Spíše se divím, že podobných forem dialogu s diváky nevyužívají i další televizní stanice. Zneužít lze celou řadu nebezpečných věcí, které přesto nikdo nezakazuje, od zveřejňování šéfredaktorských úvodníků až například po legální držení střelné zbraně.
Trestní stíhání Vladimíra Železného a Aleše Rozehnala je mimořádně lákavým Eviným jablkem, svádějícím k zneužití pořadu. Vladimír Železný se však v této věci chová velmi zdrženlivě. Někteří komentátoři sice spustili křik a volali po odnětí licence kvůli několika povzbuzujícím větám o uvězněném Aleši Rozehnalovi, ale ve skutečnosti ani zde Vladimír Železný nepřekročil dosavadní hranice neutrálního postoje k trestnímu stíhání. Byl to vřelý a zřejmě upřímný projev přátelství, soucitu a morální podpory, který neobsahoval ani náznak pokusu o ovlivňování vyšetřovatele či dokonce zpochybňování jeho postupu. Mimo tento pořad ovšem Železný hájí svou kůži velmi tvrdě, jak je jeho právem. Nečiní tak však prostřednictvím pořadu "Volejte řediteli", ale dostupnými právními prostředky. Tak například jeho obhájce Josef Monsport protestoval proti postupu vyšetřovatele při prohlídce advokátních kanceláří a zejména byl úspěšný v obraně mandanta proti návrhu na uvalení vazby. Televize veřejné služby pocítila úplně náhodou právě v této chvíli potřebu odvysílat portrét bývalého komunistického prokurátora Monsporta, zúčastněného na stíhání Jazzové sekce. Nějaká špinavá, temná moc tím poslala obhájci jasný vzkaz: "bídný červe, zákon ti sice dovoluje kritizovat vyšetřovatele a hájit klienta, ale nechrání tě před praním tvého špinavého práva na veoejnosti." Všichni víme, že česká advokacie je zaplevelena stovkami bývalých prokurátorů a důstojníků Státní bezpečnosti.
Je to část neblahého dědictví minulosti. Jde o lidi s právnickým vzděláním a zkušenostmi, kteří po změně politických poměrů takto našli náhradní způsob obživy. Polistopadová moc zvítězila morálně nad totalitou také tím, že je nenechala postřílet, nezahnala je do koncentračních táborů a dokonce je ani neposlala "k lopatě", což by na jejím místě s "politicky nespolehlivou" inteligencí udělali její totalitní chlebodárci. Nedala tedy těmto oporám bývalé moci ochutnat příkoří, která oni sami kdysi připravovali odpůrcům režimu. Zamoření advokacie právníky s temnou totalitní minulostí má samozřejmě mnoho záporných důsledků. Přesto až dosud nebylo zvykem, že by jednotlivci byli z těchto důvodů veřejně skandalizováni právě ve chvíli, kdy se pustili do otevřeného sporu se státní mocí. Hodnotím proto odvysílání relace o minulosti Josefa Monsporta jako nepřístojné porušení neutrality České televize ve válce mezi vyšetřovateli a Vladimírem Železným. Téhož večera ČT bojovala na straně spravedlnosti také uvedením rozhovoru s vyšetřovatelem Machalou v Jedenadvacítce. Razantní způsob, jímž Machala vyšetřování vede, je sympatický bez ohledu na některá detailní pochybení, jichž se "v zápalu boje" občas dopouští. Nicméně si myslím, že v této fázi vyšetřování se vůbec neměl předvádět na obrazovce. Zejména však upozorňuji na zlověstnost jeho sdělení, proneseného před kamerou, že návrhem na uvalení vazby chtěl Železnému zabránit v pokračování trestné činnosti. Příznak jeho špatných úmyslu totiž vidí v rozhodnutí obviněného požádat soud o zrušení usnesení o obstavení majetku. Vyšetřovatel tím řekl, že uvalením vazby chtěl Železnému znemožnit požívání práva, zajištěného ústavní listinou základních práv a navazujícími zákony. Navíc si neuvědomil, že by mu tím v podání občanskoprávního návrhu stejně nezabránil. Vyšetřovatel zřejmě povýšil svůj názor o vině Železného nad rozhodnutí nezávislého soudu. Dal tušit, že je nezlomně přesvědčen o jeho vině, a proto se rozhodl předejít případnému oslabení argumentů trestní žaloby, způsobenému případným příznivým rozhodnutím soudu o Železného civilněprávním návrhu. Pokud