Hosté tady zřejmě na rozdíl od mnoha jiných hotelů a kaváren mají soukromí, říkáme si. Jaký omyl!
"Kamerový systém máme, jenom není vidět. Jen se podívejte, támhle je. Nejsou to velké kamery, jak je znáte, ale malinkaté čočky o velikosti maximálně jednoho centimetru. Laik nemá šanci poznat, že tady záznamové zařízení je," přiznává bezelstně manažer restaurace Jan Volf.
A bez rozpaků přidává historku, jak tady často posedí Paroubkův blízký spolupracovník Petr Dimun. Tváří se, že by řekl i to, s kým tu byl.
Na otázku, jak restaurace hosty informuje o tom, že je během pobytu nahrávají kamery, ukazuje Volf nenápadný nápis na dveřích a výloze. Všimnout si ho je dost obtížné.
Návštěva v Kolkovně byla součástí testu MF DNES. Reportéři v doprovodu pracovníka Úřadu pro ochranu osobních údajů prošli známé hotely a restaurace v Praze a Brně. Cílem bylo zjistit, zda podniky mají kamerový systém, zda o něm informují hosty a jestli je nenahrávají protiprávně.
. CO ŘÍKÁ O KAMERÁCH ZÁKONPříchozí musí být důrazně informován, že vstupuje do monitorovaného prostoru. Systém je třeba registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Je třeba předem stanovit účel pořizování záznamů (např. ochranu majetku před krádeží). Je třeba stanovit lhůtu pro uchovávání záznamů. Data by měla být uchovávána v rámci časové smyčky např. 24 hodin. |
A výsledek? MF DNES zkontrolovala třináct podniků, z nichž osm používalo kamerový systém. Ani jeden z nich ho neměl v souladu se zákonem. V řadě hotelů a restaurací jsou lidé sledováni, aniž o tom vědí. "Každý, kdo je nahráván kamerovým systémem, o tom musí být informován," upozorňuje šéf Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec.
V posledním roce podle něho dramaticky vzrostl počet podniků, které sledují hosty záznamovými zařízeními. A to s sebou přináší velký problém: pokud se nahrávky dostanou do nepovolaných rukou, může se z nich stát účinná zbraň - třeba k vydírání.
Kamery se šíří jako mor, říkají ochránci dat
Ráno vyjdete z domova a první kamera vás zachytí už u nejbližšího rohu. Nasednete do auta a za chvíli jste v hledáčku opět. Elektronické oči sledují, jak se chováte za volantem. Na oběd si zaskočíte do oblíbené restaurace a kamery vám vidí až do talíře. Večer se ještě zastavíte v nákupním centru a i tady jste "pod dohledem".
Zní to až děsivě. Většina Čechů si vůbec neuvědomuje, kolikrát je během dne pozorují kamery.
Nikdo to ostatně ani přesně neví. Úřad na ochranu osobních údajů registruje kolem 1 500 kamerových systémů, jenže to je jen zlomek skutečného počtu. Když třeba MF DNES před třemi roky počítala kamery na půl kilometru dlouhé ulici Na Příkopě v centru Prahy, došla k číslu jedenadvacet. Od té doby další desítky přibyly.
"Kamery se bohužel šíří jako mor," potvrzuje Helena Svatošová z občanského sdružení Iuridicum Remedium, které se zabývá ochranou osobních dat a pořádá "soutěž" o největšího slídila.
"Cena kamer v posledních letech prudce klesá, takže se objevují v místech, kde je lidé vůbec nemusí čekat. Zaznamenali jsme třeba případ, kdy je provozovatel fitness-centra namontoval do šaten," vypráví Svatošová. Česko se může utěšovat jen tím, že oproti jiným evropským státům je na tom ještě dobře. Třeba počet kamer ve Velké Británii se odhaduje na pět milionů.
Co převažuje? Výhody, nebo negativa?
Propagátoři kamerových systémů tvrdí, že elektronické sledování přináší více bezpečí. Především policisté si pochvalují, že jim nahrávky pomáhají ve vyšetřování.
Známý je případ atentátníka Jakova Mošajlova, který v srpnu 2004 zaútočil v centru Prahy na majitele zdejšího kasina. Díky kamerám ho policie identifikovala a nakonec se jí muže podařilo dostat před soud, kde dostal pětiletý trest. "Pomáhá nám to objasňovat řadu trestných činů, od vražd po korupci," konstatuje mluvčí republikové kriminální policie Pavla Kopecká.
Odpůrci kamer přesto tvrdí, že negativa převažují. Je to způsobeno i tím, že si systémy pořizují čím dál více právě soukromé firmy. Ty by sice měly podle zákona dodržovat určité podmínky, třeba archivovat nahrávky jen po určitou dobu, tato pravidla však nedodržují.
"Potíž je, že u digitálního záznamu už nikdy nedohledáte, jestli si ho někdo někde nearchivoval. Na veřejnosti se ta nahrávka může objevit klidně za několik let," upozorňuje Helena Svatošová.
