Musíme se smířit, že za prezidenta máme člověka, který neváhá zaprodat vlastní myšlenky za příslib budoucích výhod a další postup na mocenském žebříčku. Člověka, který místo pokorným služebníkem svých občanů je esencí názorové arogance, domýšlivosti a přesvědčenosti o vlastní neomylnosti. Člověka, který je chorobně závislý na své moci a neváhá označit svého politického protivníka hanebnými a znevažujícími přívlastky jen proto, že se rozhodl po 10 letech ve vrcholové politice odejít na odpočinek.
Tento „ekonom“ v polovině 90-tých let trval na zakotvení vyrovnanosti státního rozpočtu přímo do zákona a prohlašoval vyrovnanost SR za hlavní pilíř úspěšné ekonomiky. O několik let později přímo podpořil deficit státního rozpočtu v řádu desítek miliard. Nejen to. V opoziční smlouvě (dále OS) si vymínil, že tento schodek SR nesmí překročit určitou sumu Když později překročil uvedenou částku o desítky procent, nesplnil co slíbil a se svou stranou podržel Soc dem opět u moci. A to opakovaně.
Tento „politik“ se před volbami zaštiťoval nepřátelstvím k levici a hesla typu „S NIMI NIKDY!!“ byla na každém rohu. Po volbách mu nedělalo problémy dostat k moci levici a držet ji tam (přes porušování OS) 4 roky. Přitom měla tehdy pravice nadpoloviční většinu a šanci (naposledy) sestavit většinovou pravicovou vládu. Obrátilo se to proti němu a za roky již šanci nedostal. Nedostali jsme ji však ani my, pravicově smýšlející občané, neboť voliči pravici za svoji politickou „obratnost“ potrestali.
Tento „státotvorný prvek“ naší politické scény v roce 1996 naříkal, že by se s ODA a KDU dohodl bez problémů, ale s Luxem a Kalvodou se nedá jednat. Oba opustili politickou scénu (se ctí) a byl předpoklad, že osobní animozity půjdou stranou a byli-li brzdou tito dva, půjde dohoda hladce. Později mu na US a KDU vadili Kasal a Ruml. Opět tvrdil, že by se dohodl, ale nesměli by předsedové být tito dva. Kupodivu oba opustili své posty a nepomohlo to. A do třetice se situace opakovala, byli-li v čele Svoboda a Kühnl. Všichni postupně opouštějí své posty, jen Klaus a neschopnost se dohodnout zůstává. Náhoda?
Tento člověk ve funkci premiéra otevřeně „ohrnoval nos“ nad úřednickou funkcí šéfa sněmovny. Po volbách v r. 1998 mu tato funkce najednou nevadila. Stále lepší, než být řadovým poslancem. Po posledních volbách mu nikdo nenabídl ani to. Hrozilo, že zmizí z každodenních večerních zpráv. Zbývala však ještě fce prezidenta. Té se muselo podřídit vše. Vzdal se dokonce předsednictví své strany, aby měl šanci. Vyčítal-li Havlovi, že není nadstranický a straní nejmenovaným politickým konkurentům na pravé straně spektra, nyní pokládá za samozřejmé, že se smíříme se snad nejstraničtější volbou jaká vůbec byla možná. Máme za prezidenta přímo předsedu (byť čestného) jedné z parlamentních stran. Obavy ze stranění ODS? Jak Vás to jen mohlo napadnout?
Tento „kandidát“, jak všichni víme, je zcela zásadový a nejde mu o funkci, ale o blaho všech a nejlepší princip. Je jen náhoda, že mění názor na vhodnost přímé volby hlavy státu podle výsledků průzkumů a svých šancí v dané době.
Tento „morální klenot“ beze zbytku jistě nahradí Václava Havla, o jehož nepochybně prokázané statečnosti si 99,99999% z nás může nechat jen zdát. Shodou okolností jsem měl tu čest alespoň trošku poznat metody STB a nepřestanu si vážit lidí, kteří podepsali chartu, ať již se jmenují Havel nebo Sokol. Co na tom, že Klausova osobní strana nade vší pochybnost v minulosti podváděla a lhala v záležitostech svého financování? Její autoritativní předseda, bez jehož vědomí se máloco mohlo hnout o ničem netušil. Navíc, jak řekl, to nebyla jeho záležitost. Jeho schůzky a blízké přátelství s několika osobami, které svou mocí a penězi pomáhají(ly) ODS a následně byly (někdy přímo v souvislosti s touto pomocí) vyšetřovány a obviněny pro závažné trestné činy jsou dostatečně známé. Mám nepokrytě radost, že (byť zatím řídce) jsou dnes vyšetřovány i „velké ryby“ a nemohou si již být zcela jisti, že vysoký post jim automaticky zaručí beztrestnost při nejrůznějších podvodech. Není však náhoda, že se vždy jedná o velké ryby průmyslu a obchodu, nikdy politiky. To, že u nás je právní beztrestnost politiků samozřejmá a za anonymitu a nálepku politické strany se schovají prohřešky jednotlivců – jejich členů , by nás nemělo opravňovat k tomu, abychom to těmto lidem odpouštět i v morální rovině při jejich hodnocení.
