Starému zatopenému lomu u Svobodných Heřmanic na Bruntálsku neřeknou místní lidé jinak než "Šifry".
Dřív se tady těžila ve velkém břidlice na střešní tašky. Dnes je oblíbeným místem, které láká ke koupání v parných letních dnech a hlavně hodně využívaným tréninkovým místem pro profesionální i amatérské potápěče z celé země.
Pro některé však bohužel posledním. Takřka každý rok totiž v lomu zahyne nějaký potápěč. Naposledy počátkem roku jeden ze skupiny bruntálských záchranářů, kteří v mrazivém počasí nacvičovali ponory pod ledem.
"Je to asi jediné místo, kde se dají trénovat hloubkové ponory," konstatuje Martin Majkut. Se skupinou armádních potápěčů ze 75. záchranné a výcvikové základny v Olomouci už druhý týden tady a na nedalekých přehradních nádržích Kružberk a Slezská Harta zkouší vybavení a nové záchranářské techniky.
Zatopený lom, lemovaný ostrými hranami břidlice, totiž pod hladinou klesá až do hloubky 36 metrů. "Venku je sice 20 stupňů, ale dole v hloubce jen 6," ukazuje směrem do středu lomu, kam se právě chystá dvojice jeho kolegů.
Ti dokončují poslední přípravy, pečlivě kontrolují nepropustné obleky a přístroje. Pomalu scházejí k vodě a od pomocníka na břehu si nechávají k rukávu našroubovat speciální potápěčské rukavice se závitem. Ještě poslední rady a dvojice pomalu mizí pod hladinou. Dál už lze potápěče sledovat jen podle vzduchových bublin, které každou chvíli vyplouvají na klidnou hladinou.
Z vody se mezitím drápe na břeh jiná dvojice, civilistů. Oba "žabí muži" se smějí jednomu z dvojice, kterému se při ponoru začala sklouzávat rukavice. "Už tohle je chyba, která může pobyt v mrazivé vodě značně zkomplikovat. Zapomněl si přes palec rukavice přetáhnout poutko o rukávu," nesdílí smích dvojice Martin Majkut. "Každá chyba i sebemenší může být osudná," dodává.
Oba armádní potápěče čeká asi sto metrů pod hladinou do středu lomu a zpět. Kdyby došlo k nějakým neočekávaným potížím a museli se rychle vynořit nad hladinu bez povinných zastávek v různých hloubkách kvůli vyrovnání tlaku, mají armádní záchranáři na břehu připravenou v útrobách kamionu dekompresní komoru.
|
Olomoucká 75. záchranná a výcviková základna plní úkoly civilní ochrany. Podílí se na likvidaci škod po povodních, ekologických haváriích či požárech a podobně. V roce 1999 záchranáři pátrali po obětech ničivého zemětřesení v Turecku. Ostruhy si vydobyli olomoučtí záchranáři při povodních na Moravě i předloni v Čechách. |
To se už ale u břehu začínají opět objevovat bubliny vzduchu z dýchacích přístrojů. Dvojka potápěčů je zpátky o hodně dřív, po necelé čtvrthodince.
Zjevně promrzlá dvojice sundává ploutve a nespokojeně kroutí hlavou. "Zamrzá automatika, zamrzá automatika oběma," cedí slova skrz zuby Pavel Spáčil. V hloubce, kde je teplota vody jen kolem šesti stupňů nad nulou, se oběma začal na dýchacím přístroji tvořit led.
"Je to nebezpečné, kdyby zamrzl, vzduch se k vám kyslíkové láhve nedostane. Museli jsme se vrátit," konstatuje bezradně Spáčil. Jeho kolega měl navíc špatně utěsněnou rukavici a studená voda se mu dostala pod neoprénovou kombinézu.
"Dole nebylo vidět ani na metr, žabinec," kroutí hlavou Pavel Spáčil, ale už začíná plánovat další sestup pod hladinu. "Mohli bychom to ještě vyzkoušet v noci."
 Armádní potápěči ze 75. záchranné a výcvikové základny v Olomouci se připravují na hloubkový ponor. |
 Potápěč kontroluje výstroj. V hloubce bezmála čtyřiceti metrů se může i malá chybička vymstít. |
 Výstroj potápěčů včetně obleku a láhví se vzduchem váží asi 40 kilogramů. |
 Poslední úpravy a kontrola výstroje před ponořením. Ačkoliv venku je přes 20 stupňů, dole pod hladinou se teplota pohybuje jen kolem šesti stupňů. |
 Ještě poslední instrukce a dvojice armádních potápěčů se vydá do třicetimetrové hloubky zatopeného lomu. |
 Dvojice armádních potápěčů se po několika minutách vrací zpět. Zatopený lom ve Svobodných Heřmanicích je zrádný. Potápěčům začala v hloubce zamrzat automatika dýchacího přístroje. |
