Je rozumné ho pustit za volant a ten vrak na silnici? Silná většina delegátů ODS usoudila, že ano. Jak je to možné?
V předsálí, kam se uchylovali účastníci "vysočanského sjezdu" v sobotu stále častěji, aby si odpočinuli od sáhodlouhé a stále stejné diskuse, panovala beznaděj nebo černý humor. "Je to katastrofa," řekl jeden delegát. "Topolánek dovládne a pak to dáme socanům na dvanáct let."
Topolánek obhájil post šéfa ODSDostal téměř dvě třetiny hlasů |
I Topolánkovi naklonění poslanci připouštěli, že příští velké volby jsou prohrané. Jde jen o to, o kolik. Zoufali si nad tím, že nejsou lidé. "Topol to chtěl položit. Dal by to každému, ale Pavlovi ne," řekl mi jeden premiérův spolupracovník. Jenže se nenašel nikdo, kdo by zvedl krví potřísněný prapor.
A tak modří vybírali mezi větším a menším zlem. Ale kdo je větší zlo: poražený vůdce, který nabízí pokračování v politice, jež vedla k neúspěchu, jen v lepším balení a s mašličkou? Nebo věčný korunní princ, který nabízí taktiku vedoucí nikoli k porážce, ale ke katastrofě, a spolu s ní méně okoukanou a sympatičtější tvář?
Kdo je důvěryhodnější? Muž, který se svou nedisciplinovaností zbytečně před veřejností znemožnil? Nebo jeho místopředseda, který se nešťastně přimkl k avanturistickému prezidentovi a spolu s ním spáchal na kolegovi i na drsné prostředí politiky těžký podraz?
ODS dala jasnou přednost Topolánkovi. V to, že ji vyvede z krize a vyhraje příští volby, však věří jen málokdo. Kromě nedostatku vážných uchazečů o trůn nahrálo staronovému předsedovi několik dalších faktorů. Především Václav Klaus.
Ničím neskrývanou záští vůči premiérovi a zejména pak snahou "sarajevsky" rozštěpit ODS, si proti sobě poštval většinu vlivných straníků.
Čtěte takéKlaus skoncoval s občanskými demokraty, už není čestným předsedou |
V zákulisí padala na adresu prezidenta i hodně silná slova. Vysoce postavení politici mu zejména vyčítali, že se Topolánkovi neodvděčil za úsilí, které vyvinul při jeho volbě. To se nedělá ani mezi lidmi, kteří se nemají v lásce.
Klaus se hlavnímu proudu současné ODS zcela odcizil. Martin Říman, v devadesátých letech Klausův favorit číslo jedna, ve svém projevu sice nepřímo, ale zcela zřetelně označil Klausovo chování za "malé" a "pitomost". Vyčetl mu, že to byl právě on, kdo v devadesátých letech promeškal příležitost k reformám.
Režie kongresu byla zcela v rukou Topolánkova týmu. Ten znovu ukázal, že je (přes setrvalé mínění některých komentátorů) velmi chytrý a bezohledný taktik. První se na řadu dostali "jeho diskutující".
Moderátory byli převážně "jeho" lidé. Probémovské příspěvky zkracovali. Ale nebylo to ani nutné.
Pavel Bém předvedl velmi slabý, až zmatený výkon. Spletitá řeč by možná uspěla na kongresu psychoanalytiků. Jeho následovníci byli většinou ještě horší. Proti mnohem důraznějším a jasnějším topolánkovcům, zejména Langerovi, Nečasovi a Římanovi, neměli šanci. Mnohem silnější byl dokonce i Tomáš Julínek, považovaný mnohými za strůjce pravicové prohry.
V zákulisí se ozývaly i hlasy s dalším důvodem primátorovy prohry. Bém je Pražan. A "venkované" prostě povýšeného metropolitního intelektuála za předsedu nechtějí.
Vraťme se k přirovnání. Otřesená, vystrašená osádka vozu svěřila volant znovu zkušenému, ale vzteklému a nenapravitelnému řidiči. Navíc není jasné, zda řízení funguje, kdy se zadřou ložiska. Vyklepat plech a nechat to přestříkat. To je vlastně jediné, co se s tím dá dělat. Může to stačit?
Jistá naděje nejsilnější pravicové strany pro příští volby spočívá v jediné věci: Paroubkův oranžový náklaďák není také nic jiného než vyklepaný vrak nastříkaný na oranžovo. A jak pěkně mu jezdí!
