Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tony Blair: Rukojmím vlastní slávy

aktualizováno 
Jako premiér sem zítra zavítá vůbec poprvé, sotva však bude mít čas rozjímat nad krásami Prahy. Jedna z nejvýraznějších postav světové politiky, britský ministerský předseda Tony Blair, totiž zrovna absolvuje velmi kompikované období své dosud zářné politické kariéry. Včera se vrátil z USA, kde proti zbytku celé Evropy slíbil spolupracovat na případném útoku proti Saddámu Husajnovi. Přikývl, jakkoli neochotně, svému velkému spojenci, prezidentu Georgi Bushovi na to, že Jásir Arafat jakožto palestinský vůdce zklamal a Izrael se brání oprávněně.

Nejen EU je jiného, vlastně právě opačného názoru. I doma v Británii se to hemží komentáři, že Blair by měl již konečně přestat cestovat a věnovat se domácí politice, v níž si poslední dobou nevede zrovna dobře. Stále více se bouří i jeho vlastní Labouristická strana.

Situace dospěla tak daleko, že týdeník The Economist na konci března konstatoval donedávna neslýchanou věc: "Masivní převaha labouristů v parlamentu a zoufalý stav torryů přesvědčil některé poslance, že si teď mohou beze strachu představovat svou budoucnost i bez něho" (t.j. bez Blaira).

"Díky, že jsi přijel, příteli" uvítal Blaira loni v září na půdě Kongresu George Bush. Z Blaira se v tu chvíli stal bojovník proti světovému terorismu číslo dvě. Již téměř zavrženému slovnímu spojení "zvláštní vztahy", které vzniklo během spolupráce USA a Británie za druhé světové války, byl opět vdechnut život.

Kdekoli se od té doby ocitl, byl Blair tím nejváženějším hostem. A najezdil toho požehnaně - Jeruzalém, Gaza, Dillí, Rijád, Islámábád, okružní cesta po Africe, a teď i Praha. I evropští prezidenti a premiéři mířili nejdříve na Downing Street, když potřebovali zjistit, jaké jsou skutečné úmysly USA.

Blairovi to zprvu vyneslo obrovskou popularitu (Británie je opět velmoc!), která se však časem změnila v přítěž. Američané začali podporu Britů považovat za natolik samozřejmou, že například bez okolků smetli ze stolu jejich námitky týkající se nakládání s vězni na Guantanámu. Blairova domácí pozice byla podkopána.

Nejvíce to mezi oběma zeměmi zaskřípalo v lednu, když George Bush zveřejnil svou teorii o "ose zla". Ministr zahraničí Jack Straw ji zprvu odmítl brát vážně a označil ji za "volební agitaci". Američané strnuli v nepředstíraném úžasu a Straw se musel omlouvat.

Včera na Bushově ranči v Texasu bylo zahájeno druhé dějství vzájemného bratření. Tony Blair je však jakožto stavitel "transatlantických mostů" tentokrát mnohem slabší. Jak napsal The Economist, podpora případného útoku proti Saddámovi se "smrskla na jedinou zemi, totiž Británii, a i v ní na menšinové veřejné mínění, které náhodou zahrnuje i premiéra."

Je tedy pravděpodobné, že až se česká politická reprezentace bude Blaira ptát na jeho názory ohledně Benešových dekretů, bude se v tu chvíli v myšlenkách zaobírat spíše tím, jak na jeho poslední cestu do USA zareaguje veřejnost a vzbouřenci mezi labouristy.

Blair ovšem stále ještě kraluje všem žebříčkům popularity. V Británii dosud nevyprchala jeho aureola reform á t o r a , jenž spojil zájmy pracujících s velkokap i t á lem, ukončil válku mezi socialismem a kapitalismem a soustředil se na řešení konkrétních problémů.

Mezi jeho největší zásluhy patří hospodaření s velkým přebytkem, posílení nezávislosti státní banky, vznik skotského a welšského parlamentu (které ovšem rychle ovládli nacionalististé) a zbavení horní sněmovny většiny dědičných lordů. Prosadil i několik vyloženě pravicových rozhodnutí, jako například placení školného na univerzitách, jimž zase odebral peníze ve prospěch odborného školství.
Poslední dobou jej však pronásleduje smůla.

Podepsal doporučující dopis pro jistého indického obc h o d n í k a Lakshmi Mittala, u něhož se p o z d ě j i prokázalo, že těsně předtím daroval labouristům 125 000 liber. V souvislosti s tímto skandálem jej již podruhé m u s e l opustit nejbližší spolupracovník Peter Mandelson.

A jeho strana se nedávno pokusila nařknout z rasismu starou dámu, jejíž rodina si stěžovala na špatnou lékařskou péči ve státní nemocnici. Naposledy pak Blair čelil kritice, když se ukázalo, že jeho rodinnou dovolenou v Egyptě částečně platila vláda v Káhiře.

Britskému premiérovi osobně se dosud všechny větší skandály vyhýbaly. Čím však byl mezi lidmi populárnější, tím více některým lidem nedávala spát otázka, kým Blair vlastně ve skutečnosti je. Jeho odz b r o j u j í c í úsměv a vždy uhlazené chování se jim zdálo podezřelé.

