Přectavtě se, že v takim nečase mě chtěla hnať autem pro sylvestrovski nakup do Kaufu, bo sem ji to pry na Štědry den slibil. Chvilu sem se snažil vymluvať, ale nakoněc stejnak prosadila svoju, bo jak dycki začně s tym, co sem to za nevděčneho gizda a že ona mě nosyla devět měsycu a potem se o mě starala jak o vlasniho, všecko co sem chtěl mi kupila, tuž se mi ji dycki zželi, aji jak vim, že věčina z tych jejich dřystu neni pravda.
Oblek sem se jak na poznavacy zajezd do gulagu a vyrazyl před barak.
Sypalo tak, že nebylo vidět ani na druhu stranu cesty, natož na zaparkovane auta. Chvilu sem dumal, esli sem nězbyl na světě sam, bo po cestě nejelo žadne auto a na chodnikach něbylo ani člověka. Šel sem se projsť ku hlavni cestě, bo meškam na vedlejši. Tam to žilo, ale jaksyk spomaleně. Dokonce sem viděl aji pluh, ale byl moc daleko na to, abych mu skočil do cesty, ulomil mu stěrač, pošermoval mu s nim před pyskem a jak by se zleknul, donutil ho, aby to protahnul na ulicy, kaj meškam. Auta jezdily na dvojku a to aji ty velke, zahranični a paru ludi se prodiralo zavějami. Něuběhlo ani štvrhodiny a hlavni cesta vypadala tajak by po ni žaden pluh něprojel. Došel sem zpatki k baraku. Moje stopy byly tež zavate.
Spominal sem, kaj sem vlasně zaparkoval. Třem autam sem oškrabal espezetki, než sem našel svoju drahu Feldu. Byla tak o pulmetra vyši a o meter delši. Omet sem bok, skusyl odemknuť dveře a v duchu sem se proklel, bo už paru roku mi Kamil z roboty radi, ať se to dycki na podzym nastřykam jakusyk grafitovu sračku, že to potem pujdě lepši otvirať. Zarval sem, že sem malem urval těsnění a nakoněc to šlo.
Akurat že tak pulkila sněhu sem měl naraz na sedadle. Bechnul sem dveřami, eště raz se podival na to iglu na kolečkach a šel dom.
Doma sem měl na tydlifonu pět něpřyjatych hovoru od mamy. Volala mi enem temu, aby mi pověděla, že v radyju mluvili o kalamitě a aby ludě nějezdili autami. Tuž šak to vim aji bez ni a vykladal sem ji to už rano, no ni? Eště sem se musel vyslechnuť paru nadavek na cestaře, bo jak se rano brodila tym lavinovym pasmem aspoň pro chleba, musela isť po cestě, kaj ju malem přejel taki maly traktor, kery jel se zdvihnutu radlicu misto teho, aby odhrabaval na chodniku snih.
Včil asy čekatě, že tež ponadavam na cestaře, tajak každy. Je fakt, že věčinu je počasy překvapi, šak kdo by včil v zymě čekal snih, no ni?
Ale na druhu stranu je to nevděčna a namahava robota a ja bych to něrobil ani zadarmo.
Tuž hoši, co stě nam protahli cesty - dik moc. A ty barabo, co jezdiš se zdvihnutu radlicu, ať přyště sněži enem na tvuj usek!
Třem autam sem oškrabal espezetki, než sem našel svoju drahu Feldu.