takto skutečně smýšlí, měl by být z případu okamžitě odvolán, protože nectí ústavu této země a navíc posuzuje věc zaujatě. Česká televize současně upoutala pozornost na rozhovor s ředitelem Úřadu vyšetřování pro ČR Miroslavem Antlem, uveřejněným v MfDnes 16. listopadu. Do středu zájmu se dostalo zvláště Antlovo vyjádření o tlacích, jimž v této aféře mají být vystaveni vyšetřovatelé. Tím, že rozhovor uvedla jako Antlův vlastní článek a současně předvedla pobouřenou reakci pánů Klause a Nečase na něj, vyvolala ČT dojem, že jde o jednu z dalších "výtržností", jimiž je někdejší enfant terrible státních zastupitelství proslulý. Takto podaný obraz projevu Miroslava Antla považuji za zkreslený. A nerozumím pobouření politiků ODS. Svět je takový, jaký je a bylo by divné, kdyby pánové Lauder a Železný odolali nutkání využít své skryté moci na obranu svých zájmů a v neprospěch protivníka. Z tygrů se přece nestanou vegetariáni. Oba rozzlobení pánové jsou zkušení politici a toto jistě vědí. Není jasné, proč je pobuřuje, že nejvyšší šéf vyšetřovatelů suše konstatoval nepřekvapující skutečnost. Kdyby zmínění pánové nebyli ctihodnost sama, musel bych se ptát, zda se neozvaly "potrefené husy".
Po bohaté nadílce stanovisek ČT k "válce" mezi Železným a vyšetřovateli jsem s napětím očekával odezvu událostí minulého týdne v pořadu "Volejte řediteli" 17. listopadu. Jsem potěšen, že zůstala na úrovni soukromého poděkování za projevy sympatií, zaslaných diváky. Nesouhlasím však s názorem Vladimíra Železného na článek Martina Komárka v MfDnes 16.listopadu. Mám uplně jiný názor na při mezi Železným a Lauderem a následný spor mezi českým státem a Lauderem než Martin Komárek, ale přesto si i já přeji, aby Vladimír Železný stanul před trestním senátem co nejdříve, a to ve veřejném líčení a v největší dostupné soudní síni. Vladimír Železný je totiž tak významná a vlivná osobnost, že si ve veřejném zájmu nelze přát, aby takto do široka rozmazaná trestní kauza byla zakoneena za zavoenými dveomi usnesením vyšetřovatele nebo státního zástupce o odložení případu. Takový konec by sice byl pro obviněného velmi příjemný, ale nechal by otevřená dvířka pro úvahy o možném korupčním ovlivnění orgánů činných v trestním řízení a ještě více by zpochybnil úroveň našeho právního prostředí. Tento případ musí být dořešen na denním světle, před očima veřejnosti, nezávislým soudem. A? bude výsledek dobrý nebo špatný pro Železného, bude dobrý pro veřejnost, pro pověst naší policie a justice a nepochybně bude i vizitkou právního prostředí České republiky vůči zahraniční veřejnosti. Ostatně i pro prestiž Vladimíra Železného by osvobozující rozsudek z veřejného soudního jednání měl mnohonásobně větší cenu, než nějaké podezřelé neveřejné rozhodnutí. Čím dříve bude vynesen rozsudek, tím lépe, protože jedině tak tato nemilá záležitost přestane otravovat ovzduší ve společnosti. V tom se s Martinem Komárkem shoduji. Jako zcela nepřípadné mi připadá Železného přirovnání Kocourkova článku k publicistickému doprovodu nezákonných politických procesů v padesátých letech minulého století. Tehdy šlo o ďábelsky promyšlenou a z jednoho centra neúprosně řízenou mediální kampaň, ovlivňující veřejné mínění proti obžalovaným a připravující občany na přijetí krutých rozsudků v inscenovaných procesech. Způsob, jakým novináři psali, byl předem určen a neměl vliv na to, zda procesy proběhnou a jakým způsobem budou vedeny. Ohlasy na vyšetřování Železného a jeho spor s Lauderem se takovým kampaním nepodobají ani zdaleka. Zejména však obviněný nepůjde před stranicky řízený soud totalitního státu, jehož rozsudek bude diktovat poradce vyslaný KGB. Martin Kocourek možná projevil mylný názor v neprospěch Železného, ale nesnažil se štvaním podnítit nespravedlivý a nezákonný postup proti němu. Vladimír Železný by se mu měl za své výroky veřejně omluvit.
