Také v Praze jsou nízké mzdy

Praha - Praha láká vidinou vyšších výdělků a téměř nulovou nezaměstnaností. Mzdy v některých profesích jsou však vzhledem k životním nákladům značně nízké. Přestože pražský průměrný plat 17 605 korun měsíčně přesahuje celorepublikový průměr o tři a půl tisíce korun, pracuje zde mnoho kvalifikovaných a často vysokoškolsky vzdělaných lidí za podstatně méně peněz.

Kvůli špatnému ohodnocení je v Praze permanentní nedostatek některých profesí. Podle ředitele Úřadu práce hlavního města Prahy Ivana Chomáta chybějí zejména zdravotní sestry a učitelé, ale také pracovníci bezpečnostních služeb, strojírenských profesí a zedníci.

"Těchto lidí je na trhu práce nedostatek, okamžitě bychom mohli obsadit několik stovek míst," tvrdí Chomát. Podle jeho slov to však přímou souvislost s nízkými příjmy ve zmiňovaných profesích nemá. 

Průměrné mzdy v některých profesích

Učitelé na vysokých školách: 14 422 Kč

Odborní pracovníci knihoven: 15 125 Kč

Odborní archiváři: 16 250 Kč

Rehabilitační pracovníci: 14 506 Kč

Zdroj: ministerstvo práce a sociálních věcí

Učitelka dostává 5500 korun
Učitelka v Mateřské škole v Libni Kateřina Janoušková se dětem věnuje v průměru deset hodin denně včetně přípravy, kterou musí dělat ve svém volném čase. Společně s kolegyní má na starosti čtyřiadvacet dětí. "Spousta lidí si myslí, že je to pouze hlídaní dětí, ale my se snažíme připravit je na to, aby vůbec mohly do školy. Obvykle se celý den nezastavím," popisuje svou práci.

Měsíčně dostane na ruku 5500 korun. Jelikož při tak nízkém příjmu je pro mimopražskou dívku obtížné najít ubytování, přespává Kateřina Janoušková zatím v jedné z tříd mateřské školy. "Naštěstí je zde vstřícné vedení, které se mi snaží pomoci. S bývalými spolužačkami z Vyšší odborné školy pedagogické, které jsou na tom podobně, hledáme levný podnájem nebo alespoň ubytovnu, ale je to těžké."

Po večerech si musí přivydělávat různými brigádami - třeba dělala uvaděčku v muzikálovém divadle. "Často na brigádě dostanu vyšší hodinovou sazbu než ve školce," konstatuje trpce.

Jen o málo lépe jsou na tom v hlavním městě zdravotní sestry. Lenka Suchá pracuje na jednotce intenzivní péče v Ústřední vojenské nemocnici v Střešovicích. "Díky různým příplatkům vydělám teď zhruba deset tisíc čistého měsíčně, což není tak špatné," říká absolventka Vyšší odborné školy.

Služby na jednotce intenzivní péče jsou však mimořádně náročné. "Často si za celých dvanáct hodin nesednete," podotkla Suchá. Když pracovala na neurologii v motolské nemocnici, byla na tom daleko hůř - měsíční příjem tehdy činil pouhých sedm tisíc.

"Kdybych nebydlela u rodičů, vůbec bych s těmi penězi nevyšla. Mimopražské kolegyně byly naprosto odkázané na ubytovnu, kde však panují hrozné podmínky. Bydlí tam sice vesměs dospělí lidé, avšak režim připomíná spíš středoškolský internát," tvrdí zdravotní sestra.

Ani vzdělání slušný příjem nezajistí
Lépe mnohokrát nebývá ohodnocen ani vysokoškolský diplom. Třeba archivářka a kurátorka s magisterským titulem, která pracuje ve státní instituci, vydělá měsíčně 5400 korun čistého.

"Mám sice jenom tříčtvrtinový úvazek, ale přesto pracuji vysloveně z entuziazmu. Kdyby se i můj manžel chtěl věnovat podobné práci, ocitli bychom se zřejmě pod hranicí životního minima," říká matka malého dítěte, která si přála zůstat v anonymitě.

"Bohužel platové tabulky nerozlišují mezi archivářem-odborníkem, který se zabývánárodním písemnictvím a zpracovává odborné posudky, a člověkem, jenž zakládá papíry do šanonů v ČKD," povzdechne si archivářka.

Obecně známé jsou nízké příjmy lékařů. Aleš Tomek, který pracuje na neurologii v nemocnici v Motole, má krátce po první atestaci. Tabulkový základ jeho platu je 10 300 korun hrubého měsíčně. "Osobní hodnocení mám osm stovek plus dvě stě korun jako infekční příplatek. To je reálná situace v motolské nemocnici, jinde je to třeba o něco lepší, podle zákona však osobní ohodnocení nemůže přesáhnout polovinu platu," sdělil Tomek, podle něhož řada lidí vůbec netuší, jak na tom lékaři či sestřičky jsou. On sám měsíčně tráví v nemocnici až sto přesčasových hodin.

Obdobná situace panuje ve vysokém školství. Podle výroční zprávy o hospodaření Karlovy univerzity za loňský rok je průměrný plat pedagogického pracovníka na nejprestižnější univerzitě v zemi jen 18 810 korun měsíčně.

Podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí vydělá dokonce vysokoškolský učitel v metropoli, pokud nemá svůj vědecký projekt, pouhých jedenáct tisíc korun.