Debbie se narodila jako žena. Ve věku 44 let se rozhodla ke změně na muže. Podstoupila operaci, která zahrnovala i faloplastiku – rekonstrukci penisu z kůže z jejího předloktí. Stala se mužem. Svoji novou pohlavní identitu stvrzovala braním testosteronu.
Věřila, že přeměna jí umožní „být akceptována světem,“ uvádí BBC. Ve svých 61 letech se však rozhodla k radikálnímu kroku. Znovu podstoupí chirurgickou operaci, aby se navrátila ke svému původnímu pohlaví.
Není jedinou transgenderistkou, jež lituje své proměny v jedince opačného pohlaví. Podle osmadvacetileté Charlie Evansové, která založila poradní skupinu pro takzvané detransitionery, tedy detransformující se transgenderisty, existují „stovky“ lidí, kteří litují svého unáhleného rozhodnutí a usilují o návrat k původnímu pohlaví.
Evansová, která sama byla původně ženou, pak mužem a nakonec podstoupila přeměnu zpět na ženu, řekla BBC, že „většina“ z těchto lidí je přitahována stejným pohlavím. „Většina z nás se identifikuje buď jako lesbičky nebo bisexuálky a mnohé z nás jsou autistky.“
Nutí ženy, aby nenáviděly svá těla, tvrdí aktivistka
Aktivistka obviňuje organizace a instituce poskytující možnost přeměny na jedince opačného pohlaví z „utlačování žen“. Tvrdí, že nutí zranitelné ženy, z nichž mnohé se potýkají s psychickými problémy, aby nenáviděly svá původní těla, a pomocí hormonů a operací se je snaží změnit na něco, čím ve skutečnosti nejsou.
Specialisté poukazují, že u některých těchto žen vychází jejich nejistota ohledně pohlavní identity z velmi negativních zkušeností jako je například znásilnění. Ne vždy jsou tyto psychické problémy dostatečně prozkoumány.
S totožnými problémy se potýkají i muži, kteří se stali ženami, aby poté prošli přeměnou zpět na muže. Elan Anthony sdělil britskému serveru The Guardian, že být ženou pro něho byl způsob úniku před šikanou ze strany ostatních chlapců.
Athony popisuje, že na terapii vůbec nezkoumali jeho zkušenost se šikanou a její vliv na rozhodnutí stát se ženou. Namísto toho rovnou dostal hormony, což podle něho „skutečně není dobrá praxe“.
O tématu navrácení se k původnímu pohlaví se v transgenderových kruzích příliš nediskutuje. Podle plastického chirurga Christophera Inglefielda, který se specializuje na plastiky transgender osob, v ní vládnou obavy, že společnost začne zpochybňovat toto lékařské odvětví a bude se ptát, proč jej finančně podporovat.
Násilníci se mohou v Anglii prohlásit za ženy. Absurdní, říká aktivistka |
Někteří detransitionerové uvádí, že k nim transgender komunita přistupovala jako k „zrádcům“. Athony, který si dělá doktorát z psychologie, tvrdí, že s odmítavým postojem se setkává i mezi psychology. „Je obtížné být součástí psychologické komunity, která je nyní tak pro přeměnu, a být jeden z mála kritiků.“
Téma opětovné přeměny k původnímu pohlaví je vyzdvihováno těmi konzervativními kruhy, které varují před takzvanou ideologií genderismu. Podle nich to ukazuje záludnost a mylnost transgederových idejí.
Vůči transgenderismu se vymezují i některé feministické skupiny. Fair Play For Women, jedna z nejhlasitějších online skupin na ochranu žen, tvrdí, že opětovná přeměna na původní pohlaví je „nevyhnutelná cena ideologie genderového potvrzení“, kterou „ponese převážně lesbická komunita“.
Podle vědeckých studií jen méně něž jedno procento lidí, kteří podstoupí přeměnu svého pohlaví, se potýká s pocity lítosti, které by je nutily podstoupit opětovnou přeměnu pohlaví. Podle výzkumu Nottingham Centre for Transgender Health jen 0,47 % pacientů z 3 3 398 pacientů se rozhodlo vydat touto cestou.
