Dětská práce v tabákovém průmyslu je v nejchudších zemích světa nikým nekontrolovaná a na vzestupu. Každodenní dřina přitom velmi negativně ovlivňuje šance dětí na vzdělání či lepší životní úroveň, protože namísto školní docházky musí denně pracovat s rodiči na tabákových polích.
Podle deníku The Guardian počet dětí pracujících v tomto smrtícím průmyslu během posledních let několikanásobně stoupl. Dokumenty ze tří kontinentů dokazují, že děti ve věku do 14 let jsou vystaveny tvrdé a fyzicky náročné práci na tabákových polích, kde pěstují tabák do cigaret prodávaných ve Velké Británii, Spojených státech a především v Evropě.
Zatímco rodiny pracující na těchto polích jsou uvězněny v generační smyčce chudoby, platy na vrcholu odvětví se pohybují v milionech dolarů ročně.
A ačkoliv tabákové společnosti tvrdí, že dětskou práci monitorují a děti na polích pracovat nenechávají, odborníci poukazují na čísla, která navzdory těmto prohlášením stoupají vzhůru. Důvodem je především to, že produkce tabáku v Africe a v Asii stále roste.
Následky pro děti jsou celoživotní. „Chtěla jsem být zdravotní sestrou,“ říká čtrnáctiletá dívka v Malawi, která tráví dny pod spalujícím sluncem s těžkou motyčkou v ruce. Rodiny často nevidí žádnou jinou možnost, než využít své děti jako neplacenou pracovní sílu. Mnoho z nich má dluhy vůči majitelům půdy či nemovitostí a musí pokračovat v práci bez možnosti tento cyklus psychické i fyzické deprivace přerušit.
Společnosti vydělávají miliardy, farmáři nemají nic
„Nebyly provedeny žádné potřebné kroky, které by zvrátily tento hrůzný scénář,“ říká o tabákové kontrole Vera Luiza da Costa e Silva, šéfka sekretariátu Světové zdravotnické organizace (WHO). Právě WHO je přitom zásadním orgánem dohledu nad tabákovým průmyslem, který podle statistik zabije více než sedm milionů lidí ročně.
„Děje se to, že farmáři vydělávají podnikům obrovské peníze, ale sami mají velmi nízké příjmy,“ hodnotí situaci Silva, podle které je současná situace skandální a nadnárodní společnosti za ni nesou přímou odpovědnost. „Je to dvojí břemeno - břemeno dětské práce a břemeno práce na smrtelném produktu, který nakonec postihuje samotné děti,“ říká.
Podle WHO pracovalo v roce 2011 v tabákovém průmyslu přibližně 1,3 milionu dětí a podle Mezinárodní organizace práce se čísla zvyšují společně s přesunem výroby tabáku z vyspělejších do chudších zemí. V letech 2000 až 2013 klesla produkce v Turecku, Brazílii či Spojených státech, ovšem zvýšila se například v Argentině, Indii nebo Zimbabwe.
Na tabákové pole od třinácti, cigarety ale až od osmnácti
Americké Ministerstvo práce eviduje 16 zemí, kde se děti podílí na produkci tabáku. Organizace pro lidská práva, včetně Human Rights Watch, zdokumentovaly dětskou práci na tabákových polích v Bangladéši, Kazachstánu, Indonésii, Brazílii či naposledy právě v Zimbabwe.
Odborníci tvrdí, že velmi nízké mzdy vyplácené farmářům v zemích jako například Malawi, dělají dětskou práci nevyhnutelnou. Velké nadnárodní tabákové firmy BAT nebo JTI uvádějí, že lehká práce na polích negativně neovlivňuje zdraví či vzdělání a je u dětí ve věku mezi 13 až 15 lety přijatelná. Jejich reklamní kampaně přitom zdůrazňují, že děti nemají s tabákem přijít do styku dříve, než dosáhnou 18 let.
Průměrný příjem zemědělce v Kasungu, jedné z největších oblastí produkce tabáku v Malawi, činí podle malawijské nevládní organizace Centrum pro sociální zabezpečení 380 dolarů za deset měsíců (zhruba 8360 korun). Některé rodiny ale nedostanou zaplaceno až do doby, než se celá úroda po sklizni prodá. Majitelé půdy jim tak poskytují týdenní příděly kukuřice, za které jim musí rodiny po výplatě zaplatit.
Nájemní farmáři jsou na konci výrobního řetězce tabáku. Souhlasí s tím, že budou jeden rok pracovat pro zemědělce, kteří mají půdu pronajatou či ji vlastní. Tito zemědělci uzavírají smlouvy o nákupu tabákových listů s velkými společnostmi, jako je Alliance One, Universal, nebo zmíněná Japan Tobacco International (JTI). Tyto firmy souhlasí s nákupem tabáku od svých dodavatelů a zajišťují osivo, hnojiva, pesticidy a pracovní nástroje. Zemědělce upozorňují také na to, že nesmí zaměstnávat děti, v praxi to ale příliš nekontrolují.
