Pepíka darovala Československu spřátelená vietnamská vláda. "Pepík žil v provizoriu v Ostravě-Kunčičkách, kde zoo původně sídlila, od roku 1962 měl nový pavilon ve Stromovce. Ale už v roce 1964 uhynul po pádu do příkopu," říká mluvčí zoo Šárka Kalousková.
O rok později přijel do Ostravy dospělý samec slona afrického Petr. Zdejší zoo totiž jako jediná splňovala minimální požadavky na bezkontaktní chov tohoto mohutného a agresivního slona.
"Petr byl cvičený, ale po úrazu klu se stal nevyzpytatelným a nebezpečným. V roce 1968 uhynul na infarkt," líčí Kalousková.
Zatím nejdéle chovaným slonem v Ostravě, třetím v pořadí, byla samice slona indického Soňa. Po útoku na svého krotitele putovala z cirkusu do zoo ve Dvoře Králové a v srpnu roku 1967 přijela do Ostravy. "Svými kousky si získala sympatie návštěvníků, dokázala na povel zvedat nohy i usednout," říká Kalousková a dodává, že krátce byla ve výběhu s Petrem.
Po jeho opakovaných útocích je však museli ošetřovatelé držet odděleně. A protože i Soňa v minulosti útočila na ošetřovatele, v Ostravě byl její chov bezkontaktní.
V roce 1991 ji museli veterináři navždy uspat, trpěla totiž nevyléčitelnou rakovinou kopyt. Byl to následek vlhkého stání v zastaralém pavilonu. Ten pak obývali jen nosorožci.
Na návrat slonů čekali Ostravané dlouhých třináct let. Teprve po dostavbě nového pavilonu získala zoo tři nové slony indické. Na podzim roku 2004 přicestovaly z amsterdamské zoo dvě samice: Suseela (narozena 1961) a její kamarádka Jumbo (narozena 1971). K nim přibyl i mladý samec Jacki z francouzské zoo - ten ale záhy uhynul.
V roce 2008 získala ostravská zahrada dvě nové indické slonice ze severoirského Belfastu - Johti a Vishesh. V květnu 2009 pak stádo doplnil nový chovný samec Calvin ze zoo v kanadském Calgary, který obě poslední slonice záhy oplodnil.
Více informací o historii sloního chovu v Ostravě naleznete na webových stránkách zoologické zahrady.