V rámci předvolební rétoriky neváhal zmírnit své arogantní postoje na všechny strany. Ne snad proto, že naléhavě potřeboval být zvolen, prostě věkem zmoudřel, jen náhodou právě v těchto měsících.
Byl schopen jednat o podpoře s komunisty. Ne snad proto, aby byl i jejich hlasy zvolen – oni se náhodou v těchto měsících stali státotvornou silou (naznačili, že mohou volit Klause).
Nakonec to byly právě komunisté, kdo rozhodl. Přijatelnější byl pro ně pan profesor, než kandidát levice. I to leccos naznačuje. Mohou se těšit, že konečně bude u kormidla „rozumný“ prezident, jenž je bude zvát na Hrad stejně, jako ostatní parlamentní strany. Tento pan prezident jim totiž má být za co vděčen.
S oblibou si nechává říkat pan profesor. Pravděpodobně z hrdosti nad svými dosaženými ekonomickými úspěchy. Nemám mu za zlé nedokonalosti naší transformace ani přehmaty při budování trhu s CP a bankovního sektoru. Dokonce ani tolik ne různé „majitele“ velkých státních podniků, kteří přišli k možnosti zadarmo si ukrást kus majetku nás všech. Bylo potřeba se pustit do krajiny „Hic sund leones“ a netvrdím, že by kdokoliv jiný uspěl lépe. Chápu, že chyby musely nastat a nebyly by tyto, byly by jiné. Svůj titul, studijní a pracovní úspěchy na poli ekonomie nechť si nechá. Z chování by však u mne dostal nejlépe trojku.
Jak bych tedy uzavřel? Inu jediným možným způsobem. Prezident by měl být nadstranický, morální autorita a respektovaný doma i v zahraničí. To, že tomu tak nejméně 5 let nebude, je ale jen a pouze odrazem vůle našich poslanců, a ti zase odrazem vůle našeho národa. Máme prezidenta, kterého si zasloužíme.Není to sice lichotivý obrázek, ale alespoň není pokřivený. Nemá smysl si namlouvat, že český národ je 10 milionů malých Havlů.
A je jen mojí osobní smůlou, že musím žít mezi mnoha miliony malých Klausů. Ať pan prezident udělá cokoliv, dějiny již neotočí. Možná se dokonce ukáže, že všechny náhody, o nichž jsem psal byly skutečně náhodami a pan profesor bude vynikajícím, náhle se změnivším, prezidentem. Ale nerad bych se dočkal, že ve své první amnestii a při použití institutu prezidentské milosti osvobodí všechny „Šrejbry, Machy, Chvalovské, Železné a podobné vykuky“. Svědčilo by to o tom, že jsem se nepletl ani v nejmenším, a to by pro tuto zemi opravdu nebylo dobré.
Tento „ekonom“ v polovině 90-tých let trval na zakotvení vyrovnanosti státního rozpočtu přímo do zákona a prohlašoval vyrovnanost SR za hlavní pilíř úspěšné ekonomiky. O několik let později přímo podpořil deficit státního rozpočtu v řádu desítek miliard. Nejen to. V opoziční smlouvě (dále OS) si vymínil, že tento schodek SR nesmí překročit určitou sumu Když později překročil uvedenou částku o desítky procent, nesplnil co slíbil a se svou stranou podržel Soc dem opět u moci. A to opakovaně.
Tento „politik“ se před volbami zaštiťoval nepřátelstvím k levici a hesla typu „S NIMI NIKDY!!“ byla na každém rohu. Po volbách mu nedělalo problémy dostat k moci levici a držet ji tam (přes porušování OS) 4 roky. Přitom měla tehdy pravice nadpoloviční většinu a šanci (naposledy) sestavit většinovou pravicovou vládu. Obrátilo se to proti němu a za roky již šanci nedostal. Nedostali jsme ji však ani my, pravicově smýšlející občané, neboť voliči pravici za svoji politickou „obratnost“ potrestali.
Tento „státotvorný prvek“ naší politické scény v roce 1996 naříkal, že by se s ODA a KDU dohodl bez problémů, ale s Luxem a Kalvodou se nedá jednat. Oba opustili politickou scénu (se ctí) a byl předpoklad, že osobní animozity půjdou stranou a byli-li brzdou tito dva, půjde dohoda hladce. Později mu na US a KDU vadili Kasal a Ruml. Opět tvrdil, že by se dohodl, ale nesměli by předsedové být tito dva. Kupodivu oba opustili své posty a nepomohlo to. A do třetice se situace opakovala, byli-li v čele Svoboda a Kühnl. Všichni postupně opouštějí své posty, jen Klaus a neschopnost se dohodnout zůstává. Náhoda?
