Trest smrti totiž zakazují mezinárodní úmluvy Rady Evropy, jíž je Česko členem od roku 1993.
Jeden z článků evropské úmluvy říká: "Trest smrti se ruší. Nikdo nemůže být k trestu smrti odsouzen a popraven." Kromě toho trest smrti zakazuje i Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavy. Avšak ani zákaz nebrání otázce: není trest smrti ve výjimečných případech na místě? Odpovědi se liší.
Tak například bývalý soudce Ústavního soudu Antonín Procházka říká: "Pokud Rada Evropy a štrasburský soud pro lidská práva hájí pojem přiměřenosti, tato přiměřenost by byla na místě i v této věci. Velikosti viny by měla odpovídat velikost trestu."
On sám by byl pro trest smrti ve zvláštních případech. Současně připouští, že debata na toto téma by se musela týkat celé Evropy. Odstoupení od ustanovení zakazujícího trest smrti totiž evropským zemím znemožňuje další zvláštní paragraf.
Argument: justiční omyl
Odpůrci trestu smrti mají po ruce vždy jeden klíčový argument - justiční omyl. Pochybení soudců prostě nelze napravit. "Společnost by měla mít vždy dostatek prostředků, jak lidi, kteří spáchají několik vražd, izolovat. Rozhodně by to nemělo být formou trestu smrti. To je nehumánní," říká Pavel Šámal z Nejvyššího soudu.
Vývoj ve světě mu dává za pravdu. Evropské země od trestu smrti už upouštějí od poloviny minulého století. Rozdílná praxe je v USA. V některých členských státech trest smrti je, jinde je zakázán a země, kde je povolen, se navíc liší ještě způsobem popravy.
Avšak i tam, kde byl zrušen, se o jeho obnovení opakovaně diskutuje pokaždé, když se objeví zvlášť těžký zločin. Státem, kde se koná mimořádně vysoký počet poprav, je naopak Čína, za což sklízí kritiku mezinárodních organizací na ochranu lidských práv. Česko proto do Číny nevydává zločince, kterým hrozí trest smrti.
