano. Ale pak do toho vstoupily další faktory. Případ už nedokončím, což je mi líto.

Co si myslíte o soudci Berkovi?
Je to vzdělaný a inteligentní muž. Citlivý, má rád svou rodinu. Kvůli tomu, že jej zatkli jako prvního, je ikonou celé kauzy, což podle mě špatně snáší.

Jste pověstný tím, že na závěr procesu pronášíte ponaučení do života. Měl jste ponaučení připravené i pro soudce Berku a jeho kolegy?
Ne, protože tento případ nedokončím. Ale snažil jsem se, aby to byl férový proces. Přitom vím, že důkazní materiál není kompletní. Jsou tam momenty, které by měly být doobjasněny.

Vy hodně dáte na intuici. Je podle vás intuice pro soudce důležitá?
Je. Při výslechu sice musíte dopředu tušit, kam budete směřovat, ale důležité jsou i okamžité nápady.

Můžete být konkrétní?
Část otázek si můžete připravit dopředu, na základě důkazního materiálu. Ale občas se musíte ptát dál. U doktora Větrovce (další obžalovaný v kauze soudce Berky - pozn. red.) mě zaujal jeho obrovský akční rádius: byl prorektorem školy, začal pracovat v Národním bezpečnostním úřadu, podnikal, byl činný v redakci konkurzních novin a teď ještě k tomu studuje. Navíc spoustu času protelefonoval.

Protelefonoval?
Máme nahrávky hovorů, které trvají třeba čtyřicet pět minut. Když jsem se na to podíval, tak jsem zjistil, že Větrovec pořád někam jezdil a s někým telefonoval. Říkal jsem mu, že člověk musí přece žít i jinak. Někdy se mohou moje otázky zdát odtažité, ale přes ně navážeme kontakt a můžeme se dostat i k jádru věci.
 
Zvenku to vypadá, že se ta kauza táhne až příliš dlouho. Má soudce možnost proces urychlit?
Když jsem případ přebíral, tak mi někdo řekl: "Jo, hochu, to budeš studovat rok, ne-li rok a půl." Po třech měsících jsem ale nařídil předběžné projednání obžaloby ve veřejném zasedání. Vlastní jednání moc neurychlíte. Každý důkaz musí dostat svůj prostor. V kauze Berka jsou stovky svazků písemností. Řada z nich musí být u soudu přečtena a je třeba se ptát, co k tomu kdo říká. Máme také desítky CD s odposlechy. To nemůžete odbýt.

Co vás ještě brzdí?
Svědci. Když už jsem sehnal k telefonu posledního ředitele Union banky, tak mi vysvětloval, že pořád cestuje, že má jednání v Izraeli. Pak vám nezbývá než najít nějaký termín, který i jemu vyhovuje.

Jsou ti lidé překvapeni, že jim telefonuje soudce?
Některé lidi to občas zaskočí a pak řeknou: "Pane doktore, to víte, že přijedu."

Tak kdy kauza Berka skončí?
Myslím, že v Táboře by mohl být proces ukončen v roce 2008. 

soudce Jiří Bernát

Narazil jste na policejní odposlechy. Jsou podle vás v Česku zneužívané?
Až na výjimky to není takový důkaz, jak si lidé myslí. Ty hovory jsou většinou o ničem: vykládají, co kdo měl s jakou ženskou nebo doma, že se hádají. Někdy se až musíte usmát tomu, jak lidé mluví. Souzeným v kauze Berka jsem říkal: "Vážení, vždyť vy se tam oslovujete vole, vole. Je to samý vulgarismus. Proč? Vždyť mně je to trapné. Vážený prorektor vysoké školy a vyjadřuje se jak puberťák."

A zneužívají se policejní odposlechy, nebo ne?
Neměly by se zveřejňovat, dokud nezazní u soudu. Takové úniky obžalované před veřejností odsuzují předem. Někdy nahrávky obsahují citlivé údaje o rodinách či dětech souzených lidí.

Takže policie by se odposlechů neměla zříkat, ale zároveň by mělo být jisté, že neutečou na veřejnost?
Ano. Tak se to dá říct.

