"Pokud si z plna hrdla naříkáme, že se nám vede špatně, vede se nám, zaplaťpámbu, ještě dobře."
Karle Čapku, my přece už dnes víme, že se nám vede! Nezaměstnanost poprvé překročila deset procent.
Vy snad čekáte naříkání...leč my na to? Zvolili jsme si za ministra práce pana Škromacha, jehož korpuletní figura dává světu na odiv, že MY máme talíře a půllitry plné! Policie možná měla rok průšvihů.
Ale ministr Gross je všemi milován - vždyť při razii do nočních klubů zjistil, že se tam pod červenou lucernou ničeho hanebného a nízkého nedopouštíme.
Což teprv nový prezident! Politici ho sice vybírali jako čočku z koukole, leč my jsme přešťastni. Ve škodovce jezdí, na koni povýšeně jako Masaryk necválá, o globálních problémech lidstva co Havel nemudruje. Je náš!
Možná si, pane Čapku, pomyslíte, že jsme naříkali, když nás mezinárodní arbitráž odsoudila k zaplacení deseti miliard za Novu. Kdeže! Pro nás Nováky je důležité, že pan exředitel Železný celičký senátorský plat do desetníku lidu odevzdává. Nechť je senátorem ještě tisíc let!
Jen jedno nás trápí: zda našeho premiéra nevyměnili japonští hosté za robota Asima. Cožpak nějaký normální Čech nepije, sportuje a vstává za kuropění, aby od šesti už dřel?! Přesto do budoucna hledíme s optimismem.
Hvězdy nám to totiž prozradily: od roku 995 naše státnost a suverenita trvá, i když jsme museli přežít vraždu Václava III., Bílou horu, Špidlovu reformu i bramborovou medaili na hokejovém mistrovství.
Co je nějaký vstup do EU proti tomu? Ani v tomhle šálku čaje se náš národní svéráz a klid nerozpustí. A bude-li někdo naříkat, pane Čapku, pak oni!
