Tkáňová banka v královéhradecké nemocnici je součástí budovy Porodnické a gynekologické kliniky. Funguje ale jako samostatné středisko a zvenčí ho prozrazuje pouze bílý cisternový zásobník na chemické látky. „Je v něm deset tun tekutého dusíku, což je zásoba, která nám vydrží zhruba na měsíc,“ vysvětluje vedoucí tohoto pracoviště Pavel Měřička.
Zavedl náš štáb do nevelkého kryokonzervačního skladu, kde jsou podél stěn vyskládané řada mrazicích zařízení a nádob. Ty zmíněný tekutý dusík využívají jako chladicí médium. Na jedné straně jsou v menších nádobách spermie a další buňky, naproti nim jsou mrazáky, kde se uchovávají tkáně jako vazivové štěpy nebo části kostí. U vstupu je několik karanténních lednic, kde čekají čerstvé vzorky na výsledky laboratorních testů.
Oproti běžným mrazákům se zde pracuje s velmi nízkými teplotami od -85 do -197 °C, a tak se na místní pracovníky pokaždé vyvalí oblaka chladné páry, když otevřou některé ze dveří, aby nám ukázali zamrazené vzorky.
Dusík se neustále odpařuje do okolí, a tak jeho koncentraci neustále sledují čidla napojená na sousední velín. Monitoring vyhodnocuje počítač s jedinou obrazovkou, na níž se hrozící nebezpečí pozná velmi snadno - při zeleném smajlíkovi je vše v pořádku, ostatní barvy značí problém. V takovém případě musí personál opustit sklad. Dýchatelnou atmosféru zajišťuje výkonná vzduchotechnika.
Tkáně se odebírají se souhlasem pacienta
Pacienti se do prostor skladu nedostanou. Jeho služby ale mohou využít, pokud podstupují nějakou operaci a je nutné jim odebrat některou část těla. Ta se v případě souhlasu uchová a později se může využít v rámci takzvané autologní transplantace, kdy je pacient sám sobě dárcem, anebo alogenní transplantace, kdy tkáň pochází od cizího člověka. Příkladů je několik.
„Podstoupí-li pacient totální endoprotézu - náhradu kyčelního kloubu - je původní hlavice kosti stehenní, která se odejme, použitelná k transplantaci jako kostní tkáň v rozemleté formě. Se souhlasem dárce ji můžeme použít, obvykle u reoperací totálních endoprotéz kyčelního kloubu. Je to taková vzájemná solidarita pacientů,“ vysvětluje Měřička, zatímco si navléká mrazuodolné rukavice, aby mohl vybrat vzorek na ukázku. Vzápětí otevírá dveře jednoho z mrazáků a zanoří ruce do výparů z tekutého dusíku.
„Jsou tady například lebeční kosti, které se odejmou v rámci odlehčující kraniektomie po těžkých úrazech hlavy a mozku. Implantují se poté, co je pacient za několik měsíců případně i let vyléčen,“ dodává Měřička s kusem zabalené zadní části lebky v ruce.
„Pak zde máme krvetvorné buňky, které slouží k léčbě některých zhoubných onemocnění krvetvorby. Je možné je znovu aplikovat stejnému pacientovi po útočné cytostatické léčbě (chemoterapie, pozn. red.). Člověk pak může během dvou nebo tří týdnů opustit nemocnici,“ dodává lékař. Vzhledem k citlivosti buněk nám však lékař vaky s krví a kostní dření neukázal.
Transplantační novelaPozvání tkáňového střediska redakce iDNES.cz přijala v souvislosti s novelou transplantačního zákona, kterou v uplynulém týdnu podepsal prezident Miloš Zeman. Předloha by měla v souladu s Evropskou unií sjednotit pravidla ohledně získávání a nakládání s lidskými buňkami a tkáněmi a měla by ztížit nelegální praktiky a obchod s orgány, protože zajistí sledovatelnost tkání a buněk od příjemce k dárci a naopak. Pro tkáňovou ústřednu v Hradci Králové bude znamenat jen mírné ztížení administrativy. Všechny uložené lidské tkáně a buňky dostanou unikátní asi čtyřicetimístný kód, který měl doposud délku pouze 15 znaků. |
Tkáňová banka využívá na uchovávání darovaných částí lidského těla dva způsoby. Technologie založená na kapalném dusíku (-196 °C) slouží ke zmrazování výše zmíněných krvetvorných buněk či lymfocytů. Aby přežily takto nízké teploty, jsou naložené v kryoprotektivním roztoku. Pro uchovávání kostních tkání pak slouží nízkoteplotní zařízení pracující při -85 °C. V mrazicích boxech jsou uložené v odolných plastových obalech.
Příprava tkání a buněk probíhá v oddělené části střediska, kde panuje absolutně sterilní prostředí a lékaři nás tam proto nepozvali. Laboranti zde vzorky očišťují a připravují na zmrazení. Samozřejmostí je testování na různé infekční choroby.
Buňky v dusíku vydrží déle než lidský život
Podle Měřičky lze v dusíkových teplotách uchovat buňky déle, než trvá lidský život. Reálně se tu vzorky tak dlouho neskladují. „Nejdelší interval mezi odběrem a autologní transplantací (dárce je samotný pacient, pozn. red.) je 14 let. Máme zde transplantabilní buňky, u nichž máme ověřenou životnost kolem 20 let,“ dodal.
Vzorky se do střediska v Hradci Králové dostávají od živých nebo od mrtvých pacientů. Dalším způsobem je dárcovství, kdy si pacient sám pro sebe nechá uchovat buňky či tkáně na pozdější využití. Obecně má banka dárců spíše méně, než by potřebovala.
Pokud je při nějaké operaci potřeba kostní tkáň, krevní buňky nebo dokonce náhradní tepna, obrací se lékaři právě na některou ze tkáňových bank. Ta v Hradci Králové nezásobuje pouze zdejší nemocnici. Ve spolupráci se záchrannou službou rozváží vzorky po celé České republice. Mezi hlavní odběratele patří v Praze Všeobecná fakultní nemocnice nebo Nemocnice Na Homolce a v Brně pak Fakultní nemocnice U sv. Anny.
Ač je existence tkáňových bank, kterých Státní ústav pro kontrolu léčiv eviduje 88, pro potřeby medicíny velmi užitečná, doktor Měřička vyjádřil na závěr našeho setkání možná překvapivé, ale logické přání. „Každému říkám, že mu nepřeji, aby potřeboval naší péči,“ uzavřel ukázku netradičního pracoviště.
Registrace transplantační turistiky„Mohlo by se zdát, že přidělení jednotného evropského kódu je jen administrativní záležitostí. Ale tím, že tento postup zajistí sledovatelnost tkání a buněk od příjemce k dárci a naopak, se dá krom lepší ochrany zdraví příjemců zároveň ztížit nebo zamezit nelegálnímu obchodu s buňkami a tkáněmi, při němž jsou bohužel někde zneužíváni i zajatci nebo vězni svědomí," reagoval na přijetí zákona senátor a člen zdravotní komise Senátu Jaroslav Malý. Podle něj by se v budoucnu mohla zavést také povinná registrace transplantační turistiky na národní úrovni. |
