Stále nevzniká jakási politická kultura ve stranách, která je naprosto běžná v jiných demokratických státech, nést politickou odpovědnost za svá rozhodnutí a v případě prohřešků odstoupit z funkce a uvolnit místo druhým členům a popřípadě jim pomoci předáním zkušeností v dobrém slova smyslu. Místo odstoupení z funkce svaluje takový neschopný politik odpovědnost na druhé, v případě svých vlastních morálních prohřešků hraje přechodnou roli mrtvého brouka, když aféra pomine čile se otřepe a zůstává ve funkci dále.
V opačném případě má-li ve vlastní straně horkou půdu pod nohama vystoupí ze strany a kandiduje čile ve straně jiné.Tak se stává,že v poslanecké sněmovně vidíme rok co rok stejné tváře, občas sedící v jiné lavici, nebo pózujících v lavicích senátu.
Uzavřenost této politické rodiny bez možnosti reciklace a vnášení nových myšlenek na naší politickou scénu nutí občana k volební apatii a nechuti vstupovat do stran, kde platí pouze příspěvky a stává se pouhým statistou ve formě členské základny, ze které se na kandidátky do voleb nevybírá dle schoností a nových myšlenek či postupů, ale dle toho čí jsi přítel a jaké máš známé z vedení strany.
