Podle posledních zjištění vyrostla od 11. září nová generace bojovníků svaté války, která zahrnuje kdekoho - bělochy, křesťany, teenagery, a dokonce matky s dětmi. Autoři psychologických profilů členů nové teroristické líhně jsou z toho perplex.
O žádném psychologickém profilu totiž nemůže být řeč. "Něco jako standardní pachatel džihádu v Evropě neexistuje," konstatuje nizozemský expert na terorismus Edwin Bakker.
Jeho tým nedávno detailně prostudoval původ a motivy celkem 242 lidí z 28 podzemních organizací, kteří připravovali, či dokonce spáchali 32 největších teroristických útoků v Evropě za poslední čtyři roky. Byli mezi nimi například vrahové nizozemského režiséra Thea van Gogha či pachatelé bombového útoku v londýnském metru.
Výsledek? Většina pachatelů sice pochází z rodin arabských imigrantů, ale tím jejich napojení na starou vlast končí. Vyrostli v novém prostředí, často pocházejí ze střední třídy a jejich dětství se ničím nelišilo od dětství ostatních vrstevníků.
Někteří teroristé do tradiční představy bojovníka džihádu nezapadají vůbec. Členem nizozemské skupiny Hofstad, která útočila na politiky a kulturní činitele, byl například nezletilý syn amerického vojáka Jason Walters. V sousední Belgii si lámou hlavu nad tím, co přimělo 38letou blonďatou katoličku Muriel Degauqueovou, aby konvertovala k islámu a v listopadu 2005 odjela do Iráku, kde se odpálila jako živá nálož.
Tři zatčení mladíci, kteří loni plánovali únos britských letadel nad Atlantikem, byli synové ze zámožných rodin na okraji Londýna, přičemž jeden z nich je synem místního činovníka Konzervativní strany.
Ani zbytek zkoumané skupiny nevykazuje moc společných znaků. "Jejich vlastnosti jsou víceméně přesným odrazem celkové populace muslimských imigrantů," řekl pro Washington Post Bakker.
Maročtí Romeové a internet
Výsledky studie jsou nepříjemným překvapením pro všechny policisty, kteří se snaží útokům předejít tím, že vytipují skupinu osob, která by mohla útočit. Džihádisté z Evropy jsou natolik jiní, že se podstatně liší od "globálního mudžáhida", jak jej vykreslily předchozí americké studie.
Takzvaní euroteroristé, jak novou líheň napůl žertem pojmenoval časopis Spiegel, nepřicházejí na svět ve výcvikových táborech v Afghánistánu či Pákistánu, nýbrž se rekrutují sami. Jejich napojení na Al-Kajdu a další globální teroristické sítě je přinejmenším diskutabilní. Na rozdíl od "globálních džihádistů" byli častěji v minulosti trestáni.
Lapidárně řečeno - drobní kriminálníci se snaží nalézt cestu ke světu velkého zločinu.
Podle Bakkera by se vyšetřovatelé spíše než na profil pachatelů měli soustředit na to, co evropské džihádisty motivuje. V jejich řadách se například stále častěji objevují ženy - je to tím, že se ocitají pod vlivem "marockých milenců".
Tohoto slovního spojení užívají autoři studie k popisu situace, kdy charizmatičtí Romeové arabského původu manipulují skrze internet s emočně vyprahlými ženami, aby je získali pro trestnou činnost.
Mezi zatčenými, kteří loni připravovali únos britských letadel, byla 24letá Cossor Aliová, která prý souhlasila s tím, že propašuje výbušné látky na palubu v lahvičce na pití své malé dcerky.
Britové před rokem zadrželi na letišti mladou Nizozemku s marockým původem jménem Hor. Když policie prohledala její dům, našla dopis, v němž nabízela, že se obětuje pro blíže nespecifikovaný úkol i se svým šestiměsíčním synkem.
Úřady nedokážou nalézt odpověď na otázku, co ji k takovému kroku vedlo. V rodném městě Zutphen byla Hor známá jako volnomyšlenkářka, která si potrpěla na módu - ovšem dokud se nevdala.
"Jednou ze zásad teroristů je být stále o krok před vyšetřovateli a chystat jim překvapení. Takže ještě uslyšíme o ženách a dětech ve službách teroristů," citoval Washington Post skotského experta na terorismus Johna Horgana.
