Zmrtvýchvstání Najponka přináší na poměrně rychle vydaném už třetím CD po jeho návratu k muzice zatím nejpřesvědčivější a do jisté míry i překvapivý plod. Vyznavač jazzové tradice klasického piana se tu představuje na elektrický Fender Rhodes, a ve spojení s hammondkami Ondřeje Pivce a bicími Gregoryho Hutchinsona, jinak partnera slavného amerického saxofonisty Joshuy Redmana, na albu nahraném i smíchaném v New Yorku, přichází se zvukem, který se podstatně liší od toho, jak jsme ho znali před jeho dramatickým odchodem k nošení kufrů v hotelu i na prvních dvou albech po jeho návratu. Dodejme ještě, že booklet je bohatě vyzdoben fotografiemi Antonína Kratochvíla, zachycujícími prostředí, v němž k takovému setkání došlo.
Ondřej Pivec, Gregory Hutchinson, Najponk
Inspirací prý byla téměř neznámá neoficiální nahrávka ve stejném nástrojovém obsazení, kterou roku 1998 pořídili Brad Mehldau a Sam Yahel s neznámým bubeníkem v jakémsi newyorském klubu. Najponk, od svých začátků proslulý jako dokonalý znalec jazzové historie, tu jejím "objevem" znovu potvrdil své encyklopedické vědomosti. Rozšířil je však na podstatně novější období - a tomu přizpůsobil i svůj výraz. Zvuk jeho elektrického piana se dokonale váže s hammondkami. Nenabízí kontrast, nýbrž kontinuitu, a možná tím více příležitosti pro tvůrčí fantazii obou hlavních sólistů. Výsledkem je posluchačsky vstřícná přehlednost chorusového jazzu, okořeněná náplní přesahující do dnešního způsobu myšlení.
Najponk a Ondřej Pivec
Repertoár tvoří standardy: od swingového Sinatry přes Henryho Manciniho až ke Gershwinovi, Horaci Silverovi, nebo k proslavenému Eddiemu Harrisovi. Z jedenácti snímků je standardů na albu devět, zbytek představuje společné poděkování obou sólistů producentovi Petru Markovi nazvané Blues For Petr a závěrečné společné aranžmá spirituálu Just a Closer Walk With Thee. Standardy vycházejí z tohoto srovnání lépe: jako by partneři po odrazu ze spolehlivé základny doskočili trochu dál z vymezeného stylového okruhu.
Pozoruhodný je vývoj Ondřeje Pivce. V Praze zaujal schopností naplnit tradiční historický styl u nás nezvyklým odpichem a svěžestí. Pobyt v Americe mu zřejmě jde k duhu: zvuk i vedení sólové linky se tu ještě více vzdalují od obvyklé hammondovské rutiny a klišé - zvukově "zachumlané" akordy objevují nové barvy, legatové jednohlasé běhy se střídají s kratičkými kousavými frázemi, které občas přinášejí efektní vyvrcholení v samém závěru. Nejlépe to ilustrují čísla v pomalejším tempu: například Silverovo Peace nebo Loesserova balada I‘ve Never Been In Love Before.
Gregory Hutchinson
Ondřej Pivec
Najponkův Fender září ve vynalézavých jednohlasých linkách, které znějí téměř jako rejstříkové rozšíření hammondek a ve své střídmosti působí někdy téměř cudně. Hutchinsonovy bicí se necpou do popředí, ale všude jsou správně cítit, a ve střídmých sólových vstupech (kupříkladu v Theme For Cliff) jsou naprosto přesvědčivé. Všechno to má tah, souvislost a plynulost, napětí jazzové tradice, ale také občasný přesah do období, které do jazzu přineslo i větší dávku konstruktivního myšlení. Tak zdařilá kombinace je zatím na našich nahrávkách vzácná!
Obal alba It's About Time
O albuIt´s About Time Skladby: 1. This Love Of Mine (Barry Parker, Henry W. Sanicola, Frank Sinatra) Obsazení: Zvuk: CD, stopáž 64:02 minut. Vydala firma Animal Music |
