Topolánek přijal reportéry iDNES.cz ve své kanceláři na Úřadu vlády těsně před začátkem rozhovoru. I když se usmíval, odmítal se zpočátku fotit i natáčet u počítače. "Použijte něco z archivu," bránil se. Nakonec se však nechal přesvědčit.
Po rozběhnutí rozhovoru si nejdříve pročítal otázky čtenářů. Během tří minut jich přišlo více než sto. Když se dostal k dotazu na poslance Vlastimila Tlustého, povzdechl si, že je to pořád dokola.
"Stal se mediální tváří ekonomického programu ODS, a proto je s ním ztotožňován. Jeho současná pozice proti vlastní vládě, v situaci, kdy je evidentní, že ODS nemůže prosadit celý ekonomický program, ODS škodí," podotkl Topolánek na iDNES.cz.
Čtenáře zajímalo, proč se nejhlasitější propagátor Modré šance nestal šéfem státních financí. "Nebyl jmenován do funkce ministra financí mimo jiné proto, že tuto funkci ODS v koaliční vládě neobsazovala. Hlavním důvodem ovšem byl fakt, že jsem s ním do koaliční vlády nepočítal," napsal Topolánek.
"Svým výkonem v menšinové vládě ODS mě nepřesvědčil, že je týmovým hráčem, který je loajální ke svému předsedovi vlády," dodal.
V Austrálii by reformy prošly
Dotazy Topolánka dovedly i k úvahám nad volebním systémem v Evropě. "Pokud by u nás byl jiný volební systém, tak by ODS po vítězných volbách nepochybně realizovala svůj program a vyřešila celou řadu problémů rychleji. U nás však není politická vůle ke změně volebního systému," přemítal předseda vlády.
Porovnával to s jinými zeměmi. "V Austrálii, Americe nebo Velké Británii funguje konkurenční model demokracie. To znamená, že politická reprezentace má nejen veškerou moc, ale také plnou odpovědnost."
Na druhou stranu by ale Topolánek ani v případě, kdy by Česko řídila většinová vláda, nezměnil své základní kroky a postupy. "První reformní kroky by byly stejné."
Přeběhlíky bych z ODS vyhodil
Čtenáři se premiéra ptali, jak by se zachovala ODS, pokud by se i v jejích řadách našli přeběhlíci. "Pokud by nějaký poslanec přeběhl na druhou stranu, tak by samozřejmě přestal být poslancem za ODS," odpověděl premiér a předseda občanských demokratů.
Navíc by to podle něj znamenalo destrukci. "Měla by negativní dopad na ODS, způsobila by rozpad koaliční vlády, novou volbu prezidenta, zpoždění reformních kroků, poškození jména České republiky v zahraničí," vypočítává Topolánek.
Jeho vláda přitom stojí a padá na dvou někdejších poslancích ČSSD Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi.
Topolánek vyšel vítězně z mnoha ztracených bitev
Až budou historici posuzovat jeho léta v politice, možná budou mít problém pochopit, jak se mohlo tomuto chlapíkovi tak dařit. A kde vlastně byla příčina toho, že z mnoha zdánlivě ztracených bitev vyšel jako vítěz.
Topolánek začal sestavovat vládu, když neměl - a dodnes automaticky nemá - zajištěnou většinu hlasů ve Sněmovně. Neměl na své straně prezidenta, který preferoval po volbách jiné politické uspořádání. Topolánek se rozhodl vládnout se stranou, která má v Evropě blíž k levicovým stranám. Jako své ministry prosadil lidi, proti kterým existovala mohutná kritika.
Paradoxy by mohly pokračovat dál. Topolánek vládne, přestože má za svého prvního zástupce ve vládě politika, který je podle policie zkorumpovaný. Vládne, přestože má ve vlastní straně lidi, kteří čekají na jediné jeho zaváhání. Vládne, přestože mu jde velmi tvrdě po krku i opozice.
Premiérovy osobní paradoxy
Mohly by pokračovat i osobní paradoxy. Topolánek má za nejbližšího rádce i přítele mladíka, jehož pověst i praktiky jsou přinejmenším nejasné. Jeho těhotnou milenkou je místopředsedkyně Sněmovny, přestože před volbami se prezentoval jako vzor spořádaného rodinného života.
Tento muž má také styl vystupování, z něhož je patrné, že nenavštěvoval kurzy pro gentlemany ani diplomaty.
Mirek Topolánek je nicméně zatím evidentně úspěšným politikem.
Vyhrál boj o senátní křeslo i boj o šéfování ve straně, která se silnými osobnostmi jen hemží. A strana pod jeho vedením vyhrála několik voleb a po letech půstu se dočkala také vládnutí. Přitom právě díky tomuto muži strana pootočila v mnoha věcech směřování České republiky a stojí před provedením zásadních reforem.
Také před jejich uskutečněním by na tohoto chlapíka nikdo moc nesázel. Karty, které má v ruce, nevypadají vůbec dobře. Zdá se, že pokud reformu nepřitvrdí, vzbouří se lidé v jeho vlastní straně. A naopak. Pokud ji nezměkčí, vzbouří se lidé v jiné vládní straně.
Jenže zkušenost s tímto mužem jakoby napovídala, že by reformy nějak prosadit mohl...