"Byl tak přívětivý, že jej člověk nemohl považovat za chladného, nikdy jste však nezahlédli jeho skutečné já," cituje autor jediné Blairovy biografie John Rentoul profesora Davida Kennedyho, který Blaira kdysi učil na střední škole.

O zevrubnější portrét premiéra se loni před volbami pokusil autor slavné knihy o Clintonových (Primary Colors) Joe Klein. Dokazuje v něm, že v některých věcech premiér veřejnost neklame - skutečně se zajímá o stav zdravotnictví (Blairův otec ochrnul, když mu bylo deset, a také jeho sestra byla vážně nemocná) a opravdu věří v Boha (i když poslední dobou jeho víra poněkud ochladla).

Klein zvolil následující metodu: "Jak byste návštěvníkovi z Marsu vysvětlili, co je vlastně Blair zač?" ptal se známých a spolupracovníků premiéra. Brzy to však vzdal. Dostával totiž odpovědi typu "Muž s hlubokého intelektu", "výtečný vůdce" či "právník". Jeho odpůrci pak poněkud v rozporu se zdravým rozumem tvrdili, že "to vlastně ani není žádný politik" (Bryan Gould).

Vstup Tonyho Blaira do politiky rovněž obohatilo anglický jazyk o několik nových výrazů. Jedním z nich je "New Labour" (noví labouristé), který dříve úzce souvisel s dalším pojmem "třetí cesta". Mělo jít o komplex inovátorských přístupů k politice.

"Třetí cesta" však byla zasypána takovým množstvím posměchu, že její původní význam zcela vymizel. Noví labouristé jsou pak dnes považováni především za ty, kteří dokáží umně vyfouknout hlasy konzervativců. Britský premiér vystoupal tak vysoko, že dále už vede cesta pouze dolů. Pád by mu však mohli připravit jeho vlastní lidé.

Tony Blair odjíždí z Buckinghamského paláce, kde požádal královnu Alžbětu II, o rozpuštění parlamentu, aby se 7. června mohly konat volby (8. května 2001)

Britský premiér Tony Blair se svojí ženou Cherie a dětmi Euanem (vlevo), Nicholasem (vpravo) a Kathryn dorazili do místní volební místnosti v Trimdonu, aby odevzdali svůj hlas v předčasných parlamentních volbách. Průzkumy veřejného mínění určily za jednoznačného vítěze voleb právě Blaira. (7. června 2001)

Šéf labouristů Tony Blair se se svou ženou Cherie nemusí stěhovat. Ve volbách obhájil své premiérské křeslo, takže zůstává nájemníkem apartmá na Downing Street 10, 8. června 2001.

Britský premiér Tony Blair jedná v Indii se svým indickým protějškem Atalem Bihárím Vádžpejím o otázkách spojených s mezinárodní spoluprací a o možnosti vytvořit širokou světovou koalici proti hrozbě terorizmu v čele se Spojenými státy. (6. října 2001)

Tony Blair jedná v Indii s Atalem Bihárím Vádžpejím. (6. října 2001)

Tony Blair jedná v Indii s Atalem Bihárím Vádžpejím. (6. října 2001)

Britský premiér Blair po zahájení útoku na Afghánistán.

Premiér Velké Británie Tony Blair (vpravo) poobědval 10. října na pouštní základně v Ománu s britskými vojáky, kteří jsou v zemi na společném britsko-ománském cvičení.

Britský ministerský předseda Tony Blair, který je na cestě po Blízkém východě mezi britskými vojáky v Al Sha'afě v Ománu, 10. října 2001

Britský premiér Tony Blair (vlevo) přivítal ve svém londýnském sídle šéfa palestinské samosprávy Jásira Arafata, který přicestoval do Británie jednat o izraelsko-palestinském konfliktu a mezinárodním boji proti terorismu. (15. října 2001)

Britský premiér Tony Blair (vpravo) se setkal 7. ledna na letecké základně Baghrám (asi 50 kilometrů severně od Kábulu) s afghánským premiérem Hamídem Karzáím. (7. ledna 2002)

Autoři: ,


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Další z rubriky

VIDEO: Kamery zachytily útěk vojáka z KLDR, v nemocnici se zdráhá mluvit

KLDR prý pronásledováním dezertéra porušila podmínky příměří

Severní Korea pronásledováním svého vojáka, který před týdnem zběhl do Jižní Koreje, porušila příměří. Ve středu to...

AfD navrhuje vracet Syřany do vlasti, v parlamentu to vyvolalo pozdvižení

Do Afghánistánu se vrátila skupina 34 běženců, kteří byli deportováni z...

Třetí nejsilnější strana v německém parlamentu Alternativa pro Německo (AfD) ve středu vyvolala ve Spolkovém sněmu vlnu...

Zeman: Ruský článek o roku 1968 napsal šílenec. Medveděv text odmítl

Prezident ČR Miloš Zeman (vpravo) se 22. listopadu setkal v Gorkách u Moskvy s...

Český prezident Miloš Zeman označil článek na ruském armádním webu za čin novinářského šílence. Od článku se po výzvě...



Najdete na iDNES.cz