Země oficiálně vstoupila do nadnárodního projektu ve středu na okraj schůzky ministrů obrany NATO v Bruselu.
„Tankování za letu je pro Alianci klíčové. Zvyšování kapacit, aby letouny vydržely ve vzduchu déle a doletěly dál, má přímý vliv na naši schopnost chránit naše občany a naše území,“ uvedla náměstkyně generálního tajemníka NATO Rose Gottemoellerová.
Aliance tak nakoupí celkem osm upravených letounů Airbus A330. Kromě Belgie se na projektu podílejí Lucembursko, Německo, Nizozemsko a Norsko.
Na koupi prvních dvou strojů se v roce 2016 dohodly původně dva členské státy Aliance - Nizozemsko a Lucembursko. Po zkušenostech z několika operací považuje NATO schopnost doplňovat palivo za letu za zásadní. A evropští spojenci v tomto ohledu dosud za USA zaostávají.
Flotilu tankerů bude NATO provozovat jako celek. Podobně jako letouny včasné výstrahy AWACS, průzkumné bezpilotní Global Hawk nebo strategické transportní stroje C-17.
Létající benzinky budou startovat z Německa a Nizozemska
Státy, které se do programu zapojí, budou moci podle svého podílu využívat určitý počet jejich letových hodin. Do služby mají tankery vstoupit v roce 2020 a budou startovat z nizozemského Eindhovenu a předsunuté základny v německém v Kolíně nad Rýnem.
Stroje budou vybaveny tak, aby nesloužily jen pro doplňování paliva celého spektra letounů, které spojenecké země využívají, ale také pro přepravu jednotek, materiálu či jako létající nemocnice. Nasazeny mohou být do operací NATO i Evropské unie.
Dohoda o pořízení nových letounů přišla poté, co Evropská obranná agentura po zkušenostech z leteckých úderů proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího označila vybudování takových kapacit za prioritu.
Během náletů na pozice Kaddáfího oddílů se ukázalo, že evropští spojenci byli schopni zajistit jen pětinu tankovacích misí. Zbytek - tedy celých 80 procent zajišťovaly Spojené státy. V Evropě mají vlastní významné flotily „létajících benzinek“ pouze Britové a Francouzi. Itálie provozuje čtyři tankery - upravené stroje Boeing 767.
Další tankery v součtu několika kusů slouží v Německu, Španělsku či Turecku. Například české vzdušné síly, potažmo piloti gripenů, využívají nejčastěji pro výcvik tankování za letu i pro nedávné mise na Islandu služeb italských či švédských tankerů.
