"Eskorty vězňů k soudu vyjdou ročně na zhruba 100 milionů korun a zavedením videokonferencí se může ulevit napjatému rozpočtu justice," upozorňuje náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák.
Soudní videokonference se uskutečnily již z Prahy a Plzně do zahraničí, v Teplicích ale poprvé při domácím procesu. Náměstek Volák věří, že přenosy se v příštích letech rozšíří i do jiných věznic.
Videokonference začala přesně v 10.31 v jednací síni číslo 25 teplického soudu. "Spojme se s věznicí!" nařídil soudce Roman Dobeš. Na obrazovce s úhlopříčkou 127 centimetrů se objevil odsouzený muž za stolem a vedle něj dva členové Vězeňské služby.
Vězeň v tu chvíli seděl v teplické vazební věznici ve speciální výslechové místnosti s koberci na stěnách kvůli odhlučnění.
"Když jsme to zkoušeli, byla v místnosti strašná ozvěna. Koberec ji pomůže odhlučnit," vysvětluje Dobeš.
Kamera se otáčí za hlasem
Za vězněm je modré pozadí, aby lépe vynikl obličej. Na obrazovce je kromě místnosti s vězněm v pravém horním rohu vidět i menší záběr z jednací síně přesně tak, jak ji v tu chvíli vidí vyslýchaný. Pro kontrolu, aby si nemohl vymýšlet, že nevidí.
"Je ještě někdo přítomen v místnosti?" ptá se soudce. "Není," odpoví vězňovi strážci. To kvůli možným spekulacím, že se pod obrazovkou s kamerou skrývá někdo, kdo by při výpovědi radil.
Hlavní kamera ve vězeňské místnosti se dá navíc ovládat ze soudní síně a umí obsáhnout celý prostor. Jinak se sama natočí za hlasem, jakmile kdokoli promluví. Jedno zařízení i s montáží stálo zhruba 250 tisíc korun.
Při první ostré zkoušce této technologie musel vězeň ještě cestovat. Trest si totiž odpykává ve Stráži pod Ralskem a výslechová místnost je zatím jen v teplické věznici.
Soud projednával případ dvojice zlodějů, kteří ujížděli od benzinek bez placení, ukradli dodávku a další věci. Způsobili škodu za celkem 425 050 korun. Obžalovaného recidivistu Zdeňka Procházku za to soud poslal za mříže na 20 měsíců, jeho bývalé družce Veronice Divišové dal osmnáctiměsíční podmínku.