Česká justice je v současnosti hodně kritizovaná. Co si myslíte, že jí chybí?
Všichni soudci se po roce 1990 měli naučit mluvit s médii, protože média vytvářejí obrázek justice. Je přece trapné, když soudce před redaktorem skrčí hlavu a snaží se zmizet. To je nedůstojné a soudnictví si tak vytvořilo špatnou image. Doktor Motejl jako ministr spravedlnosti sice tvrdil, že za soudce mluví zdůvodnění rozsudku, ale to není tak jisté. Soudce musí umět své rozhodnutí vysvětlil "lidským jazykem" i za cenu, že to bude zkratkovité.

A co postavení soudců? Mělo by se změnit?
Soudci se musí začít jinak chovat. Někdy a jen u někoho chování vypadá jako podle hesla: "Já jsem soudce a kdo je víc." Soudce musí zůstat nezávislý, a to v zájmu ochrany lidí. Jde ale o to, jak tu nezávislost má vnímat člověk v taláru. Pokud to vidí tak, že je vyčleněn ze společnosti, že je dokonce nad ní, tak to není v pořádku. Tak soudce uvažovat nesmí.
 
Je v pořádku, že nejdou odvolat šéfové soudů, jak upozorňuje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil?
Každý musí být odvolatelný. Není to totiž jen soudcovská, ale zároveň i manažerská pozice. Když někdo vede soud špatně, musí existovat způsob, jak jej funkce zbavit. Tím není dotčen jako soudce a podle mého názoru tím není dotčena ani jeho soudcovská nezávislost. Já jsem v tom někdy i s kolegy na štíru, ale trvám na tom, že soudce se nemůže vymykat společenské kontrole.

A ještě něco dalšího?
U soudu někdo prohraje a někdo vyhraje. Z úst soudce musí ale zaznít lidské slovo. I ten, kdo prohrál, by měl ucítit takové nějaké pohlazení po hlavě. On to sice třeba nepřijme hned, ale po čase mu dojde, že s ním bylo jednáno slušně.

soudce Jiří Bernát
 
Nařídil jste rekonstrukci v případu smrti Tibora Danihela, kterého skupina skinů zahnala v roce 1993 do Otavy v Písku a on utonul. To nebyl úplně standardní postup...
... to ne. Ta věc ke mně doputovala z Nejvyššího soudu. V Písku jsem žil a znal jsem to tam. Když jsem si v dokumentech přečetl, že Otava je u ostrova ke stadionu široká třicet metrů a je mělká, tak jsem věděl, že to není pravda. Museli jsme si to ujasnit. Proto ta rekonstrukce.

Jak vypadala?
Nejdřív jsme změřili šířku řeky a další údaje. V době neštěstí tam trénovali vodáci. Trenér i jeho kluci tam museli znovu nastoupit. Stejně jako svědkyně, které události u řeky pozorovaly. Nakonec do vody vlezl potápěč, měřil hloubku. Vše, obraz i zvuk, snímala kamera. Najednou jeden z obžalovaných řekl: "Tehdy v řece tolik vody nebylo." Celou dobu přitom tvrdil, že tam vůbec nebyl. Advokát jen zařval mlč, ale už to bylo nahrané.

To bylo jediné, co vám tam pomohlo?
Třeba jeden ze sportovců, co na řece trénoval, mi pak řekl, že na Romy v řece létaly kameny a flašky. A najednou se rozmluvili i další svědci. To všechno mě vnitřně přesvědčilo, že to byla vražda a že o život mohl přijít i ten druhý romský chlapec, co ho nakonec zachránili.

