Jako v pohádce o střídavě nalézaném, a znovu ztráceném štěstí se ocitne čtenář Tanga mortale. Vrtkavost lidského životaběhu a principiální působnost dobrých a špatných skutků je jejím hlavním námětem. Hrdinkou je Julie-Giulietta, někdejší primabalerína Národního divadla i předních italských baletních scén, dnes přibližně sedmdesáti až osmdesátiletá nezdolná tanečnice tanga, milovnice sladové whisky a několikanásobná vdova.
O knizePavel Kohout Tango mortale Pistorius & Olšanská, Příbram 2012, 208 stran, doporučená cena 239 korun.  Obálka knihy Pavla Kohouta Tango mortale |
Jejím prvním mužem byl významný český básník Viktor Konečný, s nímž kvůli svému angažmá v pražském jaru 1968 emigrovala právě do Itálie, kde se do ní na první pohled zamiloval tamní kníže Mortadini. Jako příkladně galantní aristokrat nejprve manželům v nouzi nezištně pomáhal, a teprve po smrti prvního muže se stal oficiální oporou ženy v tísni, zdrojem jejího šlechtického titulu i pohádkového bohatství bez dědice. Jenže i na podruhé zasáhla nemoc a smrt. Do třetice stojí po Juliině boku už jen přátelsky, ne manželsky, rodinný právník Giorgio Guido, nicméně také on za tragických okolností zemře. Za jeho smrt může druhá z významných postav a hybatelů děje, „český honza“, Leo, tedy Leoš, vystudovaný IT odborník, polepšený hacker, jehož zlákal snadný výdělek nájemného tanečníka a snad i příležitostného gigola.
Co se má stát, stane se
Právě setkání na tanečním parketu iniciuje Juliino rozhodnutí pohnout zásadním způsobem s Leovým kolem osudu. Jenže zasahovat do rozložených karet a jednou dané sudby se nevyplácí, a také děj příliš pohodově hladce plynoucí už neodbytně volá po dramatické zápletce.
Zdrojem krize je Leova minulost, nevyřízené účty s bývalými kamarády, spolutanečníky, jimž přislíbil podíl ze svých zisků, a kteří jsou mimo taneční scénu vcelku neurvalými příslušníky jakési bezpečnostní služby, takže jim nečiní problém náhle z parketu zmizelého kumpána vyhledat na druhém konci světa, utajeného v zahradách římského paláce.
Pavel Kohout
Lea si Julie vybrala coby potenciálního dědice závratného majetku. Jenže mladík je nejen krizovým momentem příběhu, ale také slabinou celé Kohoutovy knihy. Vše, co se ho týká, působí velmi explicitně. Ať již jeho „cesta vzhůru“: z absolventa českého vysokého školství, tudíž s velmi chabým humanitním vzděláním a občas trapně kruciální nevědomostí, se téměř na požádání stane prozíravým podnikavcem s nadáním pro jazyky a pro smiřování starých křivd. Hladká je i jeho „cesta dolů“, když mu náhle IQ „upadne“ a on se nedokáže vzepřít dávno promlčeným pokleskům.
Ano, je nepochybné, že zamlčované okolnosti se nebezpečně natěsnají a dosavadní idylu snadno zvrtnou, je fakt, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné, ale také je pravda, že v Kohoutově románu jsou světlé i temné strany a momenty průhledné, okolnosti a souvislosti očekávatelné, výraznými náznaky dávno ohlašované a autorem téměř vynucené, jako transparent natolik otloukané o čtenářovu pozornost, že je nemůže minout. Překvapení se proto nekoná, co se má stát, hladce propluje kolem v řečišti rovném a příkladně vypolstrovaném.
Nápovědou je sama kompozice díla, rozdělená dle schématu klasické tragédie na expozici, kolizi, krizi, peripetii a katastrofu. Zlo je sice nakonec potrestáno a dobro odměněno, konečná náprava čeká na příchozí nezatížené generace. Závěr však nezapůsobí katarzní silou. Čítankově zpracovaná moralita mohla být oddechovým a efektním čtením pro pár letních týdnů, jako náplň, která při své mělkosti lehce odplyne do zapomnění. Významný skutek si Pavel Kohout do své románové tvorby Tangem mortale nepřipsal.
