Julínek se v úterý diktátu lidovců nepodvolil. Je však taková vzpoura k něčemu? Kde jsou ve Sněmovně hlasy, které by pomohly reformu prosadit, když Čunek řekne ne?
Před čtyřmi lety, když šel ke dnu Stanislav Gross, přidal se tehdejší předseda lidovců otevřeně k opozici, k Topolánkovi. Čunek nemá žádný důvod, aby nynější koalici miloval více než tehdy Kalousek.
Komentátoři občas říkají, že se lidovci chovají jako samice vepře. Není to pravda. Prostě dělají všechno pro to, aby neskončili na zabijačkové míse s citronem v rypáku. Volby ukázaly, že do lodi teče. Šup na pevninu!
Bez požehnání lidovců žádná reforma neprojde. A životním zájmem křesťanských demokratů je vzbudit dojem, že jsou to oni, kdo stojí v čele "odstranění drastických dopadů takzvaných reforem na bedra dělného a rolného lidu".
Má tedy Topolánek manévrovací prostor, aby další rok a tři čtvrtě nebyl jen provozem?
Ješitného císaře přesvědčili rádci o tom, že má skvostné nové šaty, ač byl nahý. U nás je to naopak: Topolánek se pokusí přesvědčit pravicové voliče, že je v reformách "ještě razantnější", ačkoliv se budou nanejvýš měnit loga na vlaječkách, jako když do firmy přijde nový manažer.
Nemusí to tak dopadnout nutně. Možná vidí premiér čtyřicet tahů dopředu. Spíš však připomíná myš chycenou v labyrintu. Nabízí Paroubkovi křeslo předsedy Sněmovny jako vavřín pro volebního vítěze. Nedostane za to byť podmíněnou podporu sociálních demokratů. Jejich vůdce se přesvědčil o tom, že sázka na strach těch voličů, kteří se cítí změnami ohroženi, je správná. Není blázen, aby se podílel na něčem, co lidé nechtějí.
Nemohl by se takto obhajovat i premiér? "Volič je přece pán a vládce. Nemůžeme ho přesvědčovat o něčem, co nechce. Zvolníme, zpomalíme, soustředíme se na příští volby, třeba vyhrajeme, a pak si vyhrneme rukávy..."
Ani tahle úniková cesta nikam nevede. Topolánek spojil svůj osud několikrát právě s tím, že kabinet prosadí po letech bahnitého převalování modernizaci státu. Jen tak má smysl. A skutečně. Nikdy sice neplatí, že účel světí prostředky, ale když už si politik zatíží svědomí "nákupem" poslanců ze soupeřova tábora, mělo by to být něčím vyváženo. Jinak by se musel považovat za cynického obchodníka s mocí a výhodami.
V prvních měsících vládnutí premiér vzbudil nadějný dojem odvážného reformátora. Většina jeho ministrů jsou lepší manažeři než ti v levostředových vládách. Při klíčových hlasováních ve Sněmovně měl kabinet většinou štěstí.
Jenže štěstí Topolánka opustilo už krátce před volbami, kdy povstali i tři "zrádci" uvnitř ODS. Cena poslanců s "alternativním" názorem rostla skoro jako ceny elektřiny. Ranou do vazu pak byly volby, které jasně ukázaly, nakolik lidem vadí vztyčený prostředník a třicet korun u lékaře.
Topolánek může vládnout do roku 2010. Může vyhrát i kongres ODS. Možná pod nějakou záminkou odstraní i třicetikoruny. Možná vylepší špatný obraz vlády. Těžko si však dovedu představit, že by udělal už jen jedinou rozumnou středopravou reformu. A reformní vláda, která nedělá reformy, není nic jiného než podvod.
