Tak nám zabili referendum

"Tak nám zabili referendum", tak nějak by zřejmě okomentoval dění v parlamentu pan Švejk. Pan Hrušinský by to řekl možná jinak, třeba - "Vypustili jste mi duši". A to druhé rčení, zdá se, že je vystižnější, lépe řečeno kombinace obou. "Zabitím referenda jste vypustili národu duši." Možná to zní hodně nadneseně, snad ještě po uplynulých desetiletích morální devastace obyvatelstva Čech a Moravy, něco na způsob duše národa dýchá. Jenže zamítnutím všelidového hlasování uštědřil parlament lidem další políček, dal v plné míře najevo, že "míněním davu", jak s oblibou hovoří pan Klaus, se rozhodně, v žádném případě, nehodlá řídit.

Je to opravdu jenom kvůli obavě ze zneužití referenda? Není to spíše strach z opozice o své pozice? Není ono "mínění davu" mnohdy jen prostým přáním žít v zemi, kde řádně fungují soudy, kde zákony nejsou pro buzeraci občanů, nýbrž pro jejich ochranu?

Jsou rozhodnutí parlamentu skutečně tak kvalifikované, erudované a moudré, že se staví do takto "nadnárodní" pozice? Jsme skutečně natolik demokraticky stát, že toto nepotřebujeme?

Nikoli. Jak jistě tušíte, je tomu přesně naopak. Ve Švýcarsku i jiných evropských zemích všelidové hlasování funguje dlouhá léta, dokonce staletí. Nezdá se, že by nějakým zůsobem ohrožovalo demokracii. Naopak: Posiluje občanské sebevědomí, národní hrdost, vědomí, že se s míněním běžného občana počítá a to nejen u voleb do parlamentu. Což je, budete se mnou jistě souhlasit, jeden z pilířů demokracie. Říká se tomu občanská společnost.
 
Adam Gamrot, Orlová