Naznačil jste, že policie v Danihelově případě chybovala.
Vyslýchal jsem policistu, který v civilu monitoroval pochod skinheadů Pískem. Přitom patřil ke kamarádům těch holohlavých chlapců. Myslím, že v jeho chování sehrála roli falešná solidarita. Také ohledání místa činu měli policisté udělat pečlivěji.

končící soudce Jiří Bernát
 
Po listopadu jste soudil i špičky StB, například jejího posledního velitele generála Alojze Lorence. Myslíte, že měli estébáci v listopadu 1989 ještě vůli k moci?
Lorenc se snažil soud přesvědčit, že StB vlastně zabránila krveprolití, když nepoužila plány proti disidentům, když nezatýkala a nestavěla koncentrační tábory. Podle mě už ale špičky režimu ani tajná policie neměly sílu zasáhnout: Gorbačov a odpor většiny lidí v této zemi jim vzal vítr z plachet.

Jak na vás Lorenc působil?
Rozhodně to nebyl zlomený muž. Dobře mluvil, dobře znal zákony z té doby. Hájil se tím, že jen plnil rozkazy, žádnou vinu neuznal. Ale přitom sám politickým špičkám navrhoval, jak postupovat proti disidentům. (Lorenc byl v květnu 1993 odsouzen na čtyři roky do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele, trestu se vyhnul tím, že se odstěhoval na Slovensko - pozn. red.)

A co "mrtvý student Šmíd" z Národní třídy alias Ludvík Zifčák, kterého jste také soudil?
Do jisté míry ho StB využila. Byl to agent provokatér, pro kterého Státní bezpečnost "vyrobila" falešnou identitu vysokoškolského studenta z Ostravy. Přitom musela přinutit třeba ředitele škol, aby se podíleli na padělání úředních dokumentů. On byl odsouzen (dostal 18 měsíců vězení - pozn. red.).

Tehdy před vámi stál jako svědek i tehdejší prezident Václav Havel...
Když jsem Havla vyslýchal, tak ve velké jednací síni Vrchního soudu v Praze seděla snad stovka fotoreportérů a pořád cvakali fotoaparáty. Na konci se fotografové ptali, proč jsem ho nevzal k sobě a neprohlédl mu občanský průkaz, že by si to rádi vyfotili. Ale to by byl trapas, to jsem nechtěl.

Soudil jste mediálně známé kauzy i brutální vrahy. Vyhrožoval vám někdo?
V síni ojediněle zazněly výkřiky. Anonymů jsem dostal dost, jejich autoři mi hrozili, že mě pověsí.

Chránila vás někdy policie?
To ne. Jen jednou kdosi vyhrožoval mému synovi. Na žádost ministra spravedlnosti se tím zabývalo ministerstvo vnitra, ale já jsem o ochranu nikdy nežádal. Nemohl bych být soudce, kdybych se bál. Nemohl bych nezávisle rozhodovat.

Co jste "provedl", že vás po roce 1968 odstavili?
Myslel jsem si na další vzdělání, na kandidaturu. Ale nedali mi šanci, protože jsem v šedesátém osmém žádal reformy vojenského soudnictví. Jezdil jsem pak po útvarech a přednášel vojákům válečné právo. Měl jsem i přednášku těsně po 17. listopadu, když kontrarozvědčíci přivezli film s vlastní verzí událostí na Národní třídě. Řekl jsem jim, že děti se nemají bít. Většina lidí chtěla změnu.

soudce Jiří Bernát
 
Máte pověst přísného soudce. Vynesl jste dva rozsudky smrti. Můžete popsat první případ?
Mladý voják ze Slovenska si na dovolené vyrazil na zábavu. Cestou narazil na starší ženu, matku šesti dětí, která pásla krávy nedaleko svého domu. Voják ji přepadl, celou svlékl, znásilnil. Pak jí rozbil obličej kameny, a navíc ji na celém těle pobodal a pořezal. Měla devatenáct ran, i na prsou i na ohanbí. Vrah se umyl, převlékl se a vyrazil na zábavu. Tam se začal chovat divně. Lidé si všimli, že má poškrábané ruce, a chytili jej. Byl to otřesný případ.

A ten druhý rozsudek?
Opilý důstojník v noci přepadl dozorčího v kasárnách, důkladně se ozbrojil, začal běhat po ložnicích vojáků a střílel. Dva zabil a další zranil. Zaútočil i na jednotku, kterou proti němu zavolali. Naštěstí se netrefil a padl vyčerpáním. Díky tomu jej chytili.