Trestní stíhání Vladimíra Železného a Aleše Rozehnala je mimořádně lákavým Eviným jablkem, svádějícím k zneužití pořadu. Vladimír Železný se však v této věci chová velmi zdrženlivě. Někteří komentátoři sice spustili křik a volali po odnětí licence kvůli několika povzbuzujícím větám o uvězněném Aleši Rozehnalovi, ale ve skutečnosti ani zde Vladimír Železný nepřekročil dosavadní hranice neutrálního postoje k trestnímu stíhání. Byl to vřelý a zřejmě upřímný projev přátelství, soucitu a morální podpory, který neobsahoval ani náznak pokusu o ovlivňování vyšetřovatele či dokonce zpochybňování jeho postupu. Mimo tento pořad ovšem Železný hájí svou kůži velmi tvrdě, jak je jeho právem. Nečiní tak však prostřednictvím pořadu "Volejte řediteli", ale dostupnými právními prostředky. Tak například jeho obhájce Josef Monsport protestoval proti postupu vyšetřovatele při prohlídce advokátních kanceláří a zejména byl úspěšný v obraně mandanta proti návrhu na uvalení vazby. Televize veřejné služby pocítila úplně náhodou právě v této chvíli potřebu odvysílat portrét bývalého komunistického prokurátora Monsporta, zúčastněného na stíhání Jazzové sekce. Nějaká špinavá, temná moc tím poslala obhájci jasný vzkaz: "bídný červe, zákon ti sice dovoluje kritizovat vyšetřovatele a hájit klienta, ale nechrání tě před praním tvého špinavého práva na veoejnosti." Všichni víme, že česká advokacie je zaplevelena stovkami bývalých prokurátorů a důstojníků Státní bezpečnosti.
Je to část neblahého dědictví minulosti. Jde o lidi s právnickým vzděláním a zkušenostmi, kteří po změně politických poměrů takto našli náhradní způsob obživy. Polistopadová moc zvítězila morálně nad totalitou také tím, že je nenechala postřílet, nezahnala je do koncentračních táborů a dokonce je ani neposlala "k lopatě", což by na jejím místě s "politicky nespolehlivou" inteligencí udělali její totalitní chlebodárci. Nedala tedy těmto oporám bývalé moci ochutnat příkoří, která oni sami kdysi připravovali odpůrcům režimu. Zamoření advokacie právníky s temnou totalitní minulostí má samozřejmě mnoho záporných důsledků. Přesto až dosud nebylo zvykem, že by jednotlivci byli z těchto důvodů veřejně skandalizováni právě ve chvíli, kdy se pustili do otevřeného sporu se státní mocí. Hodnotím proto odvysílání relace o minulosti Josefa Monsporta jako nepřístojné porušení neutrality České televize ve válce mezi vyšetřovateli a Vladimírem Železným. Téhož večera ČT bojovala na straně spravedlnosti také uvedením rozhovoru s vyšetřovatelem Machalou v Jedenadvacítce. Razantní způsob, jímž Machala vyšetřování vede, je sympatický bez ohledu na některá detailní pochybení, jichž se "v zápalu boje" občas dopouští. Nicméně si myslím, že v této fázi vyšetřování se vůbec neměl předvádět na obrazovce. Zejména však upozorňuji na zlověstnost jeho sdělení, proneseného před kamerou, že návrhem na uvalení vazby chtěl Železnému zabránit v pokračování trestné činnosti. Příznak jeho špatných úmyslu totiž vidí v rozhodnutí obviněného požádat soud o zrušení usnesení o obstavení majetku. Vyšetřovatel tím řekl, že uvalením vazby chtěl Železnému znemožnit požívání práva, zajištěného ústavní listinou základních práv a navazujícími zákony. Navíc si neuvědomil, že by mu tím v podání občanskoprávního návrhu stejně nezabránil. Vyšetřovatel zřejmě povýšil svůj názor o vině Železného nad rozhodnutí nezávislého soudu. Dal tušit, že je nezlomně přesvědčen o jeho vině, a proto se rozhodl předejít případnému oslabení argumentů trestní žaloby, způsobenému případným příznivým rozhodnutím soudu o Železného civilněprávním návrhu. Pokud takto skutečně smýšlí, měl by být z případu okamžitě odvolán, protože nectí ústavu této země a navíc posuzuje věc zaujatě. Česká