Zjistit si svůj vlastní čas je jednoduché. Internetovým mořem pluje věková kalkulačka ministerstva práce, což je roztomile důležitá hračička: každý z nás si může orientačně spočítat, kdy mu podle současných zákonů vzniká nárok na důchod, kolik dní bude ještě muset pracovat.
Zmínění politici mají do penze spoustu času. Kolik v ní budou brát, a voliči s nimi, však záleží právě na nich: kdy a jakou udělají reformu důchodů. Času na ni mají méně, než jim ukazuje kalkulačka.
Jako země utrácíme každý rok víc, než si umíme vydělat, a bez reformy penzí moc neušetříme. Přitom už ani současným důchodcům není hej. Dostávají málo, rovnostářsky, ačkoli do důchodové kasy platíme 28 procent ze mzdy! Z víc než bilionového rozpočtu státu tak letos míří k seniorům tři sta miliard.
Před pár lety vypočítala expertní komise několik možností, za jakou cenu se dá dluhům vyhnout. Jedna z nich: systém penzí ponechat, pracovat do devětašedesáti a důchody nižší než dnes. Taková vyhlídka nemůže nadchnout.
Reformy a pětašedesát let, jak to navrhuje koalice, jsou přece jen lepší variantou. Myslet na vzdálenou budoucnost nás lidstvo nijak zvlášť nebaví. Tady a teď je víc vzrušující.
Prezidentský mač mezi Janem Švejnarem a Václavem Klausem pošimrá nervy (případně bránici) mnohem víc než nedávný rozchod koalice se sociální demokracií kvůli změnám penzí. Zpráva prošuměla a málokdo si jí vůbec všiml.
Který z profesorů bude příští pětiletku sedět coby demokratický mocnář na Hradě, však není zdaleka tak podstatné jako to, za co budou žít v příštích desetiletích miliony lidí. Přinejmenším v této věci mají kandidující profesoři podobné názory: do penze se musí chodit s postupem času později a později, jinak budou senioři chroupat suchý chleba a pít jen vodu.
Švejnarova sociálnědemokratická "lavička" se však se svým favoritem v penzijním tématu jaksi míjí. Pět měsíců jednala s koalicí, vyslanec ČSSD Škromach (má to za 4 366 dní) si už slinil tužku k podpisu Velkého Kompromisu. Ale co bylo, už není.
Před Vánocemi si Lidový dům řekl, že s vládou musí jednat v železných rukavicích. Na podzim budou totiž důležité senátní a krajské volby... Za jedenáct let také nějaké důležité volby budou.
Společnost Deloitte (viz server Finance.cz) spočítala, že se v té době ve všech vyspělých zemích razantně zvýší počet lidí, kteří jsou závislí na výdělcích druhých. U nás bude ten "poměr závislosti" 41 procent (přičemž na přelomu tisíciletí to bylo jen 26,5 procenta).
Budou ještě kandidovat pánové Topolánek, Paroubek, Bursík, Čunek? Budou pak umět odpovědět na otázku voličů, jak ta pracující část země uživí tu závislou, pokud dnes neudělají reformy?
Jiří Paroubek i Mirek Topolánek už mohou ve zmíněném roce 2020 objímat stromy na "své Vysočině", psát paměti a o nic se nestarat. Na případné reformní nedodělky z roku 2008 se jich nikdo ptát nebude.
Objímat stromy však také nemusí. Dožíváme se vyššího věku, jsme čím dál zdravější (mladé partnerky dodávají leckomu "páru"), a prodloužení pracovní kariéry by tedy neměl být problém. Stáří je přece relativní.
Zatímco na Nově reportér říká sedmapadesátileté ženě stará paní, v Británii odešel loni do penze 104letý zahradník. Ostatně nehrozí jen ekonomické riziko příliš mladých penzistů. To politické poznali právě sociální demokraté: předčasný důchodce Zeman byl na Vysočině tak čilý a tak se nudil, že z vejminku třásl celým Lidovým domem. Třese dodnes.
