Především kvůli své velikosti si Česká republika nevystačí jen se svými dárci. Ne každý pár dárce a příjemce je totiž kompatibilní. Naopak, u asi poloviny dvojic, které do IKEMu přijdou, není možné transplantaci provést.
Právě kvůli tomu se propojují příjemci a dárci z České republiky s těmi z Izraele a Rakouska. „Úplně na začátku všeho jsou rodinní příslušníci, kteří se rozhodli věnovat svému blízkému ledvinu. Bohužel však s ním nejsou kompatibilní, tedy shodní v krevní skupině, a proto se pro ně snažíme nalézt nejlepšího možného dárce u jiného páru,“ popsal přednosta Transplantcentra IKEM Ondřej Viklický.
Takováto přeshraniční výměna proběhla v září už podruhé. Jen v Česku se díky podařilo pomoci třem pacientům, česká ledvina zase zachránila nemocného v Izraeli, který dlouhodobě nemohl najít vhodného dárce.
Všechny zúčastněné kliniky zadávají jednou za čtvrt roku data do speciálního programu, který vyvinuli vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT). „V Česku máme všechny dvojice, které se chtějí jakékoli, ať už jen české nebo i mezistátní, výměny ledvin účastnit, řádně vyšetřené. Stejně tak je tomu i na izraelské straně. Do speciálního softwaru pak zadají obě země data, teprve pak počítač podle specifických markerů potenciální příjemce a dárce spojí,“ vysvětlil přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.
Řetězové transplantace
Celá věc je o to složitější, že transplantace probíhají řetězově, skrze takzvané přemosťující dárce. „Princip spočívá v tom, že v tomto případě dárce z páru A daroval ledvinu příjemci z páru B. Dárce z páru B pak zase dalšímu příjemci z další dvojice C. To vše probíhá, dokud se řetěz neuzavře,“ popsal Viklický.
Celý řetězec, který začal v září, trval asi měsíc. Kromě přemosťujícího dárce, tedy člověka, který souhlasí, že ledvinu daruje později, do něj na české straně vstoupil i takzvaný alturista, tedy člověk, který se rozhodl nezištně darovat svou zdravou ledvinu komukoli cizímu, kdo ji zrovna potřebuje.
Rekordních 143 dní na umělé plíci. Žena se konečně dočkala transplantace |
První operace proběhly na začátku září, kdy byla nejdříve odebrána ledvina izraelskému dárci. Ta bezprostředně po odebrání putovala letadlem 2 600 kilometrů do Česka. Mezitím proběhl odběr orgánu od žijícího dárce v IKEM. „K výměně boxů s ledvinami, včetně celní kontroly, došlo opět na ruzyňském letišti. Technicky i administrativně jsme již vše znali. Během 15 minut jsme odjížděli do IKEM a kolegyně Tamar Ashkenazi nasedla do letadla a letěla zpět do Státu Izrael,“ popisuje transport Froněk.
Následně proběhla transplantace izraelské ledviny českému příjemci. Celý řetěz ale tímto neskončil. Poslední páry byly operovány v minulých dnech jak na české, tak izraelské straně. Celkem tak do výměny vstoupilo 35 párů a 4 samostatní dárci z obou zemí.
Výměna ledvin od žijících dárců se zemí mimo Evropskou unii je přitom velmi složitou logistickou akcí. Aby k ní mohlo dojít, bylo ostatně třeba upustit od mnoha zásad transplantací s živým dárcem. „Řada zemí stále dodržuje pravidlo simultánního operování, tedy že operace dárce i příjemce probíhá současně. To proto, aby si to jeden z dárců nemohl rozmyslet. Když chceme program udržet, nemůžeme tohle dělat,“ popsal Froněk.
První výměna mezi oběma zeměmi proběhla minulý rok. Už od roku 2016 pak takto Česká republika spolupracuje se sousedním Rakouskem.
