Z omšelé dřevěné boudy pro plavčíka dohlížejí pětatřicetiletý Muhammad Džajjáb a devětadvacetiletý Ahmad Hasiara na ženy koupající se v černých hábitech a se šátky na hlavách, cachtající se hlouček chlapců či muže plavící koně, píše list The Times.
Zároveň ale také bděle sledují, zda se nevzedmou vlny. Surfovat začali před deseti lety, inspirováni televizními pořady o tomto sportu. Ahmad přivezl z Izraele levné surfové prkno a pak se metodou pokusů a omylů začali učit jezdit na vlnách, které se tu objevují v zimě a na vrcholku léta.
Když radikální islámské hnutí Hamas vyhrálo počátkem roku 2006 volby, byla Gaza odříznuta od okolního světa a lidé začali ve stále větší míře hledat úlevu u moře.
"Žádná jiná zábava tu není," konstatuje Muhammad, štíhlý modrooký muž s tváří zarostlou vousem, oblečený do pytlovitých surfařských šortek. "Při surfování mě naplňuje pocit svobody, ale jen v těch okamžicích, kdy jedu na vlně - to zapomenete na všechny problémy, které vás sužují."
Paskowitz přivezl tucet prken
Dvojice mužů se o omlácené surfové prkno dělila celá léta. Před dvěma lety však jejich příběh zveřejnil jeden americký list a článku si všiml postarší Američan, který před půl stoletím dovezl surfing do Izraele.
Don Paskowitz, surfař z Kalifornie, přijel v roce 1956 do Tel Avivu a seznámil tehdy osm let starý židovský stát s uměním jízdy na vlnách. V roce 2007, ve věku 86 let, ho napadlo udělat totéž pro obléhané, válkou zdevastované slumy Gazy.
Přivezl tucet surfařských prken na velké strážní stanoviště u plotu obklopujícího tuto malou enklávu. Po chvilce handrkování mu bylo povoleno je předat Muhammadovi a Ahmadovi, kteří za ním přišli na druhou stranu zátarasu.
Před pár lety byli v Gaze jen dva surfaři. Teď je jich nejméně dvacet a pohupují se na mořských vlnách k velké radosti přihlížejících Gazanů, z nichž někteří posedávají na břehu na rozkládacích křesílkách a kouří vodní dýmku.
Na vlny i za války
Ahmad vyráží na prkně na moře, kdykoliv má chvilku času, i když při zuřivých bojích za lednové invaze Izraele do pásma Gazy nemohl vyrazit na mořskou hladinu kvůli palbě izraelských dělových člunů. "I za války jsem chodíval na břeh, seděl tam a díval se na moře. Hned po skončení bojů jsem se znovu vrhl na surfování," usmívá se.
Vnucuje se otázka, zda příslušníci Hamasu také surfují. "Ano, chlapíci z Hamasu také jezdí na prkně," odpovídá Ahmad a dodává, že téhle kratochvíli se věnují i jejich rivalové z umírněné palestinské strany Fatah. Ta v létě 2007 prohrála urputnou bitvu o kontrolu nad pásmem Gazy.
"Američané mají válku v Iráku, a přitom hrají s Iráčany fotbal. My jsme všichni obyvatelé Palestiny, mezi surfingem Hamasu a Fatahu není žádný rozdíl. Ve sportu žádná válka nezuří," dodává Ahmad.