Byl jste u jeho popravy...
Exekuce se konala v popravčí místnosti na Pankráci. Museli tam být tři mistři popravčí, lékař, soudce i prokurátor. Když jsem sešel dolů, minul jsem rakev a uvědomil si, že se tam popravovali i nevinní lidé, tak mi nebylo příjemně. Ten odsouzený se uškrtil na oprátce vahou svého těla, když se pod ním otevřelo propadlo. Lékař mi vysvětlil, že hned upadl do bezvědomí. Ale jeho srdce ještě bilo. Čekali jsme asi jedenáct minut, než jej úředně prohlásil za mrtvého.

Co si myslíte o trestu smrti?
Dívám se na něj jako na úřední mord. Nejsem si jistý, jestli máme právo brát člověku život. Vždyť jsme mu jej nedali...

Takže souhlasíte se zrušením trestu smrti?
Ano, souhlasím. Ale kdyby došlo k velkým teroristický útokům, tak by se o jeho obnovení mělo uvažovat. Když činy člověka příliš ohrožují společnost, tak nezbývá nic jiného než se takové osoby zbavit.

Napadá mě: není nakonec doživotí krutější než trest smrti?
Nemyslím si. S doživotím máte naději. Po dvaceti letech může odsouzený požádat o propuštění. Nyní se mluví o tom, že by se lhůta prodloužila na třicet let. Byly tady i velké amnestie, i když s těmi současný prezident šetří. Když dostanete doživotí v padesáti, tak je to definitivní...



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Na Manhattanu explodovala trubková nálož, útočil Bangladéšan

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde je hlášena exploze (11. prosince...

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde vybuchla nálož. Lékaři ošetřili čtyři zraněné. Výbuch zranil i muže,...

VIDEO: Skladníci obklíčili ujíždějící zloděje vysokozdvižnými vozíky

Skladníci v akci. Zloděje obklíčili vozíky

Zaměstnanci ostravské prodejny stavebnin společnými silami zadrželi trojici zlodějů, která se pokusila vykrást...



Neznámý útočník střílel z vozu na projíždějící auto, žena nepřežila

V jihlavské Slavíčkově ulici se střílelo na projíždějící automobil. Útok...

Na okraji Jihlavy se v pátek odpoledne střílelo. Po ženě v autě z protijedoucího vozu několikrát vystřelil zatím...

Nenecháme si vnucovat, kdo u nás bude pracovat nebo žít, řekl Babiš v Bruselu

Premiér Andrej Babiš vystoupil v Bruselu na tiskové konferenci na okraj summitu...

Premiér Andrej Babiš odmítá, aby se Česko pokoušelo přijetím několika uprchlíků přesvědčit Evropskou komisi ke stažení...

V USA se kolem MeToo šíří rozpaky, vánoční večírky poznamenal strach

Demonstrace na podporu kampaně MeToo před Trump Tower na Manhattanu (9....

Američané začínají zpytovat svědomí, zda se to s povykem kolem sexuálních skandálů nepřehání. Některé případy ukázaly,...



Další z rubriky

VIDEO: Kus staré dlažby na novém chodníku s cyklostezkou udivuje Přerov

V přerovské ulici Velká Dlážka zůstal po opravě třináct metrů dlouhý původní...

Údiv i všelijaké narážky vyvolává nyní v Přerově několikametrový úsek ulice Velká Dlážka. Nově předlážděný chodník s...

Spory končí. Řidičům přidají a autobusy se vrátí na třebíčské nádraží

Autobusové nádraží v Třebíči.

Malá autobusová válka v Třebíči mezi radními a šéfy firmy ICOM transport končí. Vedení města uvolní peníze na zvýšení...

Dobrovolníci z vlčí hlídky objevili v Krušných horách rysí stopy

Stopa rysa z Krušných hor.

V centrální části Krušných hor se opět pohybuje vzácný rys ostrovid. Stopy objevili minulý týden dobrovolníci z...



Najdete na iDNES.cz