Jeho předseda vlády za něj zvedá zbraň: Nenechám si odstřelovat ministry. Třísky z pokácených stromů poletují, jako by šlo opravdu o krutý zápas politických dřevorubců. Jako by jedni chtěli nebohou postavu zadávit, jiní ji brání! Skutečnost je jednodušší.
Sám Fencl může lehce dokázat, že nespekuloval s pozemky za třicet milionů, když s nimi nespekuloval. To by byla lepší rána těm, kdo po Fenclovi "jdou", než mumlání o nepřátelích. Fencl místo toho přichází s objevem: Informoval jsem StB neškodně.
Řekl už někdo: Informoval jsem StB, abych škodil? Fencl není satan, mastil to jak leckdo. Jen si laťku služebnosti položil nízko. Se vstupem vojsk na území nesouhlasil, pak zas souhlasil. Dnes formuluje novou etickou kategorii: Informoval jsem neškodně.
Jak to myslí? Jakýsi Pepek Vyskoč konce století? Když byl předseda vlády vůdcem opozice, byl na aféry a skandály vládnoucích politiků velmi citlivý. Čest a poctivost měl na prvním místě a v ústech. Dnes citlivost zeslabil.
Pro sociální demokracii stanovuje jiný řád. Zaplavil ji schopnými "kádry" z bývalé nomenklatury. Všelijakými tajemníky, lidmi rudého příšeří, na které si už pomalu veřejnost zas zvyká. Jejich brodivé pohyby v milionových aférách jej však neruší. S Fenclem se ustanovuje oficiálně nová teorie neškodnosti.
Potvrzují ji dnes i mnozí členové KSČ: Vždyť já jim tu stranu ředil! Z takového švejkovství sestavuje Zeman svou vládu. Ve švejkovství jsme však začarováni dodnes. Fencl se diví, jak se jeho spis z StB ocitl na veřejnosti. Divme se též - vždyť je ten spis podle zákona tajný!
Opatřit si jej může jen Fencl sám. Je to špatný zákon. Ale je i neškodný: neplatí zcela. Fencl může naříkat: Kdo má styky, má spisy. Jeho pocit, že kdesi jsou jacísi "nepřátelé", nemusí být tak zcela nesmyslný. Jako bychom žili ve světě spojitých nádob, v němž obé spolu souvisí: ministr s nedůstojnými pohyby a hanebné spisy, které jsou tajné, takže je každý už zná.
Toto divně neurčité prostředí vyhoví každému: nepotopitelný pozemkový ministr může plavat dál, kdo však chce, může si jej klidně topit, jak se mu zlíbí. Předseda vlády mu vzkáže: Vlez mi na záda, pistolníku!