Tento člověk ve funkci premiéra otevřeně „ohrnoval nos“ nad úřednickou funkcí šéfa sněmovny. Po volbách v r. 1998 mu tato funkce najednou nevadila. Stále lepší, než být řadovým poslancem. Po posledních volbách mu nikdo nenabídl ani to. Hrozilo, že zmizí z každodenních večerních zpráv. Zbývala však ještě fce prezidenta. Té se muselo podřídit vše. Vzdal se dokonce předsednictví své strany, aby měl šanci. Vyčítal-li Havlovi, že není nadstranický a straní nejmenovaným politickým konkurentům na pravé straně spektra, nyní pokládá za samozřejmé, že se smíříme se snad nejstraničtější volbou jaká vůbec byla možná. Máme za prezidenta přímo předsedu (byť čestného) jedné z parlamentních stran. Obavy ze stranění ODS? Jak Vás to jen mohlo napadnout?
Tento „kandidát“, jak všichni víme, je zcela zásadový a nejde mu o funkci, ale o blaho všech a nejlepší princip. Je jen náhoda, že mění názor na vhodnost přímé volby hlavy státu podle výsledků průzkumů a svých šancí v dané době.
Tento „morální klenot“ beze zbytku jistě nahradí Václava Havla, o jehož nepochybně prokázané statečnosti si 99,99999% z nás může nechat jen zdát. Shodou okolností jsem měl tu čest alespoň trošku poznat metody STB a nepřestanu si vážit lidí, kteří podepsali chartu, ať již se jmenují Havel nebo Sokol. Co na tom, že Klausova osobní strana nade vší pochybnost v minulosti podváděla a lhala v záležitostech svého financování? Její autoritativní předseda, bez jehož vědomí se máloco mohlo hnout o ničem netušil. Navíc, jak řekl, to nebyla jeho záležitost. Jeho schůzky a blízké přátelství s několika osobami, které svou mocí a penězi pomáhají(ly) ODS a následně byly (někdy přímo v souvislosti s touto pomocí) vyšetřovány a obviněny pro závažné trestné činy jsou dostatečně známé. Mám nepokrytě radost, že (byť zatím řídce) jsou dnes vyšetřovány i „velké ryby“ a nemohou si již být zcela jisti, že vysoký post jim automaticky zaručí beztrestnost při nejrůznějších podvodech. Není však náhoda, že se vždy jedná o velké ryby průmyslu a obchodu, nikdy politiky. To, že u nás je právní beztrestnost politiků samozřejmá a za anonymitu a nálepku politické strany se schovají prohřešky jednotlivců – jejich členů , by nás nemělo opravňovat k tomu, abychom to těmto lidem odpouštět i v morální rovině při jejich hodnocení.
V rámci předvolební rétoriky neváhal zmírnit své arogantní postoje na všechny strany. Ne snad proto, že naléhavě potřeboval být zvolen, prostě věkem zmoudřel, jen náhodou právě v těchto měsících.
Byl schopen jednat o podpoře s komunisty. Ne snad proto, aby byl i jejich hlasy zvolen – oni se náhodou v těchto měsících stali státotvornou silou (naznačili, že mohou volit Klause).
Nakonec to byly právě komunisté, kdo rozhodl. Přijatelnější byl pro ně pan profesor, než kandidát levice. I to leccos naznačuje. Mohou se těšit, že konečně bude u kormidla „rozumný“ prezident, jenž je bude zvát na Hrad stejně, jako ostatní parlamentní strany. Tento pan prezident jim totiž má být za co vděčen.
S oblibou si nechává říkat pan profesor. Pravděpodobně z hrdosti nad svými dosaženými ekonomickými úspěchy. Nemám mu za zlé nedokonalosti naší transformace ani přehmaty při budování trhu s CP a bankovního sektoru. Dokonce ani tolik ne různé „majitele“ velkých státních podniků, kteří přišli k možnosti zadarmo si ukrást kus majetku nás všech. Bylo potřeba se pustit do krajiny „Hic sund leones“ a netvrdím, že by kdokoliv jiný uspěl lépe. Chápu, že chyby musely nastat a nebyly by tyto, byly by jiné. Svůj titul, studijní a pracovní úspěchy na poli ekonomie nechť si nechá. Z chování by však u mne dostal nejlépe trojku.
Jak bych tedy uzavřel? Inu jediným možným způsobem. Prezident by měl být nadstranický, morální autorita a respektovaný doma i v zahraničí. To, že tomu tak nejméně 5 let nebude, je ale jen a pouze odrazem vůle našich poslanců, a ti zase odrazem vůle našeho národa. Máme prezidenta, kterého si zasloužíme.Není to sice lichotivý obrázek, ale alespoň není pokřivený. Nemá smysl si namlouvat, že český národ je 10 milionů malých Havlů.
A je jen mojí osobní smůlou, že musím žít mezi mnoha miliony malých Klausů. Ať pan prezident udělá cokoliv, dějiny již neotočí. Možná se dokonce ukáže, že všechny náhody, o nichž jsem psal byly skutečně náhodami a pan profesor bude vynikajícím, náhle se změnivším, prezidentem. Ale nerad bych se dočkal, že ve své první amnestii a při použití institutu prezidentské milosti osvobodí všechny „Šrejbry, Machy, Chvalovské, Železné a podobné vykuky“. Svědčilo by to o tom, že jsem se nepletl ani v nejmenším, a to by pro tuto zemi opravdu nebylo dobré.
