Obchodní realita ukazuje, že třeba elektronika, textil, ale i některá auta či potraviny jsou paradoxně levnější v zahraničí než u nás. Sestavil jsem proto teorii drahoty v Česku.
Dospěl jsem ke třem efektům, které mohou situaci osvětlit. Ale teorie platí jen pro obchodovatelné zboží typu oblečení, auta nebo elektronika. U služeb je to jiné. Jinými slovy, když si sjedete třeba do Drážďan pro nový iPOD a in-line brusle, tak i s náklady na benzin vyděláte. Když si však navíc skočíte ke kadeřníkovi, bude vám cena za jeho služby připadat stále vysoká. A nepřál bych vám školné nebo nájemné...
Raději méně, ale luxusní
Ale zpět k teorii drahoty v obchodech. Zaprvé, máme tu čest s iluzí bohatství. Naše kupní síla za posledních pět let rostla třikrát rychleji než třeba Rakušanům nebo Němcům. Absolutně samozřejmě naši sousedé v průměru vydělávají více.
Podstatná je dynamika. Naše reálné příjmy rostou, avšak za každou korunu vydělanou navíc si lidé již nekupují více běžného zboží. Zabrousí spíše na luxusnější: na lepší auto, elektroniku nebo slušivější oblek. A právě tento nárůst dynamiky domácí poptávky způsobil "přestřelení" domácích cen vůči cenám v zahraničí.
K čemu to vede? Jak Češi z této iluze procitají, berou útokem Drážďany, Berlín či Vídeň. Počet balíků naplněných zbožím zakoupeným v zahraničí, které doručuje Česká pošta, se letos proti loňsku zvýšil o šedesát procent. Čím více Čechů takto "přepne", tím rychleji se "přestřelení" cen odbourá a ceny se budou sbližovat.
V teorii drahoty v Česku působí také efekt konkurence. Stále máme co dohánět. Až nyní obchodníkům pomalu končí zlaté časy výstavby nákupních center, které hned po otevření Češi každodenně vykupovali. Třeba Praha do pěti deseti let postupně dospěje k hyperkonkurenci známé z Londýna, Paříže nebo New Yorku. A to bude drsná motivace pro obchodníky, aby drželi ceny na uzdě.
Letos a napřesrok u nás vznikne dalších dvacet nových nákupních center. Obchodníky čeká tvrdší konkurenční boj, který by měl jejich ceny postupně sblížit se zahraničím.
Sázím také na tradiční katalyzátor sbližování cen – internet. Již téměř dvě třetiny zásilek přichází Českou poštou z Ameriky. U nich se předpokládá, že byly objednány přes internet. Poštu začaly zahlcovat balíky ze zahraničí již zkraje roku, když dolar poprvé v historii klesl pod sedmnáct korun. A současný kurz kolem šestnácti korun za dolar? To už je přímo nákupní bonbonek.
Třetím efektem v teorii drahoty je strnulost cen směrem dolů. Proti dolaru česká koruna posílila za rok o třicet procent. Na euro nabrala sedmnáct procent. Přesto ceny takto výrazně dolů nešly. Ano, majitel dovážející firmy by na mě teď jistě křičel, že musí platit lidi, elektřinu, nájem, že kontrakty jsou sjednány třeba na půl roku dopředu... a co pak ty strašné daně!
Zlevňování je vždy loudavé
Přesto platí, že značná část kurzových pohybů šla ve prospěch vyšších marží, tedy zisku podniku. Všude na světě jsou prostě ceny směrem dolů hodně loudavé a směrem nahoru velmi hbité.
Proto dnes v obchodě můžete mít velice drsný pocit při pohledu na cenovky dováženého textilu. Na nich obvykle visí visačka s několika mezinárodními vlajkami. Když si třeba eurovou nebo dolarovou hodnotu zboží na visačce přepočítáte aktuálním kurzem, vyjde vám o deset patnáct dvacet procent nižší cena v korunách, než na vás obchodník žádá.
A jaké je tedy poselství teorie drahoty v Česku? Jednoduché: držme palce konkurenci a liberalizaci obchodu.
