Třebaže nevidí, připevnila si ještě Helena Křiváčková přes oči tmavé brýle. Nevidomí to při hře dělají. To aby hráči se zbytky zraku měli stejné podmínky jako ostatní. Pak si ještě všichni navléknou rukavice.
"Míček, se kterým hrajeme, je vycpaný broky, abychom ho slyšeli. Proto je i tvrdý a rány bolí," vysvětlila Helena Křiváčková.
Pálky běžně láme
Pálkou z překližky poté poprvé praštila do míčku. Nebyla to rána. Trefit se takhle chlapec třeba do fotbalového balonu, mluví rovnou o bombě. Pálka protihráče Jaroslava Vospěla se pod nárazem znatelně prohnula.
"Před mistrovstvím republiky jsem takhle sama zlomila sedm pálek," vzpomíná Helena Křiváčková.
Míčkem nemíří nad síť jako ve stolním tenise. Musí ho prohnat pod středovou deskou do soupeřovy brány. Z podání odrazem od mantinelů, ve hře jakkoliv.
Gól je za dva body, hraje se do jedenácti. Vést třeba o šest bodů nic neznamená, i takový zápas se dá prohrát. Stačí dotknout se rukou či tělem míčku, nebo ho třeba odpálit přes mantinel a hráč dostává trestné body. Jakési vlastní góly.
Rozhodčí má vždy pravdu
Pak se může třeba hádat s rozhodčím, podávat protesty. Význam to prý ale nemá. I u nevidomých platí totéž co všude jinde. "Rozhodčí má vždycky pravdu," konstatuje Helena Křiváčková.
Teď už verdikty sudích přijímá s klidem. Zvedne ruku na znamení souhlasu, a myslí si svoje. Dřív se pohádala, dostala trestné body a ztratila koncentraci. Zápasy emotivně prožívá.
"Výsledek má pro mě cenu, člověk chce sám sobě něco dokázat. Když jsem po pěti letech porazila naši nejlepší hráčku, měla jsem z toho Vánoce," usmívá se nevidomá stolní tenistka. "Ona mě pak v dalším zápase stejně zase smetla ze stolu," dodává už lítostivěji.
Lepší je trénovat, než se jen tak válet
Než by se prý měla doma válet, to raději pravidelně trénuje. Děkuje za to městu, dvacet tisíc korun na pořízení stolu šlo z jeho kasy. K tomu bezplatný pronájem místnůstky ve sportovní hale. Nebýt toho, jezdila by Helena Křiváčková trénovat až do Kyjova jako dřív.
Soutěží ale pořád za pražský klub. Registrované družstvo potřebuje dvě ženy a tři muže, jeden hráč v Hradišti schází. I proto Den otevřených dveří.
"Škoda. Když hrají chlapi, jenom jim tiše závidím. Výměny jsou strašně rychlé. Chodím se na ně koukat, a mrzí mě, že to nevidím," říká nevidomá stolní tenistka.
 Helena Křiváčková, která je nevidomá, hraje stolní tenis a patří k nejlepším v zemi. (9.10.2001) |
 Helena Křiváčková, která je nevidomá, hraje stolní tenis a patří k nejlepším v zemi. (9.10.2001) |
