Procházel bych se po ulici, hledal vhodnou oběť a připravoval si dotazy. "Dobrý den milostpaní," pravil bych, "pěkně prosím, kdo podle vás nejvíce prospívá naší maličké zemi?". Paní by se jistě zamyslila a někoho by jmenovala. Třeba pana domácího, protože leží v nemocnici se zlomenou nohou a neotravuje partaje placením nájemného ve svém domě, či kupříkladu pana premiéra, protože se v dubnu vydal na cesty a nemohl škodit doma.
Po chvíli bych jistě narazil na ctěného občana, který by ze sebe vyhrknul jména Buzkové s Grosse. A tu by přišla má chvíle: "Pěkně prosím, a proč právě oni?" Přiznám se, že odpověď dotyčného by mě strašně zajímala. Kdysi jsem se pídil po takové odpovědi od příslušných agentur, ovšem bylo mi řečeno, že odpovědí na takovou otázku nedisponují. Škoda.
Takto mi nezbývá než povědět větu, kterou vyslovuji po každém podobném průzkumu - nevím o ničem pozoruhodném, čím mladá paní Buzková a mladý pan Gross této zemi prospěli.
