Česká malířka a grafička Marie Čermínová se narodila se 21. září 1902 na Smíchově. O jejím dětství a dospívání toho příliš známo není, svůj svět si totiž už od mládí přísně střežila. Ona sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá, čímž se chtěla oprostit od své minulosti. Už v šestnácti letech opustila svou „symbolickou“ rodinu a postavila se na vlastní nohy, když začala pracovat v továrně na výrobu mýdla na pražském Žižkově.
Její umělecká duše však toužila po malování. Nakonec tedy v roce 1919 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu. Studium však po třech letech předčasně ukončuje a odjíždí na léto k Jadranu, kde se seznamuje se svým celoživotním spolupracovníkem a přítelem Jindřichem Štýrským.
Rok 1923: Zrození jména Toyen a připojení k Devětsilu
Právě společně s malířem, básníkem a fotografem Jindřichem Štyrským se Marie Čermínová v roce 1923 připojila k avantgardnímu sdružení mladé české generace, a to k Uměleckému svazu Devětsil, který byl orientován kolem výtvarníka a teoretika umění Karla Teigeho.
Tato skupina podporovala levicové umění, které podle ní mělo být přístupné všem společenským vrstvám. Vedle Jaroslava Seiferta, Vladislava Vančury, Vítězslava Nezvala, Jiří Wolkera a dalších, byla Toyen jedinou ženou, která v uskupení působila. V roce 1923, kdy v Devětsilu probíhala názorová transformace, se konala i výstava Bazar moderního umění. Tam Toyen vystavovala svých sedm, převážně kubistických obrazů.
Ve stejném roce začala Čermínová používat i svůj pseudonym Toyen. Dosud se vedou spory o tom, kdo jej vymyslel. Nejčastěji je autorství připisováno spisovateli Jaroslavu Seifertovi. Další verze pochází od Karla Teigeho nebo Bohuslava Brouka. Ten například vysvětlil slovo Toyen jako „to je on“, což odůvodnil i jejím stylizováním se do mužské role.
Inspirativní ženyNerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt Ďopanová: Lidi si raději zvyknou, než by bolest řešili, říká Nela s rozštěpem páteře Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik Šejdová: Menstruace je i mužské téma Zažímalová: Poslouchala jsem, ať jdu místo práce k plotně Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost |
„Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli,“ vzpomínal na ni Seifert.
Jméno Toyen si Čermínová nechala zapsat také do dokladů. Odmítala totiž přijmout tehdejší pojetí ženské role, což bylo v prvorepublikové Praze šokující. Sama sebe brala jako rovnou mužům, nejen ve svém umění, ale i ve svém osobním životě. „Za mých studentských let nenosívaly ještě ženy tak běžně kalhoty jako dnes. Děvče, které se zřejmě vracelo domů, mělo hrubé štruksové kalhoty, chlapeckou manšestrovou blůzu a na hlavě sklopený klobouk, jaký nosívali kopáči. Na nohou měla nevzhledné střevíce,“ vykresluje Toyen ve svých vzpomínkách Seifert.
Paříž jako nová kapitola života i díla
Roku 1925 odjela Toyen se Štýrským do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr s názvem artificialismus. Ten představoval jakousi lyrickou a zasněnou abstrakci. Umělci se ve Francii spřátelili s významnými osobnosti z tamního surrealistického okruhu, se kterými Toyen spolupracovala i poté, co se rozhodla v Paříži po druhé světové válce usadit.
Po svém návratu do Prahy se Toyen začala klonit k surrealistickému umění, což vyvrcholilo v roce 1935, kdy byla založena Skupina surrealista v Československu, v níž se sama Toyen angažovala. Provokativní a buřičtí surrealisté otevírali svou mysl fantazii a nechávali své myšlenky, sny a představy volně plynout. Ve stejném roce přijel do Prahy také sám zakladatel uměleckého směru André Breton a Paul Eluard, se kterými Toyen úzce spolupracovala. Právě jejich návštěva pro ni znamenala počátek jejich dlouholetého přátelství a vzájemné inspirace.
Za okupace malířka tvořila ve své garsonce v Krásově ulici na Žižkově. Na rozdíl od jiných se během války surrealismu, který byl nacisty považován za zvrhlé umění, nezřekla. Roku 1942 ji však postihla velká ztráta v podobě smrti jejího dlouholetého přítele Štýrského. Po válce Toyen krátce vystavovala, nicméně atmosféra ve společnosti začala houstnout, a malířka se v předtuše očekávaného komunistického převratu rozhodla pro odchod do milované Paříže. Z Československa do Francie odešla v roce 1947 a zůstala až do své smrti.
Obětovala raději sebe. „Teta“ Moravcová byla výraznou postavou odboje |
Ve Francii navázala na úspěšnou předválečnou spolupráci se surrealistickou skupinou sdruženou okolo Bretona. Stala se uznávanou autoritou, o čemž svědčí i to, že sám Breton ji po své smrti přenechal svůj ateliér. Úmrtím hlavního teoretika surrealistického umění se však skupina začíná rozpadat, v roce 1969 je úplně rozpuštěna. Tradičně konané schůzky umělců v kavárnách byly pro Toyen, která jinak na veřejnosti působila velice plaše a introvertně, důležitou součástí jejího života. Tuto skutečnost proto Toyen nesla velmi těžce. Posledních 10 let života prožila o samotě jen s pár nejbližšími.
Její obrazy se dnes prodávají za desítky milionů
Domů se malířka už nikdy nepodívala, zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Neutuchající zájem o její osobnost však dokazují současné ceny jejích děl.
Obraz s názvem Spící se v roce 2009 prodal za vyvolávací cenu 20 milionů korun a dlouhých osm let držel titul nejdražšího malířčina díla. Vedle Kupky byla Toyen až do roku také 2016 jediným českým autorem, jehož dílo v aukci pokořilo hranici 20 milionů korun. Velkoformátové Šero v pralese z roku 1929 bylo dokonce vydraženo za šestatřicet milionů včetně aukční provize. Minulý rok se obraz Piková dáma prodal za 78,7 milionu korun a stal se tak nejdražším obrazem vydraženým v Česku.
Tyto astronomické částky jen dokazují, že Toyen právem patří mezi nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy první poloviny 20. století.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Hlavní zdroje:
SRP, Karel a BREGANTOVÁ Polana. Toyen.
SKOPCOVÁ, Petra. Pocta Toyen.
Osudové ženy: Toyen. Pořad ČRo.
PIORECKÁ, Kateřina. Praha avantgardní: literární průvodce metropolí v letech 1918-1938.
SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa: příběhy a vzpomínky.