Původně rusko-český soubor vznikl roku 1993 v Sankt Peterburgu a jeho prvním představením byla inscenace Čas hlupáků. Jejím tématem byl strach z budoucnosti Ruska. "Bylo to v politicky složité době po puči. Měli jsme pocit, že musíme vyjádřit náš strach. Tehdy jsme se báli, že Rusko ovládnou lidé, kteří znovu uzavřou hranice," vzpomíná herec.
Divadlo TNF se vezlo na sanktpeterburské vlně uměleckého nadšení - pravidelně hrálo ve svém experimentálním studiu a pořádalo herecké dílny. Přesto se po prvním turné přestěhovalo do Prahy: "Nemám hluboký vztah k žádnému městu, protože stále jezdíme po celém světě, ale Praha jako by si nás vybrala - objala nás a drží. Asi je opravdu magická," krčí rameny vyholený herec.
Ve svých pražských počátcích žili členové TNF neobvyklým stylem. Dennodenně vystupovali v ulicích centra, za což se tehdy ještě nemuselo platit. "Bylo to fantastické období komunity, všichni dohromady jsme bydleli v jednom divadle," těší se herec vzpomínkami. Nyní má TNF vlastní ateliér v Holešovicích, a když se občas vrátí ze zahraničních cest, pomáhá jen o několik set metrů dál sochaři Davidu Černému s přípravou projektu "kulturní továrny" nazvané Meetfactory.
Funguje skupina osmi až deseti herců z celé Evropy stále jako komunita? Herec připouští, že se mu někdy zasteskne po soukromí, ale stále vnímá divadlo jako místo, kam patří. "Jednou jsem hovořil mnoho nocí se starým polským hercem a ten mi vyprávěl, že ještě nedokázal najít svůj životní smysl. V ulicích prý často neví, jak se má chovat a co si myslet, takže je rád, když potom může zkoušet v divadle. Tam ví, jak reagovat. Také my máme složitý vztah ke světu okolo, ale v divadelní tvorbě cítíme svobodu," snaží se herec vysvětlit důvody pro svůj kočovný život.
Kritikou obdivovanými "hořkými tanečními groteskami" boří TNF představu o divadle jakožto budově, v níž se herci předvádějí před sedícími diváky. Představení TNF se snaží vzbuzovat reakce mezi vystupujícími a publikem kdekoli, od pouličních představení a improvizací až po náročné inscenace ve velkých divadelních prostorách. "Přesto si stojím za tím, že jsme klasické divadlo, jen používáme jiné komunikační prostředky," říká herec. "Zatímco většina ostatních souborů ilustruje text, který se snaží v divákovi vybudit nějaké pocity, my vytváříme příběh ze samotné konfrontace."
Ta někdy může diváky překvapit už proto, že členové TNF vystupují většinou nazí: "Každý se s nahotou potýká a my máme pocit, že bychom se takto vyjadřovat měli," usmívá se herec.
Začínající minifestival představí každý večer jednu hru. Úterní Olověná mlha vznikla v době, kdy kosmopolitní divadlo opustilo Sankt Peterburg a dolehla na něj tíha života bez domova.
Středeční představení Prvotní příběhy ztráty jména je adaptací diáře nalezeného v šatně jedné sovětské továrny. Vyjadřuje jiný znepokojivý pocit - hrdinové se snaží rozšířit hranice svého vědomí, ale uvědomují si, jak se lidský pohled na svět a jeho hodnoty každou hodinou mění.
Ve čtvrtek dojde na příběh Fabrika Ljudi o malém chlapci, vyrůstajícím v čase blížící se katastrofy. "Dlouho jsme tuto hru nehráli, ale teď nás přemohla nostalgie," těší se herec. Celý program je věnovaný ruské zpěvačce a básnířce Jance Dagilovové, která se před deseti lety z vlastního rozhodnutí utopila.
Všechna představení začínají od 20:00 hodin.
