„Máme kino moc rádi, ale toto nemá s kulturou nic společného. Je to utrpení,“ svěřila se Dagmar Daňková, jedna z obyvatelek segmentového domu. Její čtyřčlenná rodina snášela festivalové projekce bez reptání dva roky. Letos se poprvé ohradili. „Všude jsou letní kina umísťována mimo obytnou zástavbu. Tady to magistrát povolil přímo mezi paneláky sídliště,“ říká žena a diví se, že se ve Zlíně nenašlo vhodnější místo.
Vedoucí produkce festivalu Irena Skaunicová a programový ředitel Pavel Melounek k tomu společně říkají: „Pro místo projekce bylo řádně vyřízeno povolení Magistrátu města Zlína. Po první projekci jsme byli upozorněni na hlasitost, která nevyhovovala některým spoluobčanům. Problém se řešil při další projekci domluvou promítacího technika s publikem.“ Zvuk byl potom snížen na nižší úroveň, aby však ještě diváci slyšeli. Pokud by to město pořadatelům doporučilo, byli ochotni venkovní projekce na Jižních Svazích okamžitě zastavit.
Pro hygieniky je situace poměrně jasná. Na hlučnost opakujících se produkcí, což je i případ týdenního festivalového promítání, se vztahují zákonné limity. Pokud by byla stížnost adresována přímo krajské hygienické stanici, ale to se nestalo, hygienici by v době promítání změřili hlučnost pronikající do nejbližších bytů. Jestliže by byla maximální přípustná hladina hluku v bytech překročena, hygienická stanice by - zřejmě s magistrátem, který projekci povolil - zahájila správní řízení.
„Aby se takovým situacím předešlo, měla by nám radnice podobné velké akce dopředu oznamovat a konzultovat je z tohoto hlediska. V tomto případě tomu tak nebylo,“ konstatovala krajská hygienička Olga Gröschlová.
Mluvčí magistrátu Dana Daňová naproti tomu apeluje na větší toleranci lidí. Zdůrazňuje, že se na Jižních Svazích promítala kvalitní tvorba Juraje Jakubiska a že se tak podařilo vnést kulturu i přímo na největší zlínské sídliště. „Býváme naopak příliš často atakováni, že Zlín nežije,“ obhajuje myšlenku projekcí pod segmentovým domem.
„Letos jsem si koupila zátky do uší a už jsme to nějak přečkali. Ale moc bych stála o to, aby se v příštím roce tato situace u našeho domu neopakovala,“ dodává Dagmar Daňková.
Poznámka
Kde končí tolerance a kde začíná bezohlednost?
Pořadatelé festivalových projekcí pod širým nebem na sídlišti Jižní Svahy měli nepochybně dobrou vůli přinést lidem kulturu až před dům. Několik desítek diváků toho s povděkem využilo. Dobrý úmysl měl i magistrát, když výjimku z běžných pravidel zachovávání nočního klidu povolil. Jenomže ani kulturu a určitý způsob prožívání volného času nelze nikomu vnucovat. A "oživovat město" nelze na úkor práv a svobod jiných. Mezi ta práva patří bezesporu i hlukové limity a noční klid.
Není slušné pustit si doma naplno televizor či magnetofon, když za stěnou bytu spí soused. Dokonce ani kdybychom si pouštěli vrcholná umělecká díla nebo samou vážnou hudbu. I do kina chodí člověk, když sám chce a na co chce. Naprogramovat někomu proti jeho vůli, kdy a co má poslouchat, nebo ho nutit kupovat si zátky do uší, není zcela fér. A dovolávání se tolerance, to také může někdy znamenat, že je na druhé straně notná dávka bezohlednosti.
