"Konečně vidíme, proč má ta obec ve znaku hornické nářadí," poznamenal Jaromír Matura z pořadatelského týmu.
Teď už tady sice žádné doly ani hutě nejsou, ale místní ruda ano. "A dá se lehko najít. Co jsem si přečetl, tak předkové přestali s tavbou proto, že ta ruda nebyla moc kvalitní. My se ale surové železo pokusíme vyrobit," řekl Matura.
V sobotu ráno nejprve tým tavičů pec vysoušel. Po desáté hodině dopoledne pak přišla na řadu násypka, tedy vrstvy dřevěného uhlí a rozemleté rudy.
"Jak už je v peci ruda, tak se nesmí přestat dmýchat," upozorňoval Antonín Záděra, který při výrobě železa asistoval. Sám je odborníkem na slévárenství a strojírenské technologie z brněnského VUT.
U měchu se v sobotu prostřídalo hodně lidí, zapojily se i děti. Některé se ostýchaly, než přišly na to, že pracovat s měchem nic není. Akorát na slunci u pece bylo dost horko.
Tavba železa v hliněné peci skončila kolem půl šesté odpoledne. Vznikla takzvaná houba, ze které se nyní kovář pokusí něco vyrobit. Nebude to mít jednoduché. Na velké dílo moc hmoty nemá. "Ale třeba malý nožík by vzniknout mohl," uvedl Záděra.
