Terčem jsou zejména muslimové. Ti už nejsou vnímáni jen jako obtížní chudáci zalidňující okrajové čtvrti evropských velkoměst. Nyní z nich jde také strach. Muslimové, kteří žijí v Evropě třeba už celé generace, se proto cítí vyloučeni, izolováni.
"Dívají se teď na nás jako na černé ovce Evropy. V Belgii si polovina lidí myslí, že muslimské přistěhovalce nelze brát za plnoprávné občany," žehrá šéf bruselské islámské správy Nordin Maloujahmoun.
Na Evropu však naříkají i Židé. Podle rabiho Abrahama Coopera ze Střediska Simona Wiesenthala prý vyhořelo za poslední rok více evropských synagog než kdykoli od křišťálové noci roku 1938, největšího nacistického pogromu proti Židům. Řada Evropanů totiž spojuje atentáty se sporem mezi Palestinci a Izraelem a hlavní vinu v něm přisuzuje vládě Izraele.
Terorismus přitom není pro Evropu nic neobvyklého. Potýkají se s ním Španělsko, Francie, Itálie i Británie a také Němci si ještě pamatují na řádění své Frakce Rudé armády a podobných seskupení. Jenže to byli "vlastní". Avšak hořící věže Světového obchodního centra daly působivý argument těm, kdo tvrdili, že hlavní hrozba přichází zvenčí, z neevropského světa. Nyní na to zareagovali političtí představitelé všech stran a směrů.
Za poslední rok neminul ani jediný měsíc, aby nebylo tu či onde v Evropské unii oznámeno zostření cizineckých zákonů, zavedení nových pravomocí pro policie a pohraničníky nebo aspoň přitvrzení stávající úřední praxe.
MRAX to označuje za "instituční rasismus" a Paulsen si stěžuje, že se považuje za správné odmítat jiné kultury a říkat: "Prostě nemůžeme žít společně (s muslimy a jinými)." Z dosud skrytého zdroje strachu z cizího zatím nejčileji čerpaly krajně pravicové strany, které už dlouho prosazují toto téma na seznam volebních priorit.
Nyní se s ním uplatnily snad ve všech evropských volbách po 11. září: tedy v Dánsku, Francii i Nizozemsku. "Volební využití 11. září umožnilo změnit politickou mapu (Evropy) k horšímu," soudí španělský list El País.
"Cizí" však nejsou jen Arabové či Židé když skončily měsíce bezvýhradné solidarity s USA, vstoupil tento pocit i do vtahů mezi Evropou a Amerikou. Podle amerického právníka Davida Morrisona se u Evropanů opět prosadil "stereotyp odporného Američana", a to zvláště po sérii krachů velkých amerických firem, které silně ovlivnily i burzy na starém kontinentu.
Oproti časům krátce po 11. září je to tak prudká změna, že někdejší prorok "konce dějin" Francis Fukuyama začal chmurně předpovídat "konec Západu". V jeho očích jde o rozchod Američanů, kteří prý sázejí jen na preventivní válku, a Evropanů, kteří tradičně zdůrazňují principy mezinárodní spolupráce.
Tento pohled sdílejí i mnozí politici a novináři na obou stranách Atlantiku. Jen důkladné průzkumy ukazují, že mezi postoji lidí ve Spojených státech amerických a Evropě jsou sice odlišnosti, ne však propast.
