Soudce mu tato práva odňal, aniž by jej vůbec informoval – ostatně Pavel to zjistil až rok poté. Když hledal advokáta, který by jeho práva bránil, matka, jež byla ustanovena jeho zákonným opatrovníkem, nechala Pavla na sedm měsíců zavřít do psychiatrické léčebny. K tomuto kafkovskému zvratu událostí mohlo dojít proto, že Pavel má duševní potíže v systému, který odmítá chránit jeho práva.
V Rusku je v ústavech na doživotí zavřeno zhruba 125 tisíc lidí s duševními handicapy. Dalších 165 tisíc lůžek je v psychiatrických léčebnách, které zaznamenají asi 650 tisíc hospitalizací ročně. Tyto statistické údaje nám ale nevykreslí skutečný obrázek. Jen zřídka proniknou ven příběhy jako ten Štukaturovův. Je s podivem, jak málo se ví o zacházení s lidmi s narušeným duševním zdravím v Rusku.
Neexistují žádné nezávislé inspektoráty, které by dohlížely na to, jak léčebny chrání práva pacientů, a neexistují ani advokátní služby pro lidi s duševními obtížemi. Myšlení mnoha ředitelů léčeben je navíc uzavřené stejně neprodyšně jak samotná zařízení.
Štukaturovovo vítězství před Evropským soudem pro lidská práva z 27. března tedy přináší naději, že bylo dosaženo bodu obratu.
Odvolání k ruským soudům selhala
V roce 2004, když se Štukaturov náhodou dozvěděl o soudním rozhodnutí, našel si pomocí Goolgu cestu k jedinému advokátovi v Rusku, který se zabývá duševním zdravím a lidskými právy. Právník souhlasil, že jej bude zastupovat. Když byl ale Pavel následně umístěn do psychiatrické léčebny, ruská vláda nepovolila právnímu zástupci přístup ke klientovi. Odvolání k ruským soudům selhala, takže v březnu 2006 podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva.
Soud zjistil, že Pavlova muka porušovala několik článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž je Rusko signatářem. Jde o první kauzu, při níž se Evropský soud pro lidská práva vážně zabýval zbavením právní způsobilosti – jež často usnadňuje týrání, místo aby před ním chránilo.
Podle soudu představuje odnětí právní způsobilosti "velice vážný“ zásah do práva člověka na soukromý život. Jedinou zákonnou možností v takových případech je v Rusku "úplné opatrovnictví“, které se zavádí na neurčito a proti němuž dotčený dospělý nemůže vznést námitky. Soud prohlásil, že úplné opatrovnictví bylo ve Štukaturovově případě "nepřiměřeným“ zásahem, a rozsudek uznal důležitost zajištění alternativ šitých na míru lidem, kteří vyžadují přechodnou nebo dlouhodobou péči.
Trýzeň místo pomoci
Ruští zákonodárci by měli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyjít vstříc a pracovat na tom, aby v ruském právu a praxi vytvořili alternativní mechanismy, jako jsou pokyny pro případ neschopnosti za sebe rozhodovat, plná moc a podporované rozhodování. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením – nová lidskoprávní dohoda, s jejíž formulací Rusko pomáhalo, ale dosud ji nepodepsalo – tyto alternativy nařizuje a vytváří pro Rusko příležitost provést v této oblasti zásadní reformy s ohledem na lidská práva.
Štukaturovův příběh je jedinečný jen proto, že si dokázal najít cestu k právnímu zástupci. Evropský soud pro lidská práva teď otevřel cestu desítkám tisíc dalších lidí v Rusku, kteří zažívají trýzeň z rukou právě té soustavy psychiatrické péče, která by jim měla pomáhat. Nový ruský prezident Dmitrij Medveděv by měl hned po převzetí úřadu nařídit nezávislý přezkum, aby ve své zemi přispěl k ukončení systematické stigmatizace a diskriminace postižených lidí.
© Project Syndicate
Oliver Lewis je výkonným ředitelem Mental Disability Advocacy Center, lidskoprávní organizace, která zastupovala Pavla Štukaturova před Evropským soudem pro lidská práva.
