Rano děcka stanu, věčina budě strojiť stromek, někere už ho maju nastrojeny.
Dopoledně budu čučet na pohadki v kisni, fotřy budu mezytym zabijať a porcovať kapra, mamy budu chistať cukrove na stul a v někerych rodinach aji děcka skusa vydržet bez jidla, aby viděly to zlate prase. Večer zazvoni zvonek, děckam se rozzařa oči jak vrany nad Černobylem a potem enem budu brať jeden balik za druhim, rvať balicy papir a za dveřami člověk uslyši "Je, Nokija, supr!" nebo "Mami, ty sy zlata, skvěle hadry!" a nebo tež "Třeti papuče? To sy snad ani nezasloužim".
Ale včil je eště patek a ja sem tajak každy rok zas v dupě. Cely rok se dycki přemluvam, abych darki pod stromek pro familiju nakupoval pruběžně, ale nakoněc to dycki dopadně tak, že eště třyadvacateho večer litam po Masarykaču a zhaňam cosyk na posledni chvilu. Tuž jakesyk ty bebechi už mam, ale eště třeba cosyk kupiť mamě, aby něvyryvala, co za něpodarka nevděčneho to přyvedla na svět a aji cosyk pro segru, bo ta je schopna mi každy rok přypominať ten kopačak, za kery dala kdysyk štvrťročni kapesne.
Spominam, jak to bylo kdysyk, jak sem byl maly pajtaš. Ludě tolik něhlupli, bo něbylo tolik peněz a tež děcka něbyly tak rozežrane. Přyklad u nas. Mi stačilo, jak sem pod stromkem našel Merkur a nebo jakusyk stavebnicu letadla. Pozdějši mi tata zrobil radosť Malym chemikem. To byl tenkrat velki hit. To byla taka velka černa kisňa, plna sklenek, v kerych byly ruzne praški a ruznobarevne vody. Duležity byl u teho navod. Pamatuju se, že mi ta krabica vydržela enem do druheho svatku vanočniho, bo den předtym sem kajsyk založil navod a něnapadlo mě nic ine, jak slet paru tych vod a prašku do jedne sklenki. Rana jak z Aurory, zaclony modrozelene, tepich červenooranžovy a mama modrofijalova. Mama sprdla fotra a ten to musel isť hodiť do popelaku. Eště, že tenkrat něbyli bezďacy, co šňupaju včil v popelakach, bo to eště ze štvrhodiny iskřylo.
Tež sem zažil haldu srandy s Mladym elektronykem. Piksla plna dratku a žarovek a odporu a kondenzatoru a baterek. Jak se to pospojovalo, fajně to blikalo. Jak sem raz mezy ty draty skusyl zapojiť našu andulku, esli se ji postavi peřy, tež mi zablikalo a dva dni mě bolela hlava od te mamine facki. Ja ja, tenkrat mi stačilo malo.
Neska su děcka inši. Jak ide vidět pod darkami stromek, hned se mysla, že tatu vyhodili z roboty a mamu přeřadili do skladu. Ve škole se chlubja, kdo dostal lepši gejmboj a dražši mobil. A nejlepši je, jak su v rodině dva barabčicy, keřy už umja počitať a navzajem se trumfuju, kdo dostal darki za vic peněz. Hamba mluviť. Ale co, taka už je doba.
Až pujdětě neska večer na svatečni prochazku, nahodu zabluditě na Masarykač a uviditě tam jakehosyk něšťasnika v modre bundě, jak lita od jedneho zavřeneho stanku ku druhemu a zkuša aji dratem otevřet Pryjor, rači se ho něvšimejtě, bo ten šileny vyraz v oku a ta slina u pysku, to neni enem tak.
Na Sylvestra se dam zavazek. Přyšti rok začnu nakupovať darki už v lednu.
