Kouzelná knížka je užitečná, ale smutná příručka pro děti, které v životě nemají štěstí. "Zkoušela jsem tátu zastavit, aby mámu nebil. Ale bylo to nebezpečné. Taky jsem byla u soudu, to když se rozhodovalo, jestli budu s mámou, nebo s tátou," popisuje šestiletá Bára v úvodu knihy.
Její příběh shrnuje obě nejčastější situace, kvůli nimž děti u soudu svědčí: při rozvodech (jen v roce 2008 přišlo o úplnou rodinu 27 tisíc dětí) a v případech domácího násilí. Toho jsou děti svědky ve více než 85 procentech případů. "U soudu pak nevědí, co je čeká, bojí se, aby nikomu neublížily, čelí řadě otázek," říká ředitelka sdružení Rosa Marie Vavroňová.
Kniha má zmírnit strach z neznáma. Jazykem srozumitelným pro malé děti vysvětluje, kdo je sociální pracovnice, obhájce nebo justiční stráž a co se děje u výslechu. "Na výslech nejdeš proto, že bys udělal něco špatného, ale abys řekl soudci či policistovi, co se stalo. Možná ti někdo ublížil nebo jsi viděl, jak někdo doma někomu ubližoval. Je důležité říci všem pravdu," vysvětluje dětem Hronová.
Děti, které si povolá soudce, zažívají těžké chvíle. Vyrovnávají se s hádkami rodičů, teď o nich ještě musí mluvit před cizími lidmi. A ti jim občas kladou otázky neúměrné jejich věku. "Soudci, ale i sociální pracovnice užívají odbornou terminologii, které děti nerozumějí. A dávají jim někdy necitelné otázky, na něž dítě neumí odpovědět," potvrzuje psycholožka Eva Šilarová.
Podle Šilarové, která na Kouzelné knížce spolupracovala, je stále častější, že si soudci zvou malé děti buď přímo do soudní síně nebo s nimi mluví v kanceláři. Ještě před deseti lety nebylo běžné, aby svědčil předškolák. "Proto by se soudci měli učit s nimi komunikovat," zdůrazňuje psycholožka.
Máš radši mámu, nebo tátu? Tak by se soudce ptát neměl
Někteří se o to už snaží. Například náchodští soudci jezdí na školení, kde se učí, jak s dětmi mluvit a jaké otázky jim pokládat. Kurzy zaměřené na výslechy dětí pořádá Justiční akademie a vedou je znalci z oboru psychologie. Lektoři soudce třeba varují před otázkou, koho z rodičů má dítě radši. Pro dítě je stresující, neví jak zareagovat. "Nabádám soudce, aby ji nepokládali," říká Miroslav Kadlčík z Justiční akademie.
Výslech musí být co nejvlídnější. Tak, aby ho vystresované dítě zvládlo bez dalších následků. "Bývá v obtížné situaci, když si má třeba vybrat, u koho chce žít. Nechce ublížit druhému z rodičů," říká mluvčí Okresního soudu v Náchodě Stanislav Findejs. Výslechy dětí, které ještě nechodí do školy, vedou zdejší soudci jen když to jinak nejde. Findejs však upozorňuje, že v případě starších dětí je i pro ně mnohdy užitečné, když u soudu mohou vyjádřit svůj názor.
Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí souhlasí. "Dá se to udělat tak, aby se dítě nestresovalo. Soudce s ním promluví v kanceláři či doma."
A jak se má chovat dítě? V Kouzelné knížce stačí nalistovat kapitolu o výslechu. "Když nerozumíš některému slovu, neboj se zeptat, co znamená. Můžeš říkat i slova, o nichž si myslíš, že jsou sprostá, když jsi je slyšel. A můžeš říkat i věci, o kterých si myslíš, že jsou tajemství."
Knihu dostávají sociální pracovníci, volně ke stažení je na adrese www.stopnasili.cz.
