Takhle nějak si člověk představuje americký sen. Tomáš Kačo z Nového Jičína má jedenáct sourozenců a pamatuje časy, kdy se s nezaměstnaným otcem a věčně těhotnou matkou tísnili v jediné místnosti romského ghetta. Dnes je z něj veleúspěšný pianista, absolvent prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Hraje, skládá a učí v Los Angeles.
„Můj otec byl obyčejný Romák, ale svým dětem chtěl dát vzdělání. Hudebně nadané jsou všechny, ti dospělí mají střední školu, ale já, v pořadí potomků číslo čtyři, jsem jeho zatím nejúspěšnější projekt. Když mi bylo jako vám teď, měl jsem sen a šel jsem za ním,“ vyprávěl Kačo o své cestě za uměleckou slávou na besedě s dětmi a mladými lidmi z vyloučených lokalit.
Sjeli se za ním do Prahy, na Hudební fakultu Akademie múzických umění. Právě odtud odcházel do Ameriky. Život v USA posluchače zajímá a mladý virtuos se ochotně rozpovídá. „V Americe není všechno super. První měsíce jsem trpěl. Stýskalo se mi, nechutnalo mi jídlo a taky je tam hodně draho. Půlroční školné přijde zhruba na půl milionu našich korun a já tam studoval dva roky. To nepočítám výdaje na živobytí. A vždycky mi pomohli gadžové.“
Peníze využívají na doučování i dopravu, šedesát Romů dostalo stipendium |
Na mysli má hlavně profesorku HAMU Noemi Zárubovou, která ho propojila s nadacemi a sponzory. Tomáš Kačo začínal v pěti letech romskými písničkami na rozvrzaném klavíru od strýce. „Táta mi rtěnkou označil klávesu a dál už jsem si musel poradit sám,“ vypráví.
Zprvu u klavíru seděl z donucení, dělal karate, hrál fotbal, ale hudba ho nakonec chytla. Přestože do jedenácti let neznal noty a doma mu nikdo nevěřil, prosadil si studium na konzervatoři v Ostravě.
Z Ostravy do Hollywoodu
„Nejtěžší bylo vymanit se z rodiny, naši mě z domu nechtěli pustit. Báli se, že v Ostravě zvlčím a chytnu se třeba drog. Možná i trochu natruc jsem si umanul, že to zkusím.“
Z konzervatoře už vedla přímá cesta na pražskou HAMU a odtud na zmíněnou špičkovou školu v americkém Bostonu. Absolvoval ji za dva roky s červeným diplomem, poté natáčel v hollywoodských studiích a teď už rok působí v Los Angeles.
Když dostane otázku na výdělek, pianista zdůrazní, že peníze nikdy nebyly jeho cílem. Chce dle svých slov měnit svět – hudbou bojovat proti rasismu a inspirovat ostatní Romy. Od kohokoliv jiného by to znělo jako otřepaná fráze.
„Na Berklee College jsou studenti z osmdesáti zemí a nikdo neřeší barvu pleti,“ líčí.
Co Tomáši Kačovi pomohlo k úspěchu?
Odpovídá, že skromnost, věčná nespokojenost se sebou samým a soutěživost. Ambice mu prý nikdy nechyběly. „Vzdělání je jediná cesta, jak si vydobýt respekt u gadžů. I když jste znevýhodněni prostředím nebo původem, můžete dojít daleko,“ konstatuje.
Zřejmě v Přerově zůstanu. Čeští Romové by mi chyběli, říká fotografka |
Důkazem jeho slov třeba může být, že když se ho v roce 2014 v Paříži u přijímacích zkoušek na americkou školu zeptali, kde se vidí za deset let, překvapil smělou odpovědí:
„V bílém obleku u křídla ve vyprodané Carnegie Hall v New Yorku.“ V místech, kde se touží předvést řada světových umělců, si Tomáš zahrál přitom už letos v únoru. Jen s tím bílým oblekem se netrefil. „Nakonec jsem vystoupil v černé klasice,“ pokračuje ve vyprávění.
My home
Mluví k středoškolákům, které při studiu podporuje ve spolupráci s Člověkem v tísni nadace Albatros. „Přivezli jsme ale i mladší děti, kteří na střední školu teprve pomýšlejí. Ze Sokolova, Karlových Varů, Rokycan i z Moravy,“ vysvětluje Rut Veselá z Člověka v tísni, který setkání ve spolupráci s HAMU zorganizoval.
Po skončení je Tomáš v obležení. Mladí se s ním nadšeně fotí, každý mu chce stisknout ruku. „Vždycky se mi na něm líbilo, jak je pozitivní,“ komentuje dění profesorka Zárubová.
V úterý se virtuos představil posluchačům na vyprodaném koncertě v Anežském klášteře. Součástí dvou vystoupení je i křest debutového alba My home. U příležitosti stoletého výročí republiky v něm symbolicky figuruje i lidová píseň Ach synku, synku.
„Česko zůstává mým domovem a chtěl bych se sem z Ameriky vždycky alespoň na půl roku vracet,“ dodává Kačo.