Pokud jde o obsazení dalších funkcí, to nejzajímavější se patrně odehrálo již před samotným sjezdem: v čele naprosté většiny krajských organizací stojí někdejší členové KDU-ČSL.
Což ale též není příliš překvapivé, neboť lidovci mají partajničení a vnitrostranické hrátky v krvi. Ostatně v době, kdy se hovořilo o případném sloučení ODS a KDU-ČSL, patřil k nejpádnějším argumentům proti ten, že do půl roku od "svatby" zasednou ve vedení ODS skoro samí lidovci, neboť v bludišti vnitrostranického zákulisí, jak se říká, umějí chodit a je jich zhruba třikrát víc než občanských demokratů.
Sňatek ODS a KDU-ČSL se nekonal, jeho hlavní propagátor Miroslav Kalousek se s mateřskou stranou nakonec rozvedl a založil si TOP 09. Avšak právě pro ni byl, je a bude naprosto klíčovým vztah k občanským demokratům.
Když Miroslav Kalousek na jaře oznámil vznik nové strany, přijala tuto zprávu velká část voličů situovaných od středu doprava s velkými nadějemi, neboť doufala, že se tak zrodí "klacek na Paroubka" neboli strana, která v součtu s ODS obsadí po volbách většinu křesel v parlamentu a vytvoří stabilní vládní koalici.
Šlo o vizi velmi lákavou, a většina voličů byla kvůli ní ochotna Miroslavu Kalouskovi šmahem odpustit jeho hříchy z minulosti, zvlášť, když se za to přimlouvala morální ikona TOP 09, Karel Schwarzenberg.
Optimismus však vycházel z falešné představy vzájemné harmonie, kterou již první sociologické průzkumy vyvrátily. Není tomu tak, že by si dva pravicoví hajní Topolánek a Schwarzenberg přátelsky vykolíkovali své revíry, aby tak maximalizovali součet zajíců střelených oběma mysliveckými spolky. Nikoliv, mezi "topáky" a ODS ihned propukl ostrý boj o voliče a právě ex-voliči ODS tvoří zdaleka největší skupinu voličů nové strany.
Maximalizaci součtu hlasů by prospělo, kdyby se TOP 09 profilovala nalevo od ODS. Ona však činí pravý opak. Poplatky u lékaře, školné na vysokých školách a další podobné body ji činí programově "modřejší" než ODS.
Ze strany se tak klube druhá ODA neboli ODA 2.0. Není divu, předseda Karel Schwarzenberg i například Vlasta Parkanová působili již v původní verzi, a Miroslav Kalousek byl duší vždy spíše klasický "ódéesák", volající po omezení přerozdělování a snížení daňové zátěže, než křesťanský demokrat, spojující sociální cítění s prosazováním morálních hodnot.
S pomocí parafráze novozákonního příměru tak lze konstatovat, že TOP 09 je staré víno v novém (či spíše jen v oprášeném) měchu. Personálně i programově. A právě v tom spočívá jeho největší slabina.
Neboť podobně jako v devadesátých letech ODS a ODA naplňuje i "topka" obsah slova konzervativní minimálním státem a volným trhem, a prodává tak pod lehce inovovanou konzervativní nálepkou čistý liberalismus. Z hodnotového konzervatismu používá zatím pouze floskule, jimž má dodat na životnosti postava předsedy Karla Schwarzenberga. Což by bylo dost málo i v případě, pokud by "kníže Schwarzenegger" byl skutečně výkonným předsedou, nikoliv spíše obchodní značkou, něčím, čím je dnes tvář Harlanda Sanderse pro fast-foodový řetězec Kentucky Fried Chicken.
Ani v devadesátých letech nedaly ODS a ODA dohromady parlamentní většinu. A ODA nakonec doplatila na spíše klubový (či elitní), nikoliv masový charakter členské základny, na neprůhledné financování a na to, že zatímco programově byla "modřejší" než ODS, její voliči se osobně vymezovali spíše světle než tmavě modře. Nic a nikdo není na této zemi navěky. Až bude, dříve či později, někdo psát nekrolog na TOP 09, patrně vyjmenuje podobné choroby, na něž skonala původní ODA.