televize současně upoutala pozornost na rozhovor s ředitelem Úřadu vyšetřování pro ČR Miroslavem Antlem, uveřejněným v MfDnes 16. listopadu. Do středu zájmu se dostalo zvláště Antlovo vyjádření o tlacích, jimž v této aféře mají být vystaveni vyšetřovatelé. Tím, že rozhovor uvedla jako Antlův vlastní článek a současně předvedla pobouřenou reakci pánů Klause a Nečase na něj, vyvolala ČT dojem, že jde o jednu z dalších "výtržností", jimiž je někdejší enfant terrible státních zastupitelství proslulý. Takto podaný obraz projevu Miroslava Antla považuji za zkreslený. A nerozumím pobouření politiků ODS. Svět je takový, jaký je a bylo by divné, kdyby pánové Lauder a Železný odolali nutkání využít své skryté moci na obranu svých zájmů a v neprospěch protivníka. Z tygrů se přece nestanou vegetariáni. Oba rozzlobení pánové jsou zkušení politici a toto jistě vědí. Není jasné, proč je pobuřuje, že nejvyšší šéf vyšetřovatelů suše konstatoval nepřekvapující skutečnost. Kdyby zmínění pánové nebyli ctihodnost sama, musel bych se ptát, zda se neozvaly "potrefené husy".
Po bohaté nadílce stanovisek ČT k "válce" mezi Železným a vyšetřovateli jsem s napětím očekával odezvu událostí minulého týdne v pořadu "Volejte řediteli" 17. listopadu. Jsem potěšen, že zůstala na úrovni soukromého poděkování za projevy sympatií, zaslaných diváky. Nesouhlasím však s názorem Vladimíra Železného na článek Martina Komárka v MfDnes 16.listopadu. Mám uplně jiný názor na při mezi Železným a Lauderem a následný spor mezi českým státem a Lauderem než Martin Komárek, ale přesto si i já přeji, aby Vladimír Železný stanul před trestním senátem co nejdříve, a to ve veřejném líčení a v největší dostupné soudní síni. Vladimír Železný je totiž tak významná a vlivná osobnost, že si ve veřejném zájmu nelze přát, aby takto do široka rozmazaná trestní kauza byla zakoneena za zavoenými dveomi usnesením vyšetřovatele nebo státního zástupce o odložení případu. Takový konec by sice byl pro obviněného velmi příjemný, ale nechal by otevřená dvířka pro úvahy o možném korupčním ovlivnění orgánů činných v trestním řízení a ještě více by zpochybnil úroveň našeho právního prostředí. Tento případ musí být dořešen na denním světle, před očima veřejnosti, nezávislým soudem. A? bude výsledek dobrý nebo špatný pro Železného, bude dobrý pro veřejnost, pro pověst naší policie a justice a nepochybně bude i vizitkou právního prostředí České republiky vůči zahraniční veřejnosti. Ostatně i pro prestiž Vladimíra Železného by osvobozující rozsudek z veřejného soudního jednání měl mnohonásobně větší cenu, než nějaké podezřelé neveřejné rozhodnutí. Čím dříve bude vynesen rozsudek, tím lépe, protože jedině tak tato nemilá záležitost přestane otravovat ovzduší ve společnosti. V tom se s Martinem Komárkem shoduji. Jako zcela nepřípadné mi připadá Železného přirovnání Kocourkova článku k publicistickému doprovodu nezákonných politických procesů v padesátých letech minulého století. Tehdy šlo o ďábelsky promyšlenou a z jednoho centra neúprosně řízenou mediální kampaň, ovlivňující veřejné mínění proti obžalovaným a připravující občany na přijetí krutých rozsudků v inscenovaných procesech. Způsob, jakým novináři psali, byl předem určen a neměl vliv na to, zda procesy proběhnou a jakým způsobem budou vedeny. Ohlasy na vyšetřování Železného a jeho spor s Lauderem se takovým kampaním nepodobají ani zdaleka. Zejména však obviněný nepůjde před stranicky řízený soud totalitního státu, jehož rozsudek bude diktovat poradce vyslaný KGB. Martin Kocourek možná projevil mylný názor v neprospěch Železného, ale nesnažil se štvaním podnítit nespravedlivý a nezákonný postup proti němu. Vladimír Železný by se mu měl za své výroky veřejně omluvit.
