Ideální by bylo, kdyby se v horách mezi Afghánistánem a Pákistánem podařilo dopadnout hlavouny teroristické sítě al-Káida.
Naději přinesla informace, podle níž pákistánští vojáci obklíčili muže číslo dvě al-Káidy – Egypťana Ajmána Zavahrího. Později se ukázalo, že tato spekulace se pravděpodobně nezakládá na pravdě.
Na sedmdesát tisíc pákistánských vojáků nicméně v oblastech na hranicích s Afghánistánem stupňuje hon na teroristy. Pomáhají jim v tom američtí vojenští odborníci a příslušníci zpravodajské služby CIA. Z afghánské strany nastupují speciální síly Spojených států.
Největším úspěchem by samozřejmě bylo dopadení samotného vůdce islámského terorismu Usámy bin Ládina, který se asi někde v oblasti skrývá. Američané tvrdě tlačí na pákistánské vládce, aby do honu zapojili veškeré síly.
Odborníci nejsou jednotni v tom, co by likvidace bin Ládina či jiných teroristických vůdců přinesla. Západní zpravodajské služby se shodují, že al-Káida je síť různých teroristických organizací a buněk, které jsou schopny páchat zločiny nezávisle na sobě.
Američané spoléhají, že zatčení či usmrcení Usámy bin Ládina by mělo značný psychologický efekt. Radikální islámské bojovníky by mohlo rozhodit a zdeptat jejich sebevědomí. Koalici proti terorismu by to naopak povzbudilo.
Není to jen Usáma
Přehnané nadšení by však nebylo na místě. Analytici Scott Atran a Kathleen Carleyová dokonce soudí, že odstranění „ústředních hráčů“ teroristických sítí může být kontraproduktivní, neboť jednotliví teroristé se rychleji přizpůsobí nové situaci.
Šéf CIA George Tenet tvrdí, že se Američanům již podařilo dopadnout řadu významných vůdců al-Káidy a přerušit jednotlivé linky financování terorismu. I on však upozorňuje na autonomní činnost jednotlivých regionálních sítí.
Americký týdeník Time napsal, že nové sítě svatých bojovníků se vynořují rychleji, než je mohou Spojené státy a jejich spojenci stačit zatýkat. Údajně se rodí nová generace „nepolapitelných“ teroristů. Zadržený vůdce je totiž okamžitě nahrazen jiným.
Měnící se charakter terorismu si žádá nové způsoby boje, včetně většího důrazu na prevenci v zemích, kde teroristé vyrůstají, nasazení mobilnějších jednotek a stíhání nejen duchovních a globálních vůdců, ale také bojovníků na nižší úrovni – pachatelů teroristických činů.
Působiště Usámy bin Ládina a jeho lidí však zůstává klíčovým bojištěm, byť ne jediným.
Riziko revolty v Pákistánu
Akce pákistánské armády ovšem přinášejí také nová rizika. Bojovníky al-Káidy podporují a ukrývají některé místní paštunské kmeny. Jejich představitelé si stěžují, že pákistánští vojáci mají na svědomí řadu civilních obětí.
Někteří pozorovatelé se obávají, že hrozí revolta proti silám prezidenta Parvíze Mušarafa. Tento vojenský vládce se nemusí obávat prohry ve svobodných volbách, ale bouří nespokojenosti ano. Sám byl také loni v prosinci terčem dvou neúspěšných atentátů.
Mušaraf si je zřejmě svých slabin vědom, o čemž svědčí i skutečnost, že ne vždy byl nakloněn těm nejrazantnějším akcím proti teroristům v oblastech, jež ovládají paštunské kmeny.
Americký tlak na pákistánského prezidenta je však silný. Mušarafovi je navíc jasné, že nebýt spojenectví ve válce proti terorismu, stěží by se mu podařilo dosáhnout toho, aby Američané přivřeli oči nad aférou s nelegálním prodejem pákistánských jaderných technologií do zahraničí.
Washington zase jednou řeší staré dilema, jak postupovat vůči nedemokratickému vládci, jehož spojenectví se jeví jako nezbytné